¹Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

¹Siis rääkis teemanlane Eliifas ja ütles:

²Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,

²'Kas tark tohib vastata tuulepäiselt ja täita oma rinda idatuulega,

³Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?

³seletada kõlbmatute kõnedega, sõnadega, millest pole kasu?

⁴Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.

⁴Sa teed tühjaks isegi jumalakartuse ja rikud hardust Jumala ees.

⁵Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.

⁵Sest su süü paneb sulle sõnad suhu ja sa valid kavalate keele.

⁶Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.

⁶Su oma suu süüdistab sind, aga mitte mina, su oma huuled kostavad su vastu.

⁷Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?

⁷Kas oled sina esimese inimesena sündinud? Ons sind enne mäekünkaid sünnitatud?

⁸Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?

⁸Kas oled sina Jumala nõupidamist kuulnud ja nõnda enesele tarkuse toonud?

⁹Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?

⁹Mis see on, mida sina tead, aga meie ei tea, mida sina mõistad, aga meie mitte?

¹⁰I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.

¹⁰Meiegi hulgas on hallpäid ja elatanuid, ealt vanemad kui su isa.

¹¹Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?

¹¹Ons sinu jaoks väike Jumala troost, või sõna, mis kohtleb sind leebelt?

¹²Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,

¹²Kuhu su süda sind kisub ja kuhu su silmad sihivad,

¹³Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?

¹³et sa pöörad oma vaimu Jumala vastu ja paiskad sõnu suust välja?

¹⁴Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?

¹⁴Kuidas võiks inimene olla puhas, naisest sündinul olla õigus?

¹⁵An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,

¹⁵Vaata, tema ei usu oma ingleidki ja tema silmis ei ole taevadki selged,

¹⁶Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.

¹⁶veel vähem siis põlastusväärset ja laostunut, meest, kes väärtegusid joob nagu vett.

¹⁷Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,

¹⁷Mina kuulutan sulle, kuule mind, ja ma jutustan, mida olen näinud,

¹⁸Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.

¹⁸mida targad on teada andnud, mida ei olnud salanud nende vanemad,

¹⁹Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.

¹⁹kellele üksi oli antud maa ja kelle seas veel võõras ei olnud käinud:

²⁰Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.

²⁰süüdlane vaevleb kogu eluaja ja jõhkrale on talletatud pisut aastaid.

²¹Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.

²¹Hirmuhääled on tal kõrvus, rahuajalgi tuleb hävitaja temale kallale.

²²Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.

²²Ei ta usu, et ta pimedusest välja pääseb: ta on mõõgale määratud.

²³Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.

²³Ta peab hulkuma leiva pärast: kus seda on? Ta teab, et pimedusepäev on temale valmis.

²⁴Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.

²⁴Ahastus ja häda hirmutavad teda, vallutavad tema nagu tapluseks valmis kuningas.

²⁵Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.

²⁵Sest ta on sirutanud oma käe Jumala vastu ja on suurustanud Kõigevägevama ees,

²⁶Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.

²⁶joostes kangekaelselt tema vastu oma paksukühmuliste kilpidega.

²⁷Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.

²⁷Sest ta on katnud oma näo rasvaga, on kasvatanud puusadele lihavust

²⁸A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.

²⁸ja on elanud hävitatud linnades, kodades, kus ei olnud luba elada, mis olid määratud varemeiks.

²⁹Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.

²⁹Ta ei saa rikkaks, ta varandus ei kesta kaua ja tema omand ei kaldu maha.

³⁰Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.

³⁰Ta ei pääse pimedusest, kuumus kuivatab ta võsu ja ta taandub tema suu hinguse ees.

³¹Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.

³¹Ärgu ta lootku tühjale - ta eksib! Sest temale saab tasuks tühjus.

³²Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.

³²See läheb täide enneaegselt ja tema võsud ei haljenda enam.

³³Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.

³³Ta ajab otsekui viinapuu maha oma küpsemata kobarad ja pillab õisi nagu õlipuu.

³⁴Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.

³⁴Sest jumalatute jõuk jääb viljatuks ja tuli põletab meeleheavõtjate telgid.

³⁵Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.

³⁵Nad on lapseootel vaevaga ja sünnitavad nurjatust, nende ihu saab toime pettusega.'