1Davidův. Oslavovati tě budu, Pane, celým srdcem svým, a před mocnými žalmy tobě zpívati.
1Taaveti laul. Ma tänan sind kõigest oma südamest, jumalate ees ma mängin sulle!
2Skláněti se budu k chrámu svatému tvému, a oslavovati jméno tvé pro milosrdenství tvé a pro pravdu tvou; nebo jsi zvelebil nade všecko jméno své a slovo své.
2Ma kummardan su püha templi poole ja tänan su nime su helduse ja ustavuse pärast; sest suuremaks, kui on kõik su kuulsus, oled sa teinud oma tõotuse.
3Kteréhokoli dne vzýval jsem tě, vyslyšels mne, a obdařils silou duši mou.
3Sel päeval, mil ma appi hüüdsin, vastasid sa mulle; sa tegid mind julgeks, mu hinges on tugevus.
4Oslavovati tě budou, Hospodine, i všickni králové země, když uslyší řeč úst tvých.
4Sind, Issand, tänavad kõik ilmamaa kuningad, kui nad kuulevad sinu suu tõotusi,
5A zpívati budou o cestách Hospodinových, a že veliká jest sláva Hospodinova,
5ja nad laulavad Issanda teedel, et suur on Issanda au.
6A ač vyvýšený jest Hospodin, však že na poníženého patří, a vysokomyslného zdaleka zná.
6Sest Issand on kõrge ja näeb madalat, aga kõrgi ta tunneb kaugelt ära.
7Bych pak chodil u prostřed ssoužení, obživíš mne; proti vzteklosti nepřátel mých vztáhneš ruku svou, a tak vysvobodí mne pravice tvá.
7Kuigi ma käin keset kitsikust, elustad sina mind; mu vaenlaste viha vastu sa sirutad oma käe ja su parem käsi aitab mind.
8Hospodin dokoná za mne; nebo milosrdenství tvé, Hospodine, na věky, aniž díla rukou svých kdy opustíš.
8Issand viib mu asja lõpule. Issand, sinu heldus kestab igavesti! Ära jäta maha oma kätetööd!