¹Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.

¹Manusia itu seperti dipaksa berjuang; hidupnya berat seperti hidup seorang upahan;

²Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:

²seperti budak yang merindukan naungan; seperti buruh yang menantikan imbalan.

³Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.

³Bulan demi bulan hidupku tanpa tujuan; malam demi malam hatiku penuh kesedihan.

⁴Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.

⁴Bila aku pergi tidur, malam merentang panjang; kurindukan fajar, tak dapat kuberbaring tenang.

⁵Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.

⁵Tubuhku penuh cacing dan kerak darah; kulitku luka dan mengeluarkan nanah.

⁶Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.

⁶Hidupku yang tanpa harap itu melaju menuju akhirnya, lebih laju daripada penenun menjalankan sekocinya.

⁷Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,

⁷Ingatlah, ya Allah, hidupku hanya hembusan napas; kebahagiaanku hilang, tak meninggalkan bekas.

⁸Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.

⁸Kini Engkau melihat aku--tetapi itu tidak lama. Jika nanti aku Kaucari, maka sudah tiada.

⁹Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase,

⁹Seperti awan yang meredup lalu menghilang, manusia pun mati, tak akan kembali pulang. Semua orang yang pernah mengenal dia, lupa kepadanya dan tak lagi mengingatnya.

¹⁰Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.

¹⁰(7:9)

¹¹Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.

¹¹Sebab itu aku tak dapat tinggal diam! Rasa pedih dan pahitku tak dapat kupendam. Aku harus membuka mulutku, dan mencurahkan isi hatiku.

¹²Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?

¹²Mengapa aku ini terus Kauawasi dan Kaujaga? Apakah aku ini naga laut yang berbahaya?

¹³Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:

¹³Aku berbaring dan mencoba melepaskan lelah; aku mencari keringanan bagi hatiku yang gundah.

¹⁴Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,

¹⁴Tetapi Kautakuti aku dengan impian; Kaudatangkan mimpi buruk dan khayalan.

¹⁵Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.

¹⁵Sehingga aku lebih suka dicekik lalu mati daripada hidup dalam tubuh penuh derita ini.

¹⁶Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.

¹⁶Aku lelah dan jemu hidup; aku ingin mati! Biarkan aku, sebab hidupku tidak berarti.

¹⁷Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?

¹⁷Mengapa manusia begitu penting bagi-Mu? Mengapa tindakannya Kauperhatikan selalu?

¹⁸A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?

¹⁸Kauselidiki dia setiap pagi, dan setiap saat dia Kauuji.

¹⁹Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?

¹⁹Kapankah Engkau berpaling daripadaku, sehingga sempat aku menelan ludahku?

²⁰Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?

²⁰Hai Penjagaku, rugikah Engkau karena dosaku? Mengapa Kaupakai aku sebagai sasaran panah-Mu? Begitu beratkah aku membebani diri-Mu?

²¹Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.

²¹Tidak dapatkah Engkau mengampuni dosaku? Tidak mungkinkah Engkau menghapuskan salahku? Sebentar lagi aku terbaring dalam kuburan, dan bila Kaucari aku, tak akan Kaudapatkan."