¹Když pak uslyšel Jákob slova synů Lábanových, ani praví: Pobral Jákob všecko, co měl otec náš, a z těch věcí, kteréž byly otce našeho, způsobil sobě tu všecku slávu;

¹A počul slová synov Lábanových, ktorí vraveli: Jakob pobral všetko, čo mal náš otec, a z toho, čo patrilo nášmu otcovi, nadobudol si všetku tú slávu.

²A viděl tvář Lábanovu, a aj, nebyla k němu tak jako prvé:

²A Jakob videl tvár Lábanovu, že hľa, nebola voči nemu taká jako predtým.

³I řekl mu Hospodin: Navrať se do země otců svých, a k příbuznosti své, a budu s tebou.

³A Hospodin riekol Jakobovi: Navráť sa do zeme svojich otcov a ku svojej rodine, a budem s tebou.

⁴Protož poslav Jákob, vyvolal Ráchele a Líe na pole k stádu svému.

⁴Vtedy poslal Jakob a zavolal Rácheľ a Leu na pole k svojmu stádu

⁵A řekl jim: Vidím tvář otce vašeho, že není ke mně tak jako prvé, ješto Bůh otce mého byl se mnou.

⁵a povedal im: Vidím tvár vášho otca, že nie je ku mne jako predtým. Ale Bôh môjho otca bol so mnou.

⁶A vy samy víte, že vší svou silou sloužil jsem otci vašemu.

⁶A vy viete, že som celou svojou silou slúžil vášmu otcovi.

⁷Ale otec váš oklamal mne, a na desetkráte změnil mzdu mou; však nedopustil mu Bůh, aby mi zle učinil.

⁷Ale váš otec ma oklamal a zmenil desaťkrát moju mzdu, avšak Bôh mu nedal, aby mi zle urobil.

⁸Když takto řekl: Co bude peřestého,to nechť jest mzda tvá, tedy všecky ovce rodily peřestý plod. Když pak takto řekl: Co přepásaného na nohách, to bude mzda tvá, tedy všecky ovce rodily přepásané na nohách.

⁸Ak povedal: Bodkasté bude tvojou mzdou, rodilo všetko stádo bodkasté. A keď povedal: Pásikavé bude tvojou mzdou, zase rodilo všetko stádo pásikavé.

⁹A tak odjal Bůh stádo otce vašeho a dal mně.

⁹A tak vytrhol Bôh stádo vašeho otca a dal mne.

¹⁰Nebo takto bylo: Tehdáž, když se dobytek běžel, já jsem pozdvihl očí svých, a viděl jsem ve snách, a aj, berani scházející se s ovcemi byli přepásaní na nohách, peřestí a skropení.

¹⁰A stalo sa v tom čase, keď sa pári stádo, že som pozdvihol svoje oči a videl som vo sne, že hľa, kozli, ktorí skákali na stádo, boli pásikaví, bodkastí a pestrí.

¹¹Tedy řekl mi anděl Boží ve snách: Jákobe! A já jsem odpověděl: Teď jsem.

¹¹A anjel Boží mi riekol vo sne: Jakob! A ja som odpovedal: Tu som.

¹²I řekl: Pozdvihni nyní očí svých a pohleď, že všickni berani scházející se s ovcemi jsou přepásaní na nohách, peřestí a skropení; nebo jsem viděl všecko, co tobě Lában dělá.

¹²A riekol: Nože pozdvihni svoje oči a vidz: všetci kozli, ktorí skáču na stádo, sú pásikaví, bodkastí a pestrí, lebo som videl všetko, čo ti robil Lában.

¹³Já jsem ten silný Bůh, kterýž jsem se ukázal tobě v Bethel, kdež jsi pomazal kamene, kdež jsi mi se slibem zavázal; vstaniž nyní, vyjdi z země této, a navrať se do země příbuznosti své.

¹³Ja som ten silný Bôh z Bét-ela, kde si pomazal pamätný kameň, kde si mi sľúbil sľub. Zober sa teraz, vyjdi z tejto zeme a navráť sa do svojej rodnej zeme.

¹⁴Tedy odpověděly mu Ráchel a Lía, řkouce: Zdaž ještě máme díl jaký a dědictví v domě otce našeho?

¹⁴A Rácheľ odpovedala i Lea, a riekly mu: Či my azda máme ešte nejaký diel alebo nejaké dedičstvo v dome svojho otca?

¹⁵Zdaliž nejsme počteny před ním za cizí? Nebo prodal nás, ano i peníze naše do čista utratil.

¹⁵Či nie sme u neho považované za cudzie? Lebo však nás predal a k tomu aj zjedol naše peniaze.

¹⁶Všecko zajisté bohatství, kteréž odjal Bůh otci našemu, naše jest a synů našich; protož nyní učiň vše, což mluvil tobě Bůh.

¹⁶Lebo všetko, to bohatstvo, ktoré vytrhol Bôh nášmu otcovi, je naše a našich detí. A preto teraz všetko, čo ti povedal Bôh, urob!

¹⁷Vstav tedy Jákob, vsadil syny své a ženy své na velbloudy.

¹⁷A Jakob vstal a pobral svojich synov a svoje ženy na veľblúdov

¹⁸A pobral všecken dobytek svůj, a všecko jmění své, kteréhož byl dosáhl, dobytek svého vychování, kteréhož nabyl v Pádan Syrské, aby se navrátil k Izákovi otci svému do země Kananejské.

¹⁸a hnal všetok svoj dobytok a všetok svoj nadobudnutý majetok, ktorého nadobudol, svoj kúpený dobytok, ktorého nadobudol v Pádan-arame, aby išiel k Izákovi, svojmu otcovi, do zeme Kanaána.

¹⁹(Lában pak byl odšel, aby střihl ovce své. V tom ukradla Ráchel modly, kteréž měl otec její.

¹⁹A Lában bol odišiel strihať svoje stádo, a vtedy ukradla Rácheľ domácich bohov, ktorých mal jej otec.

²⁰I ušel Jákob tajně od Lábana Syrského, neoznámiv mu, že jde pryč.)

²⁰A Jakob ukradol srdce Lábana Aramejského, pretože mu neoznámil, že uteká.

²¹Takž ušel se vším, což měl; a vstav, přepravil se přes řeku, a bral se přímo k hoře Galádské.

²¹A tak utekal on i všetko, čo bolo jeho, a vstanúc prepravil sa cez rieku a obrátil svoju tvár smerom k vrchu Gileádu.

²²I povědíno jest Lábanovi dne třetího, že utekl Jákob.

²²Potom na tretí deň bolo oznámené Lábanovi, že Jakob utiekol.

²³Tedy on vzav bratří své s sebou, honil ho za dnů sedm; a postihl ho na hoře Galádské.

²³Vtedy pojal so sebou svojich bratov a hnal sa za ním cesty sedem dní a dostihnul ho na vrchu Gileáde.

²⁴(Přišed pak Bůh k Lábanovi Syrskému ve snách noci té, řekl mu: Varuj se, abys nemluvil s Jákobem nic jináč než přátelsky.)

²⁴Ale Bôh prišiel k Lábanovi Aramejskému vo sne vnoci a riekol mu: Chráň sa, aby si nehovoril s Jakobom ináč ako priateľsky!

²⁵Dohonil tedy Lában Jákoba; a Jákob již byl rozbil stan svůj na té hoře; Lában také položil se s bratřími svými na též hoře Galádské.

²⁵A tak dohonil Lában Jakoba. A Jakob už bol postavil svoj stán na vrchu. I Lában postavil svoj stán so svojimi bratmi na vrchu Gileáde.

²⁶I řekl Lában k Jákobovi: Cos to učinil? Nebo jsi ušel tajně, a odvedls dcery mé jako zjímané mečem.

²⁶A Lában povedal Jakobovi: Čo si to urobil? Lebo si ukradol moje srdce a odviedol si moje dcéry, jako keby boly zajaté mečom!

²⁷Proč jsi tajně utekl, a vykradl se ode mne, a nepověděls mi, ješto bych tě byl vesele sprovodil s zpěvy, s bubnem a s harfou?

²⁷Prečo si tajne utiekol a vykradol si sa odo mňa a neoznámil si mi, aby som ťa bol mohol vyprevadiť s veselosťou a so spevmi, s bubnom a s harfou?

²⁸A nedopustils mi, abych políbil synů svých a dcer svých? Nemoudřes jistě udělal, čině tak.

²⁸A nedopustil si mi, aby som bozkal svojich synov a svoje dcéry. Nerozumné je to, čo si teraz vykonal.

²⁹Mělť bych dosti s to moci, abych vám zle učinil, ale Bůh otce vašeho mluvil mi noci pominulé, řka: Hleď, abys nemluvil s Jákobem nic jináč, než přátelsky.

²⁹Mal by som dosť moci, aby som vám urobil zle. Ale Bôh vášho otca mi povedal minulej noci a riekol: Chráň sa, aby si nehovoril s Jakobom ináč ako priateľsky.

³⁰Ale již to tam, poněvadž jsi předce odšel, roztouživ se po domu otce svého; než proč jsi ukradl bohy mé?

³⁰A tak teraz, keď si už odišiel, pretože si veľmi túžil po dome svojho otca, prečo si potom ukradol mojich bohov?

³¹Tedy Jákob odpovídaje Lábanovi, řekl: Ušel jsem tajně; nebo jsem se bál a řekl jsem, že bys snad mocí odjal dcery své.

³¹A Jakob odpovedal a riekol Lábanovi: Ušiel som preto, že som sa bál, lebo som povedal, aby si mi reku neodňal nasilu svojich dcér.

³²Nalezneš-li pak u koho bohy své,nechať ten umře; před bratřími našimi ohledej sobě, jest-li co u mne tvého, a vezmi sobě. Ale nevěděl Jákob, že Ráchel je ukradla.

³²No, u koho najdeš svojich bohov, ten nech nežije! Tu pred našimi bratmi si hľadaj a poznaj, čo je tvoje u mňa, a vezmi si. Ale Jakob nevedel, že ich ukradla Rácheľ.

³³Všed tedy Lában do stanu Jákobova, a do stanu Líe, a do stanu obou děvek, nic nenalezl. A vyšed z stanu Líe, všel do stanu Ráchel.

³³Vtedy vošiel Lában do stánu Jakobovho i do stánu Leinho i do stánu oboch dievok a nenašiel. A keď vyšiel zo stánu Leinho, vošiel do stánu Ráchelinho.

³⁴Ráchel pak vzavši modly, vložila je pod sedlo, kteréž na velbloudu bývá, a sedla na ně. I přemetal Lában všecken stan, ale nic nenalezl.

³⁴Ale Rácheľ vzala domácich bohov a vložila ich do sedla s veľblúda a sadla na nich. A Lában prekutal celý stán, ale nenašiel.

³⁵A ona řekla otci svému: Nechť to není proti mysli, pane můj, že nemohu povstati proti tobě; nebo vedlé běhu ženského nyní mi se přihodilo. A všecko přehledav, nenalezl modl.

³⁵A povedala svojmu otcovi: Nech sa nehnevá môj pán, že nemôžem vstať zpred teba, lebo mi je, ako býva ženám. A tak prehľadal všetko, ale nenašiel domácich bohov.

³⁶Protož rozhněvav se Jákob, tuze se domlouval na Lábana. I odpověděl Jákob, a řekl Lábanovi: Jaké jest přestoupení mé? Jaký hřích můj, že rozpáliv se, honíš mne?

³⁶Vtedy sa nahneval Jakob a vadil sa na Lábana a odpovedal Jakob a riekol Lábanovi: Jaké je moje previnenie? Aký môj hriech, že ma honíš rozpálený?

³⁷Nu již jsi přemetal všecky mé věci, a cos nalezl ze všech věcí domu svého? Polož teď před bratřími mými a bratřími svými, nechť rozeznají mezi námi dvěma.

³⁷Lebo si prekutal všetky moje veci. Čo si našiel zo všetkých vecí svojho domu? Predlož to tu pred mojich bratov a pred svojich bratov, a nech rozsúdia medzi nami dvoma!

³⁸Byl jsem již dvadceti let s tebou; ovce tvé ani kozy tvé nikdy nezmetaly; a skopců stáda tvého nejedl jsem.

³⁸Toto už dvadsať rokov som bol u teba. Tvoje ovce a tvoje kozy nepometaly, a baranov tvojho stáda som nejedol.

³⁹Co od zvěři roztrháno, toho jsem neodvodil tobě; sám jsem tu škodu nahražoval, a ty jsi z ruky mé vyhledával toho, jako i toho, co bylo ukradeno ve dne aneb v noci.

³⁹Roztrhaného som nedoniesol tebe; ja som niesol tú škodu; z mojej ruky si to hľadal, už či bolo ukradnuté vodne a či bolo ukradnuté vnoci.

⁴⁰Bývalo tak, že ve dne trápilo mne horko, a v noci mráz, tak že odcházel i sen můj od očí mých.

⁴⁰Bývalo tak, že vodne ma stravovala horúčava a mráz vnoci, a môj spánok uchádzal s mojich očí.

⁴¹Již dvadceti let, jakž jsem v domě tvém; sloužil jsem tobě čtrnácte let za dvě dcery tvé, a šest let za dobytek tvůj, a změnils mzdu mou na desetkrát.

⁴¹Toto som už dvadsať rokov bol v tvojom dome. Slúžil som ti štrnásť rokov za tvoje dcéry a šesť rokov za tvoje stádo, a desaťkrát si zmenil moju mzdu.

⁴²A kdyby Bůh otce mého, Bůh Abrahamův, a strach Izákův nebyl se mnou, jistě bys ty byl nyní pustil mne prázdného; ale trápení mé, a práci rukou mých viděl Bůh, protož tě pominulé noci trestal.

⁴²Nech nie je so mnou Bôh môjho otca, Bôh Abrahámov a strach Izákov, je isté, že by si ma bol teraz preč poslal prázdneho. Ale moje trápenie a únavnú prácu mojich rúk videl Bôh; preto ťa karhal minulej noci.

⁴³Odpovídaje pak Lában, dí Jákobovi: Dcery tyto jsou dcery mé a synové tito jsou synové moji, i dobytek tento můj dobytek jest, ano cokoli vidíš, mé jest; ale což mám již učiniti dcerám těmto svým aneb synům jich, kteréž zrodily?

⁴³A Lában odpovedal a riekol Jakobovi: Tieto dcéry sú moje dcéry a títo synovia sú moji synovia, a stádo je moje stádo, áno, i všetko, čo vidíš, je moje. Ale čože mám dnes urobiť týmto svojim dcéram alebo ich synom, ktorých porodily?

⁴⁴Protož poď, vejděme v smlouvu já a ty, aby byla na svědectví mezi mnou a tebou.

⁴⁴Tak teraz poď, učiníme smluvu, ja i ty, aby bola svedkom medzi mnou a medzi tebou.

⁴⁵Tedy Jákob vzal kámen, a postavil jej vzhůru na znamení.

⁴⁵Vtedy vzal Jakob kameň a postavil ho na pamätné znamenie.

⁴⁶A řekl bratřím svým: Nasbírejte kamení. A nabravše kamení, udělali hromadu, a jedli tu na té hromadě.

⁴⁶A Jakob povedal svojim bratom: Nasberajte kamenia. A nabrali kamenia a spravili hromadu, a jedli tam na tej hromade.

⁴⁷I nazval ji Lában Jegar Sahadutha, a Jákob nazval ji Gál Ed.

⁴⁷A Lában ju nazval aramejsky: Jegar-sohoduta, a Jakob ju nazval hebrejsky Gal-éd.

⁴⁸Nebo řekl Lában: Tato hromada nechžť jest svědkem od dnešku mezi mnou a tebou. Protož nazval jméno její Gál Ed,

⁴⁸A Lában povedal: Táto hromada je dneská svedkom medzi mnou a tebou, a preto nazval jej meno Gal-éd

⁴⁹A Mispah; nebo řekl Lában: Nechať Hospodin hledí na mne a na tebe, když se rozejdeme od sebe.

⁴⁹a Micpa, lebo povedal: Hospodin nech pozoruje na veci medzi mnou a tebou, keď budeme ukrytí druh pred druhom.

⁵⁰Jestliže bys trápil dcery mé, a uvedl bys jiné ženy na dcery mé, žádného člověka není s námi; hlediž, Bůh jest svědek mezi mnou a tebou.

⁵⁰Ak by si trápil moje dcéry a keby si vzal ešte nejaké ženy k mojim dcéram; síce niet človeka s nami, ale vidz, že Bôh je svedkom medzi mnou a tebou,

⁵¹A řekl ještě Lában Jákobovi: Aj, hromada tato, a aj, sloup, kterýž jsem postavil mezi sebou a tebou,

⁵¹A ešte povedal Lában Jakobovi: Hľa, táto hromada a hľa, tento pamätný kameň, ktorý som postavil medzi sebou a tebou,

⁵²Svědkem ať jest hromada tato, svědkem také sloup tento, já že nepůjdu dále k tobě za hromadu tuto, a ty tolikéž že nepůjdeš dále ke mně za hromadu tuto a sloup tento, k činění zlého.

⁵²táto hromada bude svedkom a svedoctvom i tento pamätný kameň, že ja neprejdem k tebe za túto hromadu, a že ani ty neprejdeš ku mne za túto hromadu a za tento pamätný kameň urobiť zle.

⁵³Bůh Abrahamův, a Bůh Náchorův, Bůh otce jejich nechť soudí mezi námi. Přisáhl tedy Jákob skrze strach otce svého Izáka.

⁵³Bôh Abrahámov a Bôh Náchorov nech súdi medzi nami, Bôh ich otca. A Jakob prisahal na strach svojho otca Izáka.

⁵⁴Nabil také Jákob hovad na té hoře, a pozval bratří svých, aby hodovali; i hodovali a zůstali přes noc na též hoře.

⁵⁴A Jakob obetoval bitnú obeť na tom vrchu a povolal svojich bratov, aby jedli chlieb, a jedli chlieb a prenocovali na tom vrchu.

⁵⁵I vstal Lában velmi ráno, a políbiv synů svých a dcer svých, požehnal jich; i odšel a navrátil se k místu svému.

⁵⁵Potom vstal Lában skoro ráno, bozkal svojich synov a svoje dcéry a požehnal ich a odišiel, a tak sa navrátil Lában na svoje miesto.