¹Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?

¹Znaš li kako se legu divokoze? Vidje li kako se mlade košute?

²Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?

²Izbroji li koliko nose mjeseci, znaš li u koje doba se omlade?

³Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?

³Sagnuvši se, polegu lanad svoju i breme usred pustinje odlažu,

⁴Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?

⁴a kad im porod ojača, poraste, ostave ga i ne vraćaju mu se.

⁵Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?

⁵Tko dade divljem magarcu slobodu i tko to oglav skinu njemu s glave?

⁶Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.

⁶U zavičaj mu dadoh ja pustinju i polja slana da ondje živuje.

⁷Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.

⁷Buci gradova on se podruguje i ne sluša goničevih povika.

⁸To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.

⁸Luta brdima, svojim pašnjacima, u potrazi za zeleni svakakvom.

⁹Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?

⁹Možeš li slugom učinit' bivola, zadržat' ga noć jednu za jaslama?

¹⁰Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?

¹⁰Možeš li njega za brazdu prikovat' da ralo vuče po docima tvojim?

¹¹Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?

¹¹Možeš li se osloniti na njega jer je njegova snaga prevelika i prepustit' mu težak svoj posao?

¹²Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?

¹²Misliš li tebi da će se vratiti i na gumno ti dotjerati žito?

¹³Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?

¹³Krilima svojim noj trepće radosno, iako krila oskudnih i perja.

¹⁴A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,

¹⁴On svoja jaja na zemlji ostavlja, povjerava ih pijesku da ih grije,

¹⁵Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?

¹⁵ne mareć' što ih zgazit' može noga ili nekakva divlja zvijer zgnječiti.

¹⁶Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.

¹⁶S nojićima k'o s tuđima postupa; što mu je trud zaludu, on ne mari.

¹⁷Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.

¹⁷Jer Bog je njega lišio pameti, nije mu dao nikakva razbora.

¹⁸Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.

¹⁸Ali kada na let krila raširi, tada se ruga konju i konjaniku.

¹⁹Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?

¹⁹Zar si ti konja obdario snagom zar si mu ti vrat grivom ukrasio?

²⁰Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.

²⁰Zar ti činiš da skače k'o skakavac, da u strah svakog nagoni hrzanjem?

²¹Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.

²¹Kopitom zemlju veselo raskapa, neustrašivo srlja na oružje.

²²Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,

²²Strahu se ruga, ničeg se ne boji, ni pred mačem uzmaknuti neće.

²³Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.

²³Na sapima mu zvekeće tobolac, koplje sijeva i ubojna sulica.

²⁴S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.

²⁴Bijesan i nestrpljiv guta prostore; kad rog zasvira, tko će ga zadržat':

²⁵Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.

²⁵na svaki zvuk roga on zarže: Ha! Izdaleka on ljuti boj već njuši, viku bojnu i poklič vojskovođa.

²⁶Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?

²⁶Zar po promislu tvojem lijeće soko i prema jugu krila svoja širi?

²⁷Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?

²⁷Zar se na nalog tvoj diže orao i vrh timora gnijezdo sebi vije?

²⁸Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,

²⁸Na litici on stanuje i noćÄi, na grebenima vrleti visokih.

²⁹Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.

²⁹Odatle na plijen netremice vreba, oči njegove vide nadaleko.

³⁰Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. [ (Job 39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: ] [ (Job 39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. ] [ (Job 39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: ] [ (Job 39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. ] [ (Job 39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ]

³⁰Krvlju se hrane njegovi orlići; gdje je ubijenih, tamo je i on."