¹Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:

¹Nato Jahve odgovori Jobu iz oluje i reče:

²Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?

²"Tko je taj koji riječima bezumnim zamračuje božanski promisao?

³Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.

³Bokove svoje opaši k'o junak: ja ću te pitat', a ti me pouči.

⁴Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.

⁴Gdje si bio kad zemlju utemeljih? Kazuj, ako ti je znanje sigurno.

⁵Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?

⁵Znaš li tko joj je mjere odredio i nad njom uže mjerničko napeo?

⁶Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,

⁶Na čemu joj počivaju temelji? Tko joj postavi kamen ugaoni

⁷Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?

⁷dok su klicale zvijezde jutarnje i Božji uzvikivali dvorjani?

⁸Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?

⁸Tko li zatvori more vratnicama kad je navrlo iz krila majčina;

⁹Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,

⁹kad ga oblakom k'o haljom odjenuh i k'o pelenam' ovih maglom gustom;

¹⁰Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,

¹⁰kad sam njegovu odredio među, vrata stavio sa prijevornicama?

¹¹I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.

¹¹Dotle, ne dalje, rekao sam njemu, tu nek' se lomi ponos tvog valovlja!

¹²Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,

¹²Zar si ikad zapovjedio jutru, zar si kazao zori mjesto njeno,

¹³Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?

¹³da poduhvati zemlju za rubove i da iz nje sve bezbožnike strese;

¹⁴Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,

¹⁴da je pretvori u glinu pečatnu i oboji je k'o kakvu haljinu.

¹⁵A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?

¹⁵Ona uzima svjetlost zlikovcima i pesnicu im lomi uzdignutu.

¹⁶Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?

¹⁶Zar si ti prodro do izvora morskih, po dnu bezdana zar si kad hodio?

¹⁷Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?

¹⁷Zar su ti vrata smrti pokazali; vidje li dveri kraja mrtvih sjena?

¹⁸Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.

¹⁸Zar si prostranstvo zemlje uočio? Govori, ako ti je znano sve to.

¹⁹Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,

¹⁹Koji putovi u dom svjetla vode, na kojem mjestu prebivaju tmine,

²⁰Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?

²⁰da ih odvedeš u njine krajeve, da im put k stanu njihovu pokažeš?

²¹Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?

²¹Ti znadeš to, tÓa davno ti se rodi, tvojih dana broj veoma je velik!

²²Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,

²²Zar si stigao do riznica snijega i zar si tuče spremišta vidio

²³Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?

²³što ih pričuvah za dane nevolje, za vrijeme boja krvava i rata?

²⁴Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?

²⁴Kojim li se putem dijeli munja kada iskre po svoj zemlji prosipa?

²⁵Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,

²⁵Tko li je jaz iskopao povodnju, tko prokrčio pute grmljavini

²⁶Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,

²⁶da bi daždjelo na kraj nenastanjen, na pustinju gdje žive duše nema,

²⁷Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?

²⁷da bi neplodnu napojio pustoš, da bi u stepi trava izniknula?

²⁸Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?

²⁸Ima li kiša svoga roditelja? Tko je taj koji kapi rose rađa?

²⁹Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?

²⁹Iz čijeg li mraz izlazi krila, tko slanu stvara što s nebesa pada?

³⁰Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.

³⁰Kako čvrsnu vode poput kamena i led se hvata površja bezdana?

³¹Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?

³¹Možeš li lancem vezati Vlašiće i razdriješiti spone Orionu,

³²Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?

³²u pravo vrijeme izvesti Danicu, vodit' Medvjeda s njegovim mladima?

³³Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?

³³Zar poznaješ ti zakone nebeske pa da njima moć na zemlji dodijeliš?

³⁴Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?

³⁴Zar doviknuti možeš oblacima pa da pljuskovi tebe poslušaju?

³⁵Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?

³⁵Zar na zapovijed tvoju munje lijeću i tebi zar se odazivlju: 'Evo nas'?

³⁶Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?

³⁶Tko je mudrost darovao ibisu, tko li je pamet ulio u pijetla?

³⁷Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,

³⁷Tko to mudro prebrojava oblake i tko nebeske izlijeva mjehove

³⁸Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?

³⁸dok se zemlja u tijesto ne zgusne i dok se grude njezine ne slijepe?

³⁹Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,

³⁹Zar ćeš ti plijen uloviti lavici ili ćeš glad utažit' lavićima

⁴⁰Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?

⁴⁰na leglu svojem dok gladni čekaju i vrebaju na žrtvu iz zaklona?

⁴¹Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?

⁴¹Tko hranu gavranovima pribavlja kad Bogu ptići njegovi cijuču i naokolo oblijeću bez hrane?