1Tato jsou ustanovení a soudové, kterýchž ostříhati budete, činíce je v zemi, kterouž Hospodin Bůh otců tvých dá tobě, abys dědičně vládl jí po všecky dny, v nichž živi budete na zemi.
1Need on määrused ja seadlused, mida te peate hoolsasti pidama maal, mille Issand, su vanemate Jumal, annab sulle pärida, niikaua kui te elate maa peal.
2Zkazíte do gruntu všecka místa, na nichž sloužili národové, (kteréž vy dědičně opanujete), bohům svým, na vrších vysokých a na pahrbcích, a pod každým stromem ratolestným.
2Hävitage sootuks kõik need paigad, kus rahvad, keda te välja tõrjute, on teeninud oma jumalaid kõrgeil mägedel ja küngastel ning iga halja puu all!
3Oltáře jejich zbořte, a obrazy jejich ztlucte, háje také jejich ohněm spalte a rytiny bohů jejich stroskotejte, a vyhlaďte jméno jejich z místa toho.
3Kiskuge maha nende altarid, purustage nende sambad, põletage tules nende viljakustulbad ja raiuge maha nende jumalate nikerdatud kujud ning kaotage nende nimed neist paigust!
4Neučiníte tak Hospodinu Bohu svému,
4Issandale, oma Jumalale, te ei tohi teha nõnda nagu nemad,
5Ale kteréž by místo vyvolil Hospodin Bůh váš ze všech pokolení vašich, aby položil jméno své tu, a bydlil na něm, hledati ho, a tam choditi budete.
5vaid otsige seda paika, mille Issand, teie Jumal, valib kõigilt teie suguharudelt, et sinna panna oma nime; tema eluaset otsige, ja sinna minge!
6Tam také přinášeti budete zápaly své a oběti i desátky své, oběti rukou svých i sliby své, dobrovolné oběti své, i prvorozené z skotů a bravů svých,
6Sinna viige oma põletus- ja tapaohvrid, kümnised, käe tõstelõivud, tõotusohvrid ja vabatahtlikud ohvrid ning veiste, lammaste ja kitsede esmasündinud!
7A jísti budete tam před Hospodinem Bohem svým, a veseliti se budete v každé věci, k níž přičiníte ruky své, vy i domové vaši,v nichž požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj.
7Ja seal sööge Issanda, oma Jumala ees ning olge rõõmsad, teie ja teie pere, kõige pärast, mida teie käsi on hankinud, millega Issand, su Jumal, sind on õnnistanud!
8Nebudete dělati tak, jakž my nyní zde činíme, jeden každý což se mu dobrého vidí.
8Ärge tehke enam nõnda, nagu me täna teeme siin, igaüks seda, mis õige on tema silmis,
9Nebo až dosavad nepřišli jste k odpočinutí a dědictví, kteréž Hospodin Bůh tvůj dává tobě.
9sest te ei ole veel tänini jõudnud rahupaika ega pärisosale, mille Issand, su Jumal, sulle annab.
10Ale když přejdouce Jordán, bydliti budete v zemi, kterouž Hospodin Bůh váš dá vám, abys jí vládl právem dědičným, a odpočinutí dá vám ode všech vůkol nepřátel vašich, a bydliti budete bezpečně:
10Aga kui te olete läinud üle Jordani ja elate maal, mille Issand, teie Jumal, teile pärisosaks annab, ja kui ta annab teile rahu kõigist vaenlasist ümberkaudu ja te elate julgesti,
11Tedy k místu tomu, kteréž by vyvolil Hospodin Bůh váš, aby tam přebývalo jméno jeho, přinášeti budete všecky věci, kteréž já přikazuji vám, zápaly své, oběti své a desátky své, a oběti rukou svých a všecko, což předního jest v slibích vašich, kteréž byste činili Hospodinu.
11siis viige sinna paika, mille Issand, teie Jumal, valib eluasemeks oma nimele, kõik, mis ma teid käsin: oma põletus- ja tapaohvrid, kümnised ja käe tõstelõivud, ja kõik valitud tõotusohvrid, mis te Issandale tõotate,
12A veseliti se budete před Hospodinem Bohem svým, vy i synové vaši i dcery vaše, služebníci vaši i děvky vaše, i Levíta, kterýž jest v branách tvých, nebo nemají dílu a dědictví s vámi.
12ja olge rõõmsad Issanda, oma Jumala ees, teie ja teie pojad ja tütred, teie sulased ja teenijad, ka leviit, kes on teie väravais, sest temal ei ole osa ega pärandit koos teiega.
13Vystříhej se, abys neobětoval zápalných obětí svých na žádném místě, kteréž bys sobě obhlédl.
13Hoia, et sa oma põletusohvreid ei ohverda igas paigas, mida näed,
14Ale na tom místě, kteréž by vyvolil Hospodin v jednom z pokolení tvých, tam obětovati budeš zápaly své, a tam učiníš všecko, což já přikazuji tobě.
14vaid selles paigas, mille Issand välja valib ühelt su suguharult, ohverda oma põletusohvreid ja tee kõike, mis ma sind käsin!
15A však jestliže by se kdy zalíbilo duši tvé, zabiješ sobě, a jísti budeš maso vedlé požehnání Hospodina Boha svého, kteréž by dal tobě ve všech městech tvých; nečistý i čistý jísti je bude, jako srnu i jelena.
15Ometi võid sa kõigis oma väravais tappa ja liha süüa nii palju, kui su hing himustab, Issanda, su Jumala õnnistuse kohaselt, mille ta sulle on andnud; roojane ja puhas võivad seda süüa nagu gaselli või hirve liha.
16Krve toliko jísti nebudete, na zemi vycedíte ji jako vodu.
16Aga te ei tohi süüa verd - valage see maha nagu vesi!
17Nebudeš moci jísti v městě svém desátků obilí svého, vína a oleje svého, i prvorozených skotů a bravů svých, i všeho, k čemuž se slibem zavážeš, dobrovolných obětí svých a obětí rukou svých.
17Sa ei tohi oma väravais süüa oma teravilja ja veinivirde ja õli kümnist, oma veiste, lammaste ja kitsede esmasündinuid ega ühtegi oma tõotusohvrit, mille sa tõotad, või oma vabatahtlikke ohvreid või oma käe tõstelõive,
18Ale před Hospodinem Bohem svým jísti je budeš na místě, kteréž vyvolil Hospodin Bůh tvůj, ty i syn tvůj i dcera tvá, služebník tvůj a děvka tvá, i Levíta, kterýž jest v branách tvých, a veseliti se budeš před Hospodinem Bohem svým ve všech věcech, k nimž bys přičinil ruky své.
18vaid sa pead seda sööma Issanda, oma Jumala ees paigas, mille Issand, su Jumal, välja valib, sina ja su poeg ja tütar, su sulane ja teenija, ja leviit, kes on su väravais; ja ole rõõmus Issanda, oma Jumala ees kõige pärast, mida su käsi on hankinud!
19Vystříhejž se, abys neopouštěl Levítů v zemi své po všecky dny své.
19Hoia, et sa leviiti ilma ei jäta, niikaua kui sa elad oma maal!
20Když rozšíří Hospodin Bůh tvůj pomezí tvé, jakož mluvil tobě, a řekl bys sám v sobě: Budu jísti maso, proto že žádá duše tvá jísti maso, vedlé vší líbosti své jísti budeš maso.
20Kui Issand, su Jumal, teeb su maa-ala laiemaks, nagu ta sulle on lubanud, ja sa mõtled: 'Ma tahan liha süüa' - sest su hing himustab liha süüa -, siis sa võid liha süüa nii palju, kui su hing himustab.
21Jestliže by daleko bylo od tebe místo, kteréž vyvolí Hospodin Bůh tvůj, aby přebývalo tam jméno jeho, zabiješ hovado z skotů neb bravů svých, kteréž by dal Hospodin tobě, jakžť jsem přikázal tobě, a jísti budeš v městě svém, vedlé vší líbosti duše své.
21Kui sinust on kaugel see paik, mille Issand, su Jumal, välja valib, et sinna panna oma nime, siis sa võid tappa oma veistest, lammastest ja kitsedest, keda Issand sulle on andnud, nõnda nagu ma sind olen käskinud, ja süüa oma väravais nii palju, kui su hing himustab.
22Jakž se jídá srna a jelen, tak je jísti budeš; nečistý i čistý bude je jísti.
22Jah, söö seda nõnda, nagu süüakse gaselli või hirve liha; niihästi roojane kui puhas võib seda süüa.
23Toliko buď stálý, abys krve nejedl; nebo krev jest duše, protož nebudeš jísti duše s masem jejím.
23Aga jää kindlaks, et sa ei söö verd, sest veri on hing ja hinge sa ei tohi süüa koos lihaga!
24Nejeziž jí, ale na zem ji vyceď jako vodu.
24Ära söö seda, vaid vala see maha nagu vesi!
25Nebudeš jísti jí, aby tobě dobře bylo i synům tvým po tobě, když bys činil, což dobrého jest před očima Hospodinovýma.
25Sa ei tohi seda süüa, et sinu ja su laste käsi pärast sind hästi käiks, kui sa teed, mis õige on Issanda silmis!
26Ale posvěcené věci své, kteréž bys měl, a což bys slíbil, vezmeš, a doneseš na místo, kteréž vyvolí Hospodin,
26Võta ainult oma pühad annid, mis sul võiksid olla, ja oma tõotusohvrid ja mine sinna paika, mille Issand välja valib,
27A obětovati budeš oběti své zápalné, maso a krev, na oltář Hospodina Boha svého; ale krev jiných obětí tvých vylita bude na oltář Hospodina Boha tvého, maso pak jísti budeš.
27ja ohverda oma põletusohvrid, liha ja veri, Issanda, oma Jumala altaril; su tapaohvrite veri valatagu Issanda, su Jumala altarile, liha aga võid sa süüa.
28Ostříhej a poslouchej všech slov těchto, kteráž já přikazuji tobě, aby tobě dobře bylo i synům tvým po tobě až na věky, když bys činil, což dobrého a pravého jest, před očima Hospodina Boha svého.
28Pane tähele ja kuule kõiki neid käsusõnu, mis ma sulle annan, et sinu ja su laste käsi pärast sind igavesti hästi käiks, kui sa teed, mis hea ja õige on Issanda, su Jumala silmis!
29Když by pak vyplénil Hospodin Bůh tvůj od tváři tvé národy ty, k nimž ty tudíž vejdeš, abys dědičně vládl jimi, a dědičně je opanoval, a bydlil v zemi jejich,
29Kui Issand, su Jumal, hävitab su eest rahvad sealt, kuhu sa lähed neid ära ajama, ja kui oled need tõrjunud ning elad nende maal,
30Vystříhej se, abys neuvázl v osídle, jda za nimi, když by již vyhlazeni byli od tváři tvé. Nevyptávej se na bohy jejich, říkaje: Jak jsou sloužili národové ti bohům svým, tak i já učiním.
30siis hoia, et sind ei võrgutataks käima nende järel, pärast seda kui nad su eest on hävitatud, ja et sa ei otsi üles nende jumalaid ega ütle: 'Kuidas need rahvad teenisid oma jumalaid? Mina tahan ka nõnda teha!'
31Neučiníš tak Hospodinu Bohu svému, nebo všecko, což v ohavnosti má Hospodin, a čehož nenávidí, činili bohům svým; také i syny své a dcery své ohněm pálili ke cti bohům svým.
31Sa ei tohi nõnda teha Issandale, oma Jumalale, sest kõike, mis Issandale on jäledus, mida ta vihkab, on nemad teinud oma jumalatele; nad on isegi oma poegi ja tütreid põletanud tules oma jumalatele!
32Cožkoli já přikazuji vám, ostříhati budete, činíce to; nepřidáte k tomu, aniž co z toho ujmete.