¹Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?

¹Ded zazivlji! Zar će ti se tko odazvat'? Kojem li se svecu misliš sad obratit'?

²Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.

²Doista, budalu njegov bijes ubija, luđaka će sasvim skončat ljubomora.

³Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:

³Bezumnika vidjeh kako korijen pušta, al' prokletstvo skoro na kuću mu pade.

⁴Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.

⁴Njegovi su sinci daleko od spasa, njih nezaštićene na Vratima tlače.

⁵Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.

⁵Ljetinu njihovu pojedoše gladni, sam Bog ju je njima oteo iz usta, a žedni hlepe za njihovim dobrima.

⁶Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.

⁶Ne, opačina ne izbija iz zemlje, nit' nevolja iz tla može nići sama,

⁷Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.

⁷nego čovjek rađa muku i nevolju kao što let orlov teži u visinu.

⁸Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,

⁸Al' ja bih se ipak Bogu utekao i pred njime stvar bih svoju razložio.

⁹Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,

⁹Nedokučiva on djela silna stvori, čudesa koja se izbrojit' ne mogu.

¹⁰Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,

¹⁰On kišom rosi po svem licu zemljinu i vodu šalje da nam polja natapa.

¹¹Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,

¹¹Da bi ponižene visoko digao, da bi ojađene srećom obdario,

¹²Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,

¹²redom ruši ono što lukavci smisle, što god započeli, on im izjalovi.

¹³Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.

¹³On hvata mudre u njihovu lukavstvu, naume spletkara obraća u ništa.

¹⁴Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.

¹⁴Posred bijela dana zapadnu u tamu, pipaju u podne kao usred noći.

¹⁵Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.

¹⁵On iz njinih ralja izbavlja jadnika, iz silničkih ruku diže siromaha.

¹⁶Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.

¹⁶Tako se pokaže nada nevoljniku, i nepravda mora zatvoriti usta.

¹⁷Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.

¹⁷Da, blago čovjeku koga Bog odbaci! Stoga ti ne prezri karanje Svesilnog!

¹⁸Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.

¹⁸On ranjava, ali i ranu povija, udara i svojom zacjeljuje rukom.

¹⁹Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.

¹⁹Iz šest će nevolja tebe izbaviti, ni u sedmoj zlo te dotaknuti neće.

²⁰V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.

²⁰U gladi, od smrti on će te spasiti, a u ratu, oštru će te otet maču.

²¹Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.

²¹Biču zla jezika uklonit će tebe, ispred otimača bez straha ćeš biti.

²²Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.

²²Suši i studeni ti ćeš se smijati i od divljih zvijeri strahovati nećeš.

²³Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.

²³Sklopit' ti ćeš savez s kamenjem na njivi, zvjerad divlja s tobom u miru će biti.

²⁴A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.

²⁴U šatoru svome mir ćeš uživati, dom svoj kad pohodiš netaknut će stajat.

²⁵Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.

²⁵Koljeno ćeš svoje gledat' gdje se množi i potomstvo gdje ti kao trava raste.

²⁶Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.

²⁶U grob ti ćeš leći kada budeš zreo, kao što se žito snosi kad dozori.

²⁷Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.

²⁷Sve motrismo ovo: istina je živa! zato sve za dobro svoje ti poslušaj."