1Modlitba Davidova. Nakloň, Hospodine, ucha svého, a vyslyš mne, neboť jsem chudý a nuzný.
1Taaveti palve. Issand, pööra oma kõrv ja kuule mind, sest ma olen vilets ja vaene!
2Ostříhejž duše mé, neboť jsem ten, jehož miluješ; zachovej služebníka svého, ty Bože můj, v tobě naději majícího.
2Hoia mu hinge, sest ma olen vaga! Päästa sina, mu Jumal, oma sulane, kes loodab sinu peale!
3Smiluj se nade mnou, Hospodine, k toběť zajisté každého dne volám.
3Ole mulle armuline, Issand, sest ma hüüan su poole kogu päeva!
4Potěš duše služebníka svého, neboť k tobě, ó Pane, duše své pozdvihuji.
4Rõõmusta oma sulase hinge, sest sinu poole, Issand, ma tõstan oma hinge!
5Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechněm, kteříž tě vzývají.
5Sest sina, Issand, oled hea ja andeksandja, ja rikas heldusest kõigile, kes sind appi hüüavad.
6Slyš, Hospodine, modlitbu mou, a pozoruj hlasu žádostí mých.
6Võta kuulda, Issand, mu palvet, ja pane tähele mu anumise häält!
7V den ssoužení svého vzývám tě, nebo mne vyslýcháš.
7Oma ahastuse päeval hüüan ma sind appi, sest sa vastad mulle.
8Neníť žádného tobě podobného mezi bohy, ó Pane, a není takových skutků, jako jsou tvoji.
8Issand, sinu sarnast ei ole jumalate seas, ega ole niisuguseid tegusid kui sinul.
9Všickni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé.
9Kõik rahvad, keda sa oled teinud, tulevad kummardama su ette, Issand, ja annavad au sinu nimele.
10Nebo jsi ty veliký, a činíš divné věci, ty jsi Bůh sám.
10Sest sina oled suur ja teed imesid, sina oled Jumal, sina üksi.
11Vyuč mne, Hospodine, cestě své, abych chodil v pravdě tvé; ustav srdce mé v bázni jména svého.
11Õpeta mulle, Issand, oma teed; ma tahan käia su tões! Kinnita mu süda kartma sinu nime!
12I budu tě oslavovati, Pane Bože můj, z celého srdce svého a ctíti jméno tvé na věky,
12Ma ülistan sind kõigest südamest, Issand, mu Jumal, ja austan su nime igavesti.
13Poněvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls duši mou z jámy nejhlubší.
13Sest su heldus on suur minu vastu, ja sa oled mu hinge üles tõmmanud surmavalla sügavusest.
14Ó Bože, povstaliť jsou pyšní proti mně, a rota násilníků hledají bezživotí mého, ti, kteříž tě sobě nepředstavují.
14Jumal! Ülbed on tõusnud mu vastu, ja vägivaldsete jõuk püüab mu hinge; kuid sind nad ei pane tähele.
15Ale ty Pane, Bože silný, lítostivý a milostivý, shovívající a hojný v milosrdenství, i pravdomluvný,
15Ent sina, Issand, oled halastaja ja armuline Jumal, pikameelne ning rikas heldusest ja ustavusest.
16Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdař silou svou služebníka svého, a zachovávej syna děvky své.
16Kaldu mu poole ja ole mulle armuline; anna oma sulasele oma ramm ja aita oma teenija poega!
17Prokaž ke mně znamení dobrotivosti, tak aby vidouce to ti, kteříž mne nenávidí, zahanbeni byli, že jsi ty mi, Hospodine, spomohl, a mne potěšil.
17Tee mulle tunnustäht mu heaks, et mu vihkajad näeksid ja häbeneksid, et sina, Issand, oled aidanud ja mind trööstinud!