¹Zatím přidal Elihu, a řekl:

¹Elihu nastavi i reče:

²Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.

²"Strpi se malo, pa ću te poučit', jer još nisam sve rekao za Boga.

³Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.

³Izdaleka ću svoje iznijet' znanje da Stvoritelja svojega opravdam.

⁴V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.

⁴Zaista, za laž ne znaju mi riječi, uza te je čovjek znanjem savršen.

⁵Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.

⁵Gle, Bog je silan, ali ne prezire, silan je snagom razuma svojega.

⁶Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.

⁶Opakome on živjeti ne daje, nevoljnicima pravicu pribavlja.

⁷Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.

⁷S pravednika on očiju ne skida, na prijestolje ih diže uz kraljeve da bi dovijeka bili uzvišeni.

⁸Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:

⁸Ako su negvam' oni okovani i užetima nevolje sputani,

⁹Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.

⁹djela njihova on im napominje, kazuje im grijeh njine oholosti.

¹⁰A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.

¹⁰Tad im otvara uho k opomeni i poziva ih da se zla okane.

¹¹Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.

¹¹Poslušaju li te mu se pokore, dani im završavaju u sreći, u užicima godine njihove.

¹²Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.

¹²Ne slušaju li, od koplja umiru, zaglave, sami ne znajući kako.

¹³Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.

¹³A srca opaka mržnju njeguju, ne ištu pomoć kad ih on okuje;

¹⁴Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.

¹⁴u cvatu svoga dječaštva umiru i venu poput hramskih milosnika.

¹⁵Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.

¹⁵Nevoljnog on bijedom njegovom spasava i u nesreći otvara mu oči:

¹⁶A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.

¹⁶izbavit će te iz ždrijela tjeskobe k prostranstvima bezgraničnim izvesti, k prepunu stolu mesa pretiloga.

¹⁷Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.

¹⁷Ako sudio nisi opakima, ako si pravo krnjio siroti,

¹⁸Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.

¹⁸nek' te obilje odsad ne zavede i nek' te dar prebogat ne iskvari.

¹⁹Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.

¹⁹Nek' ti je gavan k'o čovjek bez zlata, a čovjek jake ruke poput slaba.

²⁰Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.

²⁰Ne goni one koji su ti tuđi da rodbinu na njino mjesto staviš.

²¹Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.

²¹Pazi se da u nepravdu ne skreneš, jer zbog nje snađe tebe iskušenje.

²²Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?

²²Gle, uzvišen je Bog u svojoj snazi! Zar učitelja ima poput njega?

²³Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?

²³Tko je njemu put njegov odredio? Tko će mu reći: 'Radio si krivo'?

²⁴Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,

²⁴Spomeni se veličati mu djelo što ga pjesmama ljudi opjevaše.

²⁵Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.

²⁵S udivljenjem svijet čitav ga promatra, divi se čovjek, pa ma izdaleka.

²⁶Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.

²⁶Veći je Bog no što pojmit' možemo, nedokučiv je broj ljeta njegovih!

²⁷On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,

²⁷U visini on skuplja kapi vode te dažd u paru i maglu pretvara.

²⁸Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.

²⁸Pljuskovi tada pljušte iz oblaka, po mnoštvu ljudskom dažde obilato.

²⁹(Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,

²⁹Tko li će shvatit' širenje oblaka, tutnjavu strašnu njegovih šatora?

³⁰Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?

³⁰Gle, on nad sobom razastire svjetlost i dno morsko on vodama pokriva.

³¹Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.

³¹Pomoću njih on podiže narode, u izobilju hranom ih dariva.

³²Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)

³²On munju drži objema rukama i kazuje joj kamo će zgoditi.

³³Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje. [ (Job 36:34) Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého. ]

³³Glasom gromovnim sebe navješćuje, stiže s gnjevom da zgromi opačinu.