¹Ještě mluvil Elihu, a řekl:

¹Elihu nastavi svoju besjedu i reče:

²Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?

²"Zar ti misliš da pravo svoje braniš, da pravednost pred Bogom dokazuješ,

³Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?

³kada mu kažeš: 'Što ti je to važno, i ako griješim, što ti činim time?'

⁴Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.

⁴Na sve to ja ću odgovorit' tebi i prijateljima tvojim ujedno.

⁵Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.

⁵Po nebu se obazri i promatraj! Gledaj oblake: od tebe su viši!

⁶Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?

⁶Ako griješiš, što si mu uradio, prijestupom svojim što si mu zadao?

⁷Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?

⁷Ako si prav, što si dodao njemu i što iz ruke tvoje on dobiva?

⁸Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.

⁸Opakost tvoja tebi slične pogađa i pravda tvoja čovjeku koristi.

⁹Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,

⁹Ali kad ispod teškog stenju jarma, kad vapiju na nasilje moćnika,

¹⁰Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.

¹⁰nitko ne kaže: 'Gdje je Bog, moj tvorac, koji noć pjesmom veselom ispunja,

¹¹On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.

¹¹umnijim nas od zvijeri zemskih čini i mudrijima od ptica nebeskih?'

¹²Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.

¹²Tad vapiju, al' on ne odgovara poradi oholosti zlikovaca.

¹³A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.

¹³Ali kako je isprazno tvrditi da Bog njihove ne čuje vapaje, da pogled na njih ne svraća Svesilni!

¹⁴Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.

¹⁴A kamoli tek kada ti govoriš: 'On ne vidi mene, parnica moja pred njime stoji, a ja na nj još čekam.'

¹⁵Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.

¹⁵Ili: 'Njegova srdžba ne kažnjava, nimalo on za prijestupe ne mari.'

¹⁶A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.

¹⁶Isprazno tada otvara Job usta i besjede gomila nerazumne."