1Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.
1Paabeli jõgede kaldail, seal me istusime ja nutsime, kui mõtlesime Siionile.
2Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.
2Remmelgate otsa, mis seal olid, me riputasime oma kandled.
3A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:
3Sest seal küsisid meilt meie vangiviijad laulu sõnu ja meie piinajad rõõmulaule: 'Laulge meile Siioni laule!'
4Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?
4Kuidas me võime laulda Issanda laulu võõral pinnal?
5Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.
5Kui ma sind unustan, Jeruusalemm, siis ununegu mu parem käsi!
6Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.
6Jäägu mu keel kinni suulae külge, kui ma sinule ei mõtleks, kui ma ei paneks Jeruusalemma oma ülemaks rõõmuks!
7Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.
7Tuleta meelde, Issand, Jeruusalemma hukatuse päeva Edomi laste vastu, kes ütlesid: 'Kiskuge maha, kiskuge alusmüürini maha, mis on temas!'
8Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.
8Paabeli tütar, sa laastatav! Õnnis on see, kes sulle tasub sedamööda, kuidas sa meile oled teinud.
9Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.
9Õnnis on see, kes võtab su väikesed lapsed ja rabab nad vastu kaljut.