¹A odpovídaje Job, řekl:

¹Siis rääkis Iiob ja ütles:

²Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.

²'Kuulge ometi mu sõnu ja see olgu mulle troostiks!

³Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.

³Olge minuga kannatlikud, siis ma räägin, ja kui olen rääkinud, võite irvitada!

⁴Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?

⁴Kas ma kaeban inimese peale? Ja miks ei peakski mu vaim muutuma kannatamatuks?

⁵Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.

⁵Vaadake minu poole, siis te ehmute ja panete käe suu peale.

⁶Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.

⁶Sest kui ma sellele mõtlen, siis ma jahmun ja värin haarab mu ihu.

⁷Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?

⁷Miks jäävad õelad elama, saavad vanaks, võtavad isegi jõudu juurde?

⁸Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.

⁸Nende sugu seisab kindlana nendega nende ees ja nende järglased on nende silma all.

⁹Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.

⁹Nende kojad on säästetud hirmust ja Jumala vitsa pole nende peal.

¹⁰Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.

¹⁰Nende sõnn kargab, ja mitte asjata, nende lehmad poegivad loodet heitmata.

¹¹Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.

¹¹Nad lasevad oma lapsukesi joosta nagu lambaid ja nende noorukid tantsivad.

¹²Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.

¹²Nad laulavad trummi ja kandle saatel ning tunnevad rõõmu vilepilli häälest.

¹³Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.

¹³Nad veedavad oma päevi õnnes ja lähevad rahus alla surmavalda.

¹⁴Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.

¹⁴Nad ütlevad Jumalale: 'Tagane meist, sest sinu teede tundmiseks pole meil lusti!

¹⁵Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?

¹⁵Kes on Kõigevägevam, et peaksime teda teenima? Ja mis kasu meil on, kui me ta poole palvetame?'

¹⁶Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.

¹⁶Vaata, eks ole nende õnn nende endi käes, õelate nõu minust kaugel?

¹⁷Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?

¹⁷Kui sageli siis kustub õelate lamp ja tabab neid õnnetus? Kui sageli ta jagab oma vihas hukatust,

¹⁸Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?

¹⁸et nad oleksid nagu õled tuules, otsekui aganad, mida tuulekeeris hajutab?

¹⁹Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,

¹⁹Jumal talletavat õela süü tema laste jaoks. Ta tasugu temale enesele, nõnda et ta tunneb!

²⁰A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?

²⁰Nähku ta oma silmad tema langust ja ta ise joogu Kõigevägevama viha!

²¹O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?

²¹Tõesti, ei ole siis rõõmu ta kojal pärast teda, kui ta kuude arv on napiks mõõdetud.

²²Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?

²²Aga kas võiks Jumalale tarkust õpetada, temale, kes taevalistelegi kohut mõistab?

²³Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.

²³Üks sureb oma täies elujõus, kõigiti rahulikult ja muretult,

²⁴Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.

²⁴reied lihavad ja kondid täis üdi.

²⁵Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.

²⁵Teine sureb kibestunud hingega, õnne maitsta saamata.

²⁶Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.

²⁶Nad magavad üheskoos põrmus ja ussikesed katavad neid.

²⁷Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.

²⁷Vaata, ma tean teie mõtteid ja riukaid, mis te minu vastu sepitsete.

²⁸Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?

²⁸Sest te küsite: 'Kus on siis nüüd see võimumehe koda? Ja kus on telk, milles õelad elasid?'

²⁹Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,

²⁹Kas te ei ole küsinud teekäijailt ega ole tähele pannud nende märguandeid,

³⁰Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?

³⁰et kurjale antakse armu õnnetusepäeval ja ta päästetakse vihapäeval?

³¹Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?

³¹Kes kuulutaks temale näkku ta käitumist ja kes tasuks temale, mis ta on teinud?

³²A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.

³²Ja kui ta hauda viiakse, siis hoolitsetakse isegi ta kääpa eest.

³³Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.

³³Oru kivipangadki on temale magusad. Tema järele lähevad kõik inimesed, ja enne teda läinuid on arvutult.

³⁴Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.

³⁴Kuidas te siis mulle toote nõnda tühist troosti? Ja teie vastused - neist jääb järele ainult vale.'