1Když sedneš k jídlu se pánem, pilně šetř, co jest před tebou.
1Kui sa istud valitsejaga leiba võtma, siis pane hästi tähele, mis sul ees on,
2Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého, byl-li bys lakotný.
2ja pane nuga kõri juurde, kui sa oled himukas.
3Nežádej lahůdek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný.
3Ära ihalda tema maiuspalu, sest see on petlik leib!
4Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň.
4Ära näe vaeva rikkaks saamiseks, ära kuluta selleks oma mõistust:
5K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi.
5kui sa pöörad oma pilgu selle peale, siis ei ole seda enam, sest rikkus saab enesele tiivad otsekui kotkas ja lendab ära taeva poole.
6Nejez chleba člověka závistivého, a nežádej lahůdek jeho.
6Ära söö kadeda leiba ja ära ihalda tema maiuspalu,
7Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díť: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou.
7sest ta on selline, kes arvestab oma hinges: 'Söö ja joo!' ütleb ta sulle, aga ta süda ei ole sinuga.
8Skyvu svou, kterouž jsi snědl, vyvrátíš, a zmaříš slova svá utěšená.
8Sa pead söödud palukese välja oksendama ja su ilusad sõnad osutuvad raisatuks.
9Před bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností řečí tvých.
9Ära räägi albi kuuldes, sest ta põlgab su mõistlikke sõnu!
10Nepřenášej mezníku starodávního, a na pole sirotků nevcházej.
10Ära nihuta igivana piirimärki ja ära mine vaeslaste põldudele,
11Silnýť jest zajisté ochránce jejich; onť povede při jejich proti tobě.
11sest nende lunastaja on vägev, tema lahendab nende riiuasja sinu vastu!
12Zaveď k učení mysl svou, a uši své k řečem umění.
12Pööra oma süda õpetuse ja kõrvad tarkussõnade juurde!
13Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť.
13Ära hoidu poissi karistamast: kui sa teda vitsaga peksad, siis tal ei tule surra!
14Ty metlou jej mrskávej, a tak duši jeho z pekla vytrhneš.
14Sa peksad teda küll vitsaga, aga päästad tema hinge põrgust.
15Synu můj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně;
15Mu poeg! Kui su süda saab targaks, siis rõõmustab minugi süda
16A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé věci.
16ja mu neerud hõiskavad, kui su huuled räägivad õigust.
17Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku, ale raději choď v bázni Hospodinově celý den.
17Su süda ärgu kadestagu patuseid, vaid karda alati Issandat,
18Nebo poněvadž jest odplata, naděje tvá nebude podťata.
18sest siis on sul tõesti tulevik ja su lootus ei kao.
19Slyš ty, synu můj, a buď moudrý, a naprav na cestu srdce své.
19Kuule, mu poeg, ja saa targaks ning juhi oma süda õigele teele!
20Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa.
20Ära viibi veinijoojate ega lihaõgijate killas,
21Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí.
21sest joodik ja õgija jäävad vaeseks ja uimane olek sunnib riietuma räbalaisse!
22Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará.
22Kuule oma isa, kes sind on sigitanud, ja ära põlga oma ema, kui ta on vanaks saanud!
23Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti.
23Osta tõtt ja ära seda müü, osta tarkust, õpetust ja arukust!
24Náramně bývá potěšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z něho.
24Õiglase isa võib tõesti hõisata, kes targa on sünnitanud, võib temast rõõmu tunda.
25Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá, a ať pléše rodička tvá.
25Olgu su isal ja emal rõõm, kes sinu on sünnitanud, hõisaku!
26Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají.
26Anna, mu poeg, oma süda mulle ja su silmad tundku head meelt mu teest!
27Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí.
27Sest hoor on sügav haud ja võõras naine on kitsas kaev.
28Onať také jako loupežník úklady činí, a zoufalce na světě rozmnožuje.
28Jah, ta varitseb otsekui röövel ja rohkendab truudusetuid inimeste seas.
29Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí?
29Kellel on häda? Kellel on halb? Kellel on tüli? Kellel on kaebus? Kellel on haavad põhjuseta? Kellel on tuhmid silmad?
30Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno.
30Neil, kes viibivad veini juures, kes lähevad maitsma segatud veini.
31Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje.
31Ära vaata veini, kuidas see punetab, kuidas see karikas sädeleb, hõlpsasti sisse läheb:
32Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne.
32see salvab viimaks maona ja mürgitab otsekui rästik!
33Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci,
33Su silmad näevad siis imelikke asju ja su süda räägib pöörasusi.
34A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky.
34Sa nagu lamaksid keset merd ja magaksid masti tipus.
35Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to.
35'Mind löödi, aga ma ei saanud haiget, mind peksti, aga ma ei tundnudki! Millal ma ärkan? Ma tahan veelgi otsida sedasama.'