¹A odpovídaje Job, řekl:

¹Tetapi Ayub menjawab, "Seringkali kudengar pendapat demikian; penghiburanmu hanyalah siksaan.

²Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.

²(16:1)

³Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?

³Kapankah omong kosong itu kamu hentikan? Apa yang merangsang kamu untuk memberi jawaban?

⁴Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?

⁴Seandainya kamu ini aku, dan aku kamu, aku pun dapat bicara sama seperti itu. Kubanjiri kamu dengan penuturan; kepalaku akan kugeleng-gelengkan.

⁵Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.

⁵Hatimu akan kukuatkan dengan berbagai anjuran; kata-kataku akan memberi penghiburan.

⁶Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.

⁶Kalau aku bicara, deritaku tidak reda; jika aku berdiam diri, apa pula gunanya?

⁷Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.

⁷Allah, membuat aku kepayahan; seluruh keluargaku telah dibinasakan.

⁸A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.

⁸Dia menentang dan menangkap aku. Sekarang kurus keringlah tubuhku, dan bagi banyak orang itulah buktinya bahwa aku telah berdosa.

⁹Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.

⁹Dengan geram Allah merobek-robek tubuhku; dengan sangat benci Ia memandang aku.

¹⁰Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.

¹⁰Orang-orang mengejek aku dengan mulut terbuka lebar; aku dikeroyok dan pipiku ditampar.

¹¹Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.

¹¹Allah menyerahkan aku kepada orang durhaka; aku dijatuhkan-Nya ke tangan orang durjana.

¹²Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.

¹²Tadinya hidupku aman dan sentosa, tapi Allah menyerang aku dengan tiba-tiba. Tengkukku dicengkeram-Nya dan aku dicampakkan; dijadikan-Nya aku sasaran untuk latihan.

¹³Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.

¹³Tanpa rasa iba Ia terus memanah aku, sehingga terburailah isi perutku.

¹⁴Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.

¹⁴Ia menyerbu seperti seorang pejuang, dan melukai aku dengan berulang-ulang.

¹⁵Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.

¹⁵Aku memakai karung tanda kesedihan, dan duduk dalam debu karena dikalahkan.

¹⁶Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.

¹⁶Wajahku merah karena tangisku; kelopak mataku bengkak dan biru.

¹⁷Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.

¹⁷Tapi aku tidak melakukan kekerasan; nyata tuluslah doaku kepada TUHAN.

¹⁸Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.

¹⁸Hai bumi, kejahatan terhadapku jangan sembunyikan; jangan diamkan teriakku minta keadilan.

¹⁹Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.

¹⁹Aku tahu bahwa Pembelaku ada di surga; Ia memberi kesaksian bahwa aku tak berdosa.

²⁰Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.

²⁰Aku diejek teman-temanku dan ditertawakan; sambil menangis aku menghadap Allah minta bantuan.

²¹Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.

²¹Ah, kiranya Allah sendiri membela aku di hadapan-Nya, seperti seorang yang rela membela sahabatnya.

²²Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.

²²Tahun-tahunku yang sisa tak banyak lagi; sebentar lagi aku pergi dan tak akan kembali.