¹Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:

¹Siis rääkis naamalane Soofar ja ütles:

²Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,

²'Selle peale mu rahutud mõtted tulevad tagasi ja sellepärast tormitseb mu sees.

³Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.

³Ma pean kuulma häbistavat noomimist ja saan vastuseks tühja tuult.

⁴Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,

⁴Kas sa ei tea juba muistsest ajast, sellest ajast, kui inimene maa peale pandi,

⁵Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?

⁵et õelate hõiskamine on üürike ja jumalatu rõõm ainult hetkeline?

⁶Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,

⁶Kuigi ta kõrgus tõuseks taevani ja ta pea puudutaks pilvi,

⁷Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?

⁷ta kaob, nagu ta roegi, igaveseks; need, kes teda nägid, küsivad: 'Kus ta on?'

⁸Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.

⁸Ta lendab ära otsekui unenägu ja teda ei leita enam, ta haihtub nagu öine nägemus.

⁹Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.

⁹Silm, mis teda nägi, ei näe teda enam, ja ta ase ei pane enam teda tähele.

¹⁰Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.

¹⁰Tema lapsed peavad vaeseid hüvitama ja tema enese käed ta varanduse tagasi andma.

¹¹Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.

¹¹Ta kondid on küll täis noorusjõudu, aga ta heidab koos sellega põrmu magama.

¹²A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;

¹²Kuigi kurjus on ta suus nõnda magus, et ta peidab selle oma keele alla,

¹³Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:

¹³kuigi ta säästab seda ega loobu sellest, vaid hoiab seda keset suulage,

¹⁴Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.

¹⁴muutub ometi tema roog ta kõhus madude mürgiks ta sisikonnas.

¹⁵Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.

¹⁵Ta peab oksendama neelatud varandust - Jumal ajab selle ta kõhust välja.

¹⁶Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.

¹⁶Ta imes madude mürki, ussi keel tapab ta.

¹⁷Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.

¹⁷Ei saa ta näha ojasid, mee ja piima voolude jõgesid.

¹⁸Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.

¹⁸Ta peab oma töövilja ära andma ega tohi ise seda neelata, ja oma kaubakasust ei tunne ta rõõmu.

¹⁹Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.

¹⁹Sest ta murdis, jättis maha vaesed, röövis endale koja, mida ta polnud ehitanud.

²⁰Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.

²⁰Sest ta ei tundnud küllastust kõhus - aga oma kalliste asjadega ei päästa ta ennast.

²¹Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.

²¹Ükski ei pääsenud tema neelamisest, seepärast ta õnn ei kesta.

²²Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.

²²Tema ülikülluseski tuleb temale kitsas kätte, teda tabab õnnetuse kogu jõud.

²³By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.

²³Et tema kõhtu täita, läkitab Jumal temasse oma tulise viha ja laseb seda sadada tema peale ta toiduga.

²⁴Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.

²⁴Kui ta põgeneb raudrelva eest, siis laseb vaskamb temast läbi,

²⁵Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.

²⁵viskoda tuleb välja seljast ja mõõgatera sapist, ja temale tulevad hirmuvärinad peale.

²⁶Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.

²⁶Suur pimedus on temale varaks pandud, teda neelab õhutamata tuli; mis tema telki on alles jäänud, hävitatakse.

²⁷Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.

²⁷Taevad ilmutavad tema süüd ja maa tõuseb tema vastu.

²⁸Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.

²⁸Tema koja uhub vihmavaling, ta vihapäeva uputusvesi.

²⁹Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.

²⁹See on õela inimese osa Jumalalt, pärisosa, mis Jumal temale määrab.'