¹Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

¹Siis rääkis teemanlane Eliifas ja ütles:

²Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

²'Ega püüe sinuga rääkida tüüta sind? Aga kes võiks sõnu peatada?

³Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

³Vaata, sina õpetasid paljusid ja kinnitasid nõrku käsi.

⁴Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

⁴Su sõnad tõstsid üles komistaja ja sa tegid nõtkuvad põlved tugevaks.

⁵Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

⁵Aga nüüd on see juhtunud sulle ja sa nõrked, see puudutab sind ja sa jahmud.

⁶Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

⁶Kas mitte jumalakartus ei ole su lootus ja su laitmatud eluviisid su ootus?

⁷Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

⁷Mõtle ometi: kes on süütult hukkunud ja kus on õiged hävitatud?

⁸Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

⁸Niipalju kui mina olen näinud: kes künnavad ülekohut ja külvavad õnnetust, need lõikavadki seda.

⁹Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

⁹Nad hukkuvad Jumala hingeõhust ja hävivad tema vihapuhangust.

¹⁰Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

¹⁰Lõvi möirgamine, lõvi hääl, ja noorte lõvide hambad - need murtakse.

¹¹Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

¹¹Lõvi hukkub saagi puudusel ja emalõvi kutsikad aetakse laiali.

¹²Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

¹²Mulle tuli vargsi sõna ja mu kõrv kuulis sellest sosinat

¹³V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

¹³öiste nägemuste rahutuis mõtteis, kui sügav uni on langenud inimeste peale.

¹⁴Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

¹⁴Hirm haaras mind ja värin ja pani kõik mu luud-liikmed vappuma.

¹⁵Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

¹⁵Üks vaim liugles üle mu näo; mu ihukarvad tõusid püsti.

¹⁶Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

¹⁶Ta seisatas, aga ta välimust ma ei tundnud - üks kuju mu silma ees. Vaikus. Siis ma kuulsin häält:

¹⁷Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

¹⁷'Ons inimene õige Jumala ees või mees puhas oma Looja ees?'

¹⁸Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

¹⁸Vaata, oma sulaseidki ta ei usu ja oma ingleid ta peab eksijaiks,

¹⁹Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

¹⁹veel vähem siis neid, kes elavad savihooneis, mille alusmüürid on põrmus. Need lüüakse rutemini pihuks kui koi.

²⁰Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

²⁰Hommikust õhtuni lüüakse neid puruks, märkamata hukkuvad nad igaveseks.

²¹Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.

²¹Eks nende telginöörid kista üles? Nad surevad, ilma et taipaksidki.