¹A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,

¹Kui need kolm meest loobusid Iiobile vastamast, sellepärast et ta oma silmis õige oli,

²Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.

²siis süttis põlema buuslase Eliihu, Baarakeli poja viha; ta oli Raami suguvõsast. Ja ta viha süttis põlema Iiobi vastu, sellepärast et too pidas ennast Jumalast õigemaks.

³Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.

³Ta viha süttis põlema ka tema kolme sõbra vastu, sellepärast et need ei olnud leidnud vastust, millega nad oleksid saanud Iiobi süüdi mõista.

⁴Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.

⁴Eliihu oli oodanud, kuni nad Iiobiga rääkisid, sest nad olid temast vanemad.

⁵Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.

⁵Aga kui Eliihu nägi, et nende kolme mehe suus ei olnud vastust, siis ta viha süttis põlema.

⁶I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.

⁶Ja buuslane Eliihu, Baarakeli poeg, rääkis ning ütles: 'Mina olen ealt noorim, aga teie olete elatanud, sellepärast ma olin tagasihoidlik ja kartsin teile kuulutada oma arvamust.

⁷Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.

⁷Ma mõtlesin: Kõnelgu päevad ja aastate rohkus õpetagu tarkust.

⁸Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.

⁸Tõesti, inimeste sees olev vaim, Kõigevägevama hingeõhk annab neile arukuse.

⁹Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.

⁹Ei ole eakad mitte alati targemad ega mõista üksnes vanad, mis on õige.

¹⁰A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.

¹⁰Seepärast ma ütlen: Kuule mind, minagi tahan kuulutada oma arvamust.

¹¹Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,

¹¹Vaata, ma ootasin, mis teil on öelda, ma kuulatasin teie tarkust, siis kui te otsisite sõnu.

¹²A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.

¹²Ma panin siis teid tähele, ja vaata, ükski teist ei kutsunud Iiobit korrale, ükski ei vastanud tema sõnadele.

¹³Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.

¹³Ärge seepärast mõtelge: 'Meie oleme leidnud tarkuse.' Jumal ajab ta minema, mitte inimene.

¹⁴Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.

¹⁴Minu vastu ei ole ta oma sõnu seadnud ja teie sõnadega ei taha ma temale vastata.

¹⁵Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.

¹⁵Nad on ehmunud, nad ei vasta enam, neil on sõnad lõppenud.

¹⁶Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,

¹⁶Kas pean ootama, sellepärast et nad ei räägi, et nad seisavad siin ega vasta enam?

¹⁷Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.

¹⁷Ma tahan anda vastuseks omaltki poolt osa, ma tahan kuulutada ka oma arvamust.

¹⁸Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.

¹⁸Sest ma olen täis sõnu, vaim mu sees sunnib mind.

¹⁹Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.

¹⁹Vaata, mu sees on nagu vein, millel puudub väljapääs: otsekui uus nahkastja on see lõhkemas.

²⁰Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.

²⁰Ma pean rääkima, et saada enesele õhku, pean avama huuled ja vastama.

²¹Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.

²¹Ma ei taha nüüd olla erapoolik ega kedagi meelitada.

²²Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.

²²Sest ma ei või meelitada: kui kergesti võiks mu Looja mind siis ära võtta.