¹Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

¹Mu vaim on murtud, mu päevad on kustutatud, mind ootavad hauad.

²Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

²Tõesti, pilked on mu osa, ja nende tõrksusest on mu silm väsinud.

³Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

³Pane ometi minu heaks pant tallele enese juurde! Kes muidu mu kasuks kätt lööks?

⁴Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

⁴Et sa oled nende südamed arusaamisest võõrutanud, siis sa ei ülenda neid.

⁵Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

⁵Kes kutsub sõbrad jagamisele, selle lastel tuhmuvad silmad.

⁶Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

⁶Mind on antud inimestele sõnakõlksuks ja ma olen pealesülitamiseks nende ees.

⁷Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

⁷Mu silm on kurbusest tuhm ja kõik mu liikmed on otsekui varjud.

⁸Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

⁸Õiglased ehmuvad sellest ja süütu ärritub jumalavallatute pärast.

⁹Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

⁹Aga õige püsib oma teel, ja kellel on puhtad käed, kasvab tugevuses.

¹⁰Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

¹⁰Te kõik aga võite tulla taas, tarka ma teie hulgast ei leia.

¹¹Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

¹¹Mu päevad on möödunud, katki kistud on mu kavatsused, mu südame soovid.

¹²Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

¹²Need tegid öö päevaks: valgus oli lähemal kui pimedus.

¹³Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.

¹³Kui ma veel võin loota, siis on surmavald mu koda, ma laotan oma aseme pimedusse.

¹⁴Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

¹⁴Ma hüüan hauale: 'Sa oled mu isa!' ja ussikestele: 'Mu ema ja õde!'

¹⁵Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

¹⁵Kus on siis mu lootus, ja kes saaks mu lootust näha?

¹⁶Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.

¹⁶Minuga astud sa alla surmavalda, kui üheskoos põrmu vajume.'