¹Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.

¹Da, od toga i moje srce drhti i s mjesta svoga iskočiti hoće.

²Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.

²Čujte, čujte gromor glasa njegova, tutnjavu što mu iz usta izlazi.

³Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.

³Gle, munja lijeće preko cijelog neba - i sijevne blijesak s kraja na kraj zemlje -

⁴Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.

⁴iza nje silan jedan glas se ori: to On gromori glasom veličajnim. Munje mu lete, nitko ih ne priječi, tek što mu je glas jednom odjeknuo.

⁵Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.

⁵Da, Bog gromori glasom veličajnim, djela velebna, neshvatljiva stvara.

⁶Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.

⁶Kad snijegu kaže: 'Zasniježi po zemlji!' i pljuskovima: 'Zapljuštite silno!'

⁷Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.

⁷svakom čovjeku zapečati ruke da svi njegovo upoznaju djelo.

⁸Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.

⁸U brlog se tad zvijeri sve uvuku i na svojem se šćućure ležaju.

⁹Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.

⁹S južne se strane podiže oluja, a studen vjetri sjeverni donose.

¹⁰Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.

¹⁰Već led od daha Božjega nastaje i vodena se kruti površina.

¹¹A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.

¹¹I opet vodom puni on oblake, i sijevat' stanu oblaci munjama;

¹²Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.

¹²kruže posvuda po volji njegovoj, što im naloži, to će izvršiti na licu cijelog kruga zemaljskoga.

¹³Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.

¹³Šalje ih - ili da kazni narode, ili da ih milosrđem obdari.

¹⁴Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?

¹⁴Poslušaj ovo, Jobe, umiri se i promotri djela Božja čudesna.

¹⁵Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?

¹⁵Znaš li kako Bog njima zapovijeda, kako munju iz oblaka svog pušta?

¹⁶A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?

¹⁶Znaš li o čem vise gore oblaci? Čudesna to su znanja savršenog.

¹⁷Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?

¹⁷Kako ti gore od žege haljine u južnom vjetru kad zemlja obamre?

¹⁸Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.

¹⁸Zar si nebesa s njim ti razapeo, čvrsta poput ogledala livenog?

¹⁹Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.

¹⁹DÓe naputi me što da mu kažemo: zbog tmine se ne snalazimo više.

²⁰Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,

²⁰Zar ćeš mu reći: 'Hoću govoriti'? Ili na propast vlastitu pristati?

²¹Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.

²¹Tko, dakle, može u svjetlost gledati na nebesima što se sja blistavo kada oblake rastjeraju vjetri?

²²Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.

²²Sa sjevera k'o zlato je bljesnulo: veličanstvom strašnim Bog se odjenu!

²³Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.

²³Da, Svesilnog doseći ne možemo, neizmjeran je u moći i sudu, velik u pravdi, nikog on ne tlači.

²⁴Zato ljudi svi neka ga se boje! Na mudrost oholu on i ne gleda!"