1Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
1Sejak lahir manusia itu lemah, tidak berdaya; hidupnya singkat serta penuh derita.
2Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
2Ia bersemi dan layu seperti kembang; lenyap seperti bayangan, terus menghilang.
3A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
3Ya Allah, masakan Engkau mau memandangku, dan menghadapkan aku ke pengadilan-Mu!
4Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
4Dapatkah manusia yang berdosa mendatangkan hal yang sempurna?
5Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
5Jumlah umur manusia sudah Kautentukan; jumlah bulannya sudah Kaupastikan. Kautetapkan pula batas-batas hidupnya; tidak mungkin ia melangkahinya.
6Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
6Biarkanlah ia beristirahat, jangan ganggu dia; supaya ia dapat menikmati hidupnya sampai selesai tugasnya.
7O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
7Masih ada harapan bagi pohon yang ditebang; ia akan bertunas lagi, lalu bercabang.
8By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
8Meskipun di dalam tanah akarnya menjadi lapuk, dan tanggulnya mati karena busuk,
9Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
9tetapi bila disentuh air, ia tumbuh lagi; seperti tanaman muda, tunas-tunasnya muncul kembali.
10Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
10Tapi bila manusia mati, habis riwayatnya; ia meninggal dunia, lalu ke mana perginya?
11Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
11Seperti air menguap dari dalam telaga, seperti sungai surut sampai habis airnya,
12Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
12begitu pula manusia yang telah mati: ia tidak akan dapat bangkit kembali. Ia tak akan terjaga selama langit masih ada, tak pernah lagi bangun dari tidurnya.
13Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne.
13Sembunyikanlah aku di dalam dunia orang mati; lindungilah aku sampai Kau tidak marah lagi. Tapi tentukanlah waktu untuk mengingat diriku.
14Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
14Sebab, apabila manusia mati, dapatkah ia hidup kembali? Hari demi hari aku menunggu sampai masa pahitku ini lalu.
15Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
15Maka Engkau akan memanggil aku, dan aku pun akan memberi jawaban; Engkau akan sayang lagi kepadaku, makhluk yang Kauciptakan.
16Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
16Lalu akan Kauawasi setiap langkahku, tapi tidak lagi Kauperhatikan dosaku.
17Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
17Dosaku akan Kauampuni dan Kausingkirkan; salahku waktu dulu akan Kauhapuskan.
18Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
18Kelak gunung-gunung akan runtuh dan porak poranda, dan gunung batu yang kokoh bergeser dari tempatnya.
19Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
19Batu-batu akan dikikis oleh air yang mengalir kuat; tanah akan dihanyutkan oleh hujan yang lebat. Demikianlah Kauhancurkan harapan manusia.
20Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
20Kaukalahkan dia untuk selama-lamanya; Kausuruh dia pergi dan Kauubah wajahnya.
21Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
21Anak-anaknya menjadi orang mulia, tetapi ia tidak mengetahuinya. Dan apabila mereka menjadi hina, tak ada yang memberitahukan kepadanya.
22Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
22Hanya nyeri tubuhnya yang dirasakannya; hanya pilu hatinya yang dideritanya."