¹Tedy odpověděv Job, řekl:

¹Siis rääkis Iiob ja ütles:

²Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?

²'Kui kaua te piinate mu hinge ja jahvatate mind sõnadega?

³Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.

³Te mõnitate mind juba kümnendat korda häbenematult mulle peale käies.

⁴Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.

⁴Ja kui ma ka tõesti oleksin eksinud, siis jääks mu eksimus ainult mulle.

⁵Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:

⁵Kui te tõesti mu ees tahate suurustada ja mulle mu alandust ette heita,

⁶Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.

⁶siis teadke, et Jumal on mind maha paisanud ja piiranud mind oma võrguga.

⁷Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.

⁷Vaata, ma kisendan: 'Vägivald!', aga ei saa vastust; hüüan appi, aga õigust ei ole.

⁸Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.

⁸Ta tegi mu teele tõkke ja ma ei pääse üle, ta pani mu radade peale pimeduse.

⁹Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.

⁹Ta riisus minult au ja võttis mul krooni peast.

¹⁰Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.

¹⁰Ta kiskus mind igapidi maha, et kaoksin, ja juuris mu lootuse välja nagu puu.

¹¹Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.

¹¹Ta süütas oma viha põlema mu vastu ja pidas mind oma vaenlaseks.

¹²Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.

¹²Tema väesalgad tulid üheskoos, rajasid tee mu juurde ja lõid leeri üles mu telgi ümber.

¹³Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.

¹³Mu vennad hoidis ta minust eemale ja mu tuttavad võõrdusid minust hoopis.

¹⁴Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.

¹⁴Mu lähedased jätsid mind maha ja mu sõbrad unustasid mind ära.

¹⁵Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.

¹⁵Mu kodakondsed ja teenijad peavad mind võõraks - ma olen nende silmis otsekui muulane.

¹⁶Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.

¹⁶Ma hüüan oma sulast, aga ta ei vasta, ma pean teda anuma, nagu mu suu võtab.

¹⁷Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.

¹⁷Mu naisele ei meeldi mu hingeõhk ja oma lihastele vendadele olen ma vastik.

¹⁸Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.

¹⁸Poisidki põlgavad mind; kui ma tõusen, siis nad räägivad mulle vastu.

¹⁹V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.

¹⁹Mind jälestavad kõik mu lähemad sõbrad, ja need, keda ma armastasin, on pöördunud mu vastu.

²⁰K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.

²⁰Mu luud on jäänud kinni naha ja liha külge, mu kondid tungivad välja nagu hambad.

²¹Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.

²¹Halastage mu peale, halastage, mu sõbrad, sest mind on tabanud Jumala käsi!

²²Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?

²²Miks ajate teiegi mind taga nagu Jumal? Kas te ei küllastu mu lihast?

²³Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,

²³Oh, et mu sõnad ometi kirja pandaks, et need raamatusse kirjutataks,

²⁴Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.

²⁴raudsule ja tinaga uurendataks kaljusse igaveseks ajaks!

²⁵Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.

²⁵Sest ma tean, et mu Lunastaja elab, ja tema jääb viimsena põrmu peale seisma.

²⁶A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.

²⁶Ja kuigi mu nahka on nõnda nülitud, saan ma ilma ihutagi näha Jumalat,

²⁷Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.

²⁷teda, keda ma ise näen, keda näevad mu oma silmad, aga mitte mõne võõra. Mul kõdunevad neerud sisikonnas.

²⁸Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.

²⁸Kui te mõtlete: 'Me ajame teda taga, asja juur leidub temas',

²⁹Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.

²⁹siis kartke mõõka, sest viha toob mõõka väärt süüteod, et te teaksite: kohus on olemas!'