¹Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem jako měď zvučící anebo zvonec znějící.

¹Ko bi govoril človeške jezike in angelske, a ljubezni ne bi imel, bi bil brneča med in zvenčeče cimbale.

²A bychť měl proroctví, a znal všecka tajemství, i všelikého umění došel, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.

²In ko bi imel proroštvo in bi vedel vse skrivnosti in imel vse spoznanje, in ko bi imel vso vero, tako da bi gore prestavljal, a ljubezni ne bi imel, nič nisem.

³A kdybych vynaložil na pokrmy chudých všecken statek svůj, a bych vydal tělo své k spálení, a lásky bych jen neměl, nic mi to neprospívá.

³In ko bi porazdal v živež ubogim vse, kar imam, in ko bi dal svoje telo, da zgorim, a ljubezni ne bi imel, nič mi ne koristi.

⁴Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se.

⁴Ljubezen je potrpežljiva, dobrotljiva; ljubezen ni nevoščljiva, ljubezen se ne hvali, se ne napihuje,

⁵V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého.

⁵ne vede se nespodobno, ne išče svojega, se ne da razdražiti, ne misli hudega,

⁶Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě.

⁶ne veseli se krivice, a veseli se resnice;

⁷Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká.

⁷vse pokriva, vse veruje, vse upa, vse prenaša.

⁸Láska nikdy nevypadá, ačkoli proroctví přestanou, i jazykové utichnou, i učení v nic přijde.

⁸Ljubezen nikoli ne mine; če pa so darovi proroštva, ponehajo, ali jeziki, umolknejo, ali spoznanje, preide.

⁹Z částky zajisté poznáváme a z částky prorokujeme.

⁹Le po nekoliko namreč spoznavamo in le po nekoliko prorokujemo;

¹⁰Ale jakžť by přišlo dokonalé, tehdyť to, což jest z částky, vyhlazeno bude.

¹⁰kadar pa pride, kar je popolno, tedaj premine ta nepopolnost.

¹¹Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem učiněn muž, opustil jsem dětinské věci.

¹¹Ko sem bil otrok, sem govoril kakor otrok, mislil kakor otrok, razsojal kakor otrok; odkar sem pa mož, sem opustil, kar je otročjega.

¹²Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu.

¹²Kajti sedaj vidimo še skozi zrcalo, kakor v uganki, takrat pa bomo z licem v lice; sedaj spoznavam le nekoliko, takrat pa spoznam popolnoma, kakor sem bil tudi jaz spoznan.Sedaj pa ostane vera, upanje, ljubezen, to troje; največja od njih pa je ljubezen.

¹³Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich jestiť láska.

¹³Sedaj pa ostane vera, upanje, ljubezen, to troje; največja od njih pa je ljubezen.