¹Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?

¹Ma andsin ju oma silmadele seaduse. Kuidas ma võiksin siis vaadata neitsi poole?

²Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?

²Sest mis oleks muidu mu osa Jumalalt ülal ja mu pärisosa Kõigevägevamalt kõrgustes?

³Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?

³Eks hukatus tule ülekohtutegijale ja õnnetus sellele, kes nurjatust teeb?

⁴Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?

⁴Eks tema näe mu teed ja loe kõiki mu samme?

⁵Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:

⁵Kui ma olen valega kaasas käinud või on mu jalg tõtanud pettuse poole,

⁶Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.

⁶vaetagu mind õigetel vaekaussidel - siis saab Jumal teada mu ausust!

⁷Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:

⁷Kui mu sammud on kaldunud teelt kõrvale ja mu süda on järgnenud silmadele ja kui mulle on midagi pihku jäänud,

⁸Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.

⁸siis söögu keegi teine, mida ma külvan, ja mis mulle võrsub, juuritagu välja!

⁹Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:

⁹Kui mu süda on lasknud ennast ahvatleda mõne naise poole ja ma olen varitsenud oma ligimese ukse taga,

¹⁰Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.

¹⁰siis jahvatagu mu naine võõrale ja heitku teised tema peale!

¹¹Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.

¹¹Sest see oleks olnud häbitegu ja kohut väärt süü,

¹²Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.

¹²tuli, mis põletab kadupaigani ja hävitab juurteni kõik mu saagi.

¹³Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?

¹³Kui ma oleksin põlanud oma sulase ja teenija õigust, kui neil oli minuga tüli,

¹⁴Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?

¹⁴mis ma oleksin teinud siis, kui Jumal oleks tõusnud? Ja kui ta oleks katsuma tulnud, mis ma siis temale oleksin kostnud?

¹⁵Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?

¹⁵Eks minu looja ole loonud emaihus ka teda, eks ole üks ja seesama meid emaüsas valmistanud?

¹⁶Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?

¹⁶Kas ma olen tagasi lükanud vaeste soove või lasknud tuhmuda lesknaise silmi?

¹⁷A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?

¹⁷Kas ma üksinda olen söönud oma palukest, ilma et vaeslaps oleks saanud sellest süüa?

¹⁸Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.

¹⁸Sest ta kasvas mu noorusest peale minuga kui oma isaga, ja emaihust alates olen ma teda juhatanud.

¹⁹Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?

¹⁹Kas ma olen võinud näha kedagi hukkuvat riiete puudusel või vaest ilma katteta?

²⁰Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?

²⁰Eks ta niuded õnnistanud mind ja eks ta saanud mu lambaniidust sooja?

²¹Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:

²¹Kui ma olen tõstnud käe vaeslapse vastu, kuna ma väravas nägin enesele abi,

²²Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.

²²siis langegu mu õlg liigesest välja ja murdugu mu käsivars õlavarreluust saadik!

²³Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.

²³Sest mul oli hirm Jumalalt tuleva karistuse ees, ja tema ülevõimu vastu ei oleks ma suutnud püsida.

²⁴Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?

²⁴Kas ma panin oma lootuse kullale või ütlesin ma kalleimale kullale: 'Ma usaldan sind!'?

²⁵Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?

²⁵Kas ma rõõmustasin, et mu varandus oli suur või et mu käsi saavutas väga palju?

²⁶Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,

²⁶Kui ma oleksin vaadanud päikest, kuidas see paistab, või kuud, mis nii suurepäraselt rändab,

²⁷Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?

²⁷kui mu süda seejuures oleks lasknud ennast salaja petta, nõnda et oleksin saatnud neile käesuudlusi,

²⁸I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.

²⁸siis oleks seegi olnud kohut väärt süü, sest ma oleksin siis ju salanud Jumala, kes on ülal.

²⁹Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?

²⁹Kas ma olen rõõmustanud oma vihamehe hukkumise pärast või hõisanud, kui teda tabas õnnetus?

³⁰Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.

³⁰Ei ole ma lubanud oma suud pattu teha, et oleksin sajatades nõudnud tema hinge.

³¹Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?

³¹Eks ole inimesed mu telgis öelnud: 'Kes ei oleks temalt liha küllalt saanud?'

³²Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.

³²Võõras ei ole pidanud ööbima tänaval, ma avasin teekäijale oma ukse.

³³Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?

³³Kas ma oleksin nagu Aadam varjanud oma üleastumisi, oma süütegu põue peites,

³⁴A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.

³⁴sellepärast et pidin kartma suurt rahvahulka ja et mind hirmutas suguvõsa põlgus, nõnda et oleksin pidanud vaikima, ilma uksestki välja minemata?

³⁵Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.

³⁵Oh, et mul oleks keegi, kes mind kuuleks! Siin on mu nimemärk - Kõigevägevam kostku mulle! Oleks mul ometi vastase kirjutatud süüdistuskiri!

³⁶Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.

³⁶Tõesti, ma tõstaksin selle õlale, paneksin selle enesele krooniks.

³⁷Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.

³⁷Ma teeksin temale teatavaks kõik oma sammud, astuksin tema ette nagu vürst.

³⁸Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,

³⁸Kui mu põld mu vastu kisendab ja selle vaod üheskoos nutavad,

³⁹Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:

³⁹et ma olen söönud ta saaki ilma tasuta ja olen pannud ta õiged omanikud hingeldama,

⁴⁰Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. [ (Job 31:41) Skonávají se slova Jobova. ]

⁴⁰siis kasvatagu ta nisu asemel kibuvitsu ja odra asemel umbrohtu.' Iiobi sõnad on lõppenud.