¹Viduci pak Ráchel, že by nerodila Jákobovi, záviděla sestře své, a řekla Jákobovi: Dej mi syny; pakli nedáš, umru.

¹A keď videla Rácheľ, že nerodí Jakobovi, závidela svojej sestre a povedala Jakobovi: Daj mi synov;lebo ak nedáš, zomriem.

²Pročež rozhněval se velmi Jákob na Ráchel, a řekl: Zdali já jsem za Boha, kterýžť nedal plodu života?

²Vtedy sa rozhneval Jakob na Rácheľ a povedal: Či som ja na mieste Boha, ktorý ti odoprel plod života?

³Řekla ona: Hle, děvka má Bála; vejdi k ní, aby rodila na kolena má, a budu míti já také syny z ní.

³Na to povedala: Hľa, tam je moja dievka Bilha, vojdi k nej, a porodí na moje kolená, a budem i ja mať z nej synov.

⁴I dala mu Bálu děvku svou za ženu; a všel k ní Jákob.

⁴A dala mu Bilhu, svoju dievku, za ženu. A Jakob vošiel k nej.

⁵Tedy počavši Bála, porodila Jákobovi syna.

⁵A Bilha počala a porodila Jakobovi syna.

⁶I řekla Ráchel: Soudil Bůh při mou, a uslyšel také hlas můj, a dal mi syna. Protož nazvala jméno jeho Dan.

⁶Vtedy povedala Rácheľ: Bôh rozsúdil moju vec aj uslyšal môj hlas a dal mi syna. Preto nazvala jeho meno Dán.

⁷Opět počavši Bála, děvka Ráchel, porodila syna druhého Jákobovi.

⁷A ešte počala a porodila Bilha, dievka Ráchelina, Jakobovi druhého syna.

⁸I řekla Ráchel: Tuhé jsem odpory měla s sestrou svou, a všakť jsem přemohla. A nazvala jméno jeho Neftalím.

⁸A Rácheľ povedala: Borby Božie som sa borila so svojou sestrou aj som premohla a nazvala jeho meno Naftali.

⁹Viduci pak Lía, že by přestala roditi, vzala Zelfu děvku svou, a dala ji Jákobovi za ženu.

⁹A keď videla Lea, že prestala rodiť, vzala Zilfu, svoju dievku, a dala ju Jakobovi za ženu.

¹⁰A porodila Zelfa, děvka Líe, Jákobovi syna.

¹⁰A Zilfa, dievka Leina, porodila Jakobovi syna.

¹¹Protož řekla Lía: Již přišel zástup. A nazvala jméno jeho Gád.

¹¹Vtedy povedala Lea: Zástupom prichádzajú, a nazvala jeho meno Gád.

¹²Porodila také Zelfa děvka Líe syna druhého Jákobovi.

¹²A Zilfa, dievka Leina, porodila Jakobovi druhého syna.

¹³A řekla Lía: To na mé štěstí; nebo šťastnou mne nazývati budou ženy. A nazvala jméno jeho Asser.

¹³A Lea povedala: To na moje blahoslavenstvo, lebo ma budú blahoslaviť dcéry, a nazvala jeho meno Aser.

¹⁴Vyšel pak Ruben v čas žně pšeničné, a nalezl pěkná jablečka na poli, a přinesl je Líe matce své. I řekla Ráchel Líe: Dej mi, prosím, těch jableček syna svého.

¹⁴A Rúben išiel vo dňoch, keď sa žne pšenica, a našiel ľúbostné jablká na poli. A doniesol ich k Lei, svojej matke. A Rácheľ povedala Lei: Daj mi prosím, z jabĺk svojeho syna!

¹⁵Jížto ona odpověděla: Máloť se snad zdá, že jsi vzala muže mého; chceš také užívati jableček syna mého? I řekla Ráchel: Nechažť tedy spí s tebou této noci za jablečka syna tvého.

¹⁵Ale ona jej povedala: Či ti je to málo, že si vzala môjho muža a vezmeš ešte i jablká môjho syna? A Rácheľ odpovedala: Nech tedy leží s tebou za jablká tvojho syna.

¹⁶Když pak navracoval se Jákob s pole večer, vyšla Lía proti němu, a řekla: Ke mně vejdeš; nebo ze mzdy najala jsem tě za jablečka syna svého. I spal s ní té noci.

¹⁶Keď potom prišiel Jakob večer z poľa, vyšla Lea oproti nemu a povedala: Ku mne vojdeš, lebo som si ťa najala za jablká svojho syna, ktoré som dala jako mzdu. A tak ležal s ňou tej noci.

¹⁷A uslyšel Bůh Líu; kterážto počala a porodila Jákobovi syna pátého.

¹⁷A Bôh uslyšal Leu, a počala a porodila Jakobovi piateho syna.

¹⁸I řekla Lía: Dal mi Bůh mzdu mou, i potom, když jsem dala děvku svou muži svému. Pročež nazvala jméno jeho Izachar.

¹⁸A Lea povedala: Bôh mi dal moju mzdu, keď som dala svojmu mužovi svoju dievku, a nazvala jeho meno Izachár.

¹⁹A počala opět Lía, a porodila šestého syna Jákobovi.

¹⁹A ešte počala Lea a porodila Jakobovi šiesteho syna.

²⁰I řekla Lía: Obdařil mne Bůh darem dobrým; již nyní bydliti bude se mnou muž můj, nebo porodila jsem mu šest synů. A nazvala jméno jeho Zabulon.

²⁰A Lea povedala: Bôh ma obdaril dobrým darom. Tento raz už bude bývať so mnou môj muž, lebo som mu porodila šiestich synov a nazvala jeho meno Zabulon.

²¹Potom porodila dceru; a nazvala jméno její Dína.

²¹Potom porodila dcéru a nazvala jej meno Dína.

²²A rozpomenuv se Bůh na Ráchel,uslyšel jí, a otevřel život její.

²²A Bôh sa rozpamätal na Rácheľ a uslyšal ju Bôh a otvoril jej život.

²³Tedy počala a porodila syna, a řekla: Odjal Bůh pohanění mé.

²³A počala a porodila syna a povedala: Bôh odňal moje pohanenie,

²⁴A nazvala jméno jeho Jozef, řkuci: Přidejž mi Hospodin syna jiného.

²⁴a nazvala jeho meno Jozef; lebo povedala: Nech mi pridá Hospodin aj druhého syna!

²⁵Stalo se pak, když porodila Ráchel Jozefa, řekl Jákob Lábanovi: Propusť mne, ať odejdu na místo své a do země své.

²⁵A stalo sa, keď porodila Rácheľ Jozefa, že Jakob povedal Lábanovi: Prepusti ma, a pojdem na svoje miesto a do svojej zeme.

²⁶Dej mi ženy mé a dítky mé, za kteréž jsem sloužil tobě, ať odejdu; nebo ty znáš službu mou, kterouž jsem sloužil tobě.

²⁶Daj mi moje ženy a moje deti, za ktoré som ti slúžil, aby som odišiel, lebo však ty vieš o mojej službe, ktorú som ti slúžil.

²⁷I řekl mu Lában: Jestliže nyní nalezl jsem milost před očima tvýma, zůstaň se mnou, nebo v skutku jsem poznal, že požehnal mi Hospodin pro tebe.

²⁷A Lában mu povedal: Ak som našiel milosť v tvojich očiach, zostaň; lebo badám, že ma Hospodin žehnal pre teba.

²⁸Řekl také: Oznam mi ze jména mzdu svou a dámť ji.

²⁸A dodal: Udaj mi svoju mzdu, a dám.

²⁹Jemužto odpověděl: Ty víš, jak jsem sloužil tobě, a jaký byl dobytek tvůj při mně.

²⁹A on mu povedal: Ty vieš, ako som ti slúžil, ako aj to, jaký bol tvoj dobytok u mňa.

³⁰Nebo to málo, kteréž jsi měl přede mnou, zrostlo velmi, a požehnalť Hospodin, jakž jsem k tobě nohou vkročil. A nyní, kdy pak já své hospodářství opatrovati budu?

³⁰Lebo to málo, čo si mal predo mnou, rozmnožilo sa vo množstvo, a Hospodin ťa požehnal, odkedy vkročila k tebe moja noha. A teraz kedyže i ja budem pracovať pre svoj vlastný dom?

³¹A řekl: Coť mám dáti? Odpověděl Jákob: Nedávej mi nic. Jestliže mi učiníš toto, zase pásti budu a ostříhati dobytka tvého:

³¹A povedal: Čo ti mám dať? A Jakob odpovedal: Nedáš mi ničoho. Ak mi urobíš túto vec, budem zase pásť tvoje stádo a strážiť.

³²Projdu skrze všecka stáda tvá dnes, vyměšuje z nich každé dobytče peřesté a strakaté, a každé dobytče načernalé mezi ovcemi, a strakaté a peřesté mezi kozami; a takové budou mzda má.

³²Prejdem dnes pomedzi celé tvoje stádo a oddelím ztade každé dobytča bodkasté a strakaté a každé dobytča čierne medzi ovcami a strakaté a bodkasté medzi kozami, a to bude mojou mzdou.

³³A osvědčena potom bude spravedlnost má před tebou, když přijde na mzdu mou: Cožkoli nebude peřestého, neb strakatého mezi kozami, a načernalého mezi ovcemi, za krádež bude mi to počteno.

³³A moja spravedlivosť bude odpovedať za mňa voľakedy v budúcnosti, keď prijde pre moju mzdu pred teba. Všetko, čo by nebolo bodkasté alebo strakaté medzi kozami a čierne medzi ovcami, nech je to u mňa za ukradnuté.

³⁴I řekl Lában: Hle, ó by tak bylo, jakž jsi mluvil.

³⁴A Lában povedal: Hľa, bárs by bolo podľa tvojho slova!

³⁵A odloučil toho dne kozly přepásané na nohách a strakaté, a všecky kozy peřesté a strakaté, všecko, na čemž byla místa bílá, všecko také načernalé mezi dobytkem, a dal v ruce synů svých.

³⁵A odlúčil toho dňa pásikavých kozlov a strakatých a všetky bodkasté a strakaté kozy, všetko, na čom bolo biele, všetko čierne medzi ovcami a oddal to do rúk svojich synov.

³⁶Uložil pak mezi sebou a Jákobem místo vzdálí tří dní cesty; a Jákob pásl ostatek dobytka Lábanova.

³⁶A urobil medzi sebou a medzi Jakobom vzdialenosť cesty troch dní. A Jakob pásol ostatok drobného stáda Lábanovho.

³⁷Nabral pak sobě Jákob prutů topolových zelených, a lískových a kaštanových; a poobloupil s nich po místech kůru až do bělosti, kteráž byla na prutech.

³⁷A Jakob si nabral topoľových prútov zelených i lieskových i kaštanových a nalúpal na nich bielych lupín obnažujúc bielosť, ktorá bola na prútoch.

³⁸A nakladl těch prutů tak obloupených do žlábků a koryt, (v nichž bývá voda, k nimž přicházel dobytek, aby pil), proti dobytku, aby počínaly, když by přicházely píti.

³⁸A nastaväl prútov, ktoré olúpal, do žľabov, do válovov na vodu, kam prichádzalo stádo piť, pred stádo, aby počínaly, keď prichádzaly piť.

³⁹I počínaly ovce, hledíce na ty pruty, a rodily jehňata přepásaná na nohách, a peřestá i strakatá.

³⁹A tak počínalo stádo hľadiac na prúty, a stádo rodilo pásikavé, bodkasté a strakaté.

⁴⁰Potom ta jehňata odloučil Jákob, a dobytek stáda Lábanova obrátil tváří k těm přepásaným na nohách, a ke všemu načernalému; a své stádo postavil obzvlášť, a neobrátil ho k stádu Lábanovu.

⁴⁰Tak odlúčil Jakob jahnence a obrátil stádo tvárou k pásikavému i všetko čierne v stáde Lábanovom a sebe postavil po každé stáda osobitne a nepostavil ich ku stádu Lábanovmu.

⁴¹A bylo, že kdyžkoli silnější připouštíny bývaly, kladl Jákob ty pruty před oči ovcem do koryt, aby počínaly, hledíce na pruty.

⁴¹A bývalo tak, že kedykoľvek bolo niečo silnejšie pripúšťané zo stáda, aby sa párilo, kládol Jakob prúty pred oči stáda do žľabov, aby počínaly pri prútoch.

⁴²Když pak pozdní dobytek připouštín býval, nekladl jich; a tak býval pozdní Lábanův a ranný Jákobův.

⁴²Keď zase bolo pripúšťané slabšie zo stáda, nekládol ich. A takým činom bolo čo slabšie Lábanovo a čo silnejšie Jakobovo.

⁴³Vzrostl tedy muž ten náramně velmi, a měl dobytka mnoho, děvek i služebníků, velbloudů i oslů.

⁴³A človek sa rozmohol náramne a mal mnoho stáda a slúžek a sluhov a veľblúdov a oslov.