¹Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.

¹Korahi laste laul ja lugu. Laulujuhatajale: kurval viisil laulda; esralase Heemani õpetuslaul.

²Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.

²Issand, mu pääste Jumal, päeval ma kisendan, öösel ma olen sinu ees.

³Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.

³Tulgu mu palve sinu ette, pööra oma kõrv mu halisemise poole!

⁴Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.

⁴Sest mu hing on täis õnnetust ja mu elu on jõudnud surmavalla lähedale.

⁵Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.

⁵Mind arvatakse nende liiki, kes lähevad alla hauda; ma olen nagu mees, kellel ei ole rammu!

⁶Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.

⁶Olen valla lastud surnute juurde, just nagu mahalöödud, kes lebavad hauas, keda sa enam ei meenuta, kes sinu käest on lõigatud ära.

⁷Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.

⁷Sina oled mind pannud kõige sügavamasse hauda, pimedasse paika, suurtesse sügavustesse.

⁸Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.

⁸Su vihaleek lasub mu peal, ja kõigi oma lainetega vaevad sa mind. Sela.

⁹Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.

⁹Mu tuttavad oled sa ajanud minust eemale ja oled mind teinud neile jäleduseks, ma olen kinni ega pääse välja.

¹⁰Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.

¹⁰Mu silmad on otsa jäänud mu viletsuse pärast; sind, Issand, ma hüüan appi kogu päeva, ma laotan välja oma käed sinu poole.

¹¹Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.

¹¹Kas sina teed imet surnutele? Või tõusevad kadunud üles sind kiitma? Sela.

¹²I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?

¹²Kas jutustatakse hauas sinu heldusest, kadupaigas sinu ustavusest?

¹³Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?

¹³Kas tuntakse pimeduses sinu imetöid ja su õiglust unustusemaal?

¹⁴Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.

¹⁴Aga mina hüüan sind appi, Issand! Ja mu palve jõuab vara su ette.

¹⁵Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?

¹⁵Miks sina, Issand, heidad ära mu hinge ja paned oma palge mu eest varjule?

¹⁶Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.

¹⁶Ma olen vilets ja vaagun hinge oma noorusest alates, ma kannan su ränki lööke, olen nõutu.

¹⁷Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.

¹⁷Sinu vihaleegid käivad mu üle, su rängad löögid muserdavad mind;

¹⁸Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]

¹⁸need ümbritsevad mind nagu vesi iga päev, need tiirlevad mu ümber üheskoos.

¹⁹Sa oled minust eemale ajanud mu armastajad ja mu sõbrad; mu tuttavaks on pimedus.