¹Následujtež tedy lásky, horlivě žádejte duchovních věcí, nejvíce však, abyste prorokovali.

¹Prizadevajte si za ljubezen, hrepenite pa tudi po duhovnih darovih, a najbolj, da prorokujete.

²Nebo ten, jenž mluví cizím jazykem, ne lidem mluví, ale Bohu; nebo žádný neposlouchá, ale duchem vypravuje tajemství.

²Kajti kdor govori v tujem jeziku, ne govori ljudem, ampak Bogu; kajti nihče ga ne razume, v duhu pa govori skrivnosti.

³Kdož pak prorokuje, lidem mluví vzdělání, i napomínání, i potěšení.

³A kdor prorokuje, govori ljudem, da jim služi v napredovanje in jih tolaži in opominja:

⁴Kdož mluví cizím jazykem, sám sebe vzdělává, ale kdož prorokuje, tenť církev vzdělává.

⁴Kdor govori v jeziku, streže sebi v napredek, kdor pa prorokuje, pospešuje napredek cerkve.

⁵Chtělť bych pak, abyste všickni jazyky rozličnými mluvili, ale však raději, abyste prorokovali. Nebo větší jest ten, jenž prorokuje, nežli ten, kdož jazyky cizími mluví, leč by také to, což mluví, vykládal, aby se vzdělávala církev.

⁵Hotel bi pa, da vsi govorite jezike, a veliko bolj, da prorokujete. Večji je, kdor prorokuje, nego kdor govori jezike, razen če bi razkladal, da bi cerkev prejela, kar ji služi v napredek.

⁶A protož, bratří, přišel-li bych k vám, jazyky cizími mluvě, což vám prospěji, nebudu-liť vám mluviti, buď v zjevení neb v umění, buď v proroctví neb v učení?

⁶Tako pa, bratje, če pridem k vam, jezike govoreč, kaj vam bom koristil, ko vam ne govorim ali v razodetju, ali v spoznanju, ali v proroštvu, ali v nauku?

⁷Podobně jako i bezdušné věci, vydávající zvuk, jako píšťalka nebo harfa, kdyby rozdílného zvuku nevydávaly, kterak by vědíno bylo, co se píská, anebo na harfu hrá?

⁷Brezdušna godala, bodisi piščal ali citre, naj se tudi glase, če pa razločka nimajo v glasovih, kako bomo umeli, kaj se piska ali citra?

⁸Ano trouba vydala-li by nejistý hlas, kdož se bude strojiti k boji?

⁸Saj tudi če da trobenta nerazločen glas, kdo se pripravi za boj?

⁹Tak i vy, nevydali-li byste jazykem svým srozumitelných slov, kterak bude rozumíno, co se mluví? Budete jen u vítr mluviti.

⁹Tako tudi z vami: če z jezikom ne govorite razumljive besede, kako bodo umeli, kaj pravite? V zrak boste govorili.

¹⁰Tak mnoho, (jakž vidíme,) rozdílů hlasů jest na světě, a nic není bez hlasu.

¹⁰Toliko raznovrstnih glasov, postavim, je na svetu in nobeden ni brez pomena.

¹¹Protož nebudu-liť znáti moci hlasu, budu tomu, kterýž mluví, cizozemec, a ten, jenž mluví, bude mi také cizozemec.

¹¹Če torej ne vem pomena glasu, bodem tujec govorečemu in govoreči bode meni tujec.

¹²Tak i vy, poněvadž jste horliví milovníci duchovních věcí, toho hledejte, abyste se k vzdělání církve rozhojnili.

¹²Tako tudi z vami: ker ste vneti za duhovne dari, iščite, da jih imate obilo in ž njimi služite v napredovanje cerkve.

¹³A protož, kdož mluví jazykem cizím, modl se, aby mohl vykládati.

¹³Zato, kdor govori v jeziku, naj moli, da bi mogel razkladati.

¹⁴Nebo budu-li se modliti cizím jazykem, duch můj se toliko modlí, ale mysl má bez užitku jest.

¹⁴Kajti če molim v jeziku, duh moj moli, a um moj je brez sadu.

¹⁵Což tedy jest? Modliti se budu duchem, a modliti se budu i myslí; plésati budu duchem a plésati budu i myslí.

¹⁵Kaj torej? Molil bom z duhom, a molil bom tudi z umom; prepeval bom z duhom, a prepeval bom tudi z umom.

¹⁶Nebo kdybys ty dobrořečil Bohu duchem, kterakž ten, jenž prostý člověk jest, k tvému dobrořečení řekne Amen, poněvadž neví, co pravíš?

¹⁶Sicer, če hvališ Boga le z duhom, kako poreče ta, ki je nepoučen, Amen na tvojo zahvalo, ko ne ve, kaj govoriš?

¹⁷Nebo ač ty dobře díky činíš, ale jiný se nevzdělává.

¹⁷Ti se resda lepo zahvaljuješ, ali drugemu ne služiš za napredek.

¹⁸Děkuji Bohu svému, že více nežli vy všickni jazyky cizími mluvím.

¹⁸Zahvaljujem Boga, da govorim v jezikih bolj nego vi vsi;

¹⁹Ale v sboru raději bych chtěl pět slov srozumitelně promluviti, abych také jiných poučil, nežli deset tisíců slov jazykem neznámým.

¹⁹toda v cerkvi rečem rajši pet besed s svojim umom, da poučim tudi druge, nego pa deset tisoč besed v jeziku.

²⁰Bratří, nebuďte děti v smyslu, ale zlostí buďte děti, smyslem pak buďte dospělí.

²⁰Bratje, ne bodite deca v razumu, ampak v zlobi bodite deca, a v razumu bodite popolni!

²¹Psáno jest v Zákoně: Že rozličnými jazyky a cizími rty budu mluviti lidu tomuto, a anižť tak mne slyšeti budou, praví Pán.

²¹V postavi je pisano: „S tujimi jeziki in z ustnami tujcev bom govoril temu ljudstvu, in tudi tako me ne bodo poslušali, pravi Gospod“.

²²A tak jazykové jsou za div ne těm, jenž věří, ale nevěřícím, proroctví pak ne nevěřícím, ale věřícím.

²²Jeziki so torej za znamenje ne tem, ki verujejo, temuč nevernim, proroštvo pa ne nevernim, temuč tem, ki verujejo.

²³A protož když by se sešla všecka církev spolu, a všickni by jazyky cizími mluvili, a vešli by tam i neučení neb nevěřící, zdaliž neřeknou, že blázníte?

²³Ko bi se torej sešla cerkev vsa na en kraj in bi vsi govorili jezike in bi prišli tja tudi nepoučeni ali neverniki, ne poreko li, da norite?

²⁴Ale kdyby všickni prorokovali, a všel by tam mezi ně někdo nevěřící nebo neučený, přemáhán by byl ode všech a souzen ode všech.

²⁴Ko pa vsi prorokujejo, a pride tja kak nevernik ali nepoučen človek, ga prepričujejo vsi, ga sodijo vsi,

²⁵A tak tajnosti srdce jeho zjeveny budou, a on padna na tvář, klaněti se bude Bohu, vyznávaje, že jistě Bůh jest mezi vámi.

²⁵skrivnosti njegovega srca se razodevajo, in tako bo padel na obraz in molil Boga in priznaval, da je Bog zares med vami.

²⁶Což tedy bratří? Když se scházíte, jeden každý z vás píseň má, učení má, cizí jazyk má, zjevení má, vykládání má, všecko to budiž k vzdělání.

²⁶Kaj torej, bratje? Kadar se shajate, ima vsak vas ali psalm, ali nauk, ali razodetje, ali jezik, ali razkladanje. Vse naj se zgodi tako, da se pospešuje napredek.

²⁷Buďto že by kdo jazykem cizím mluvil, ať se to děje skrze dva neb nejvíce tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá.

²⁷Če kdo govori v jeziku, naj govorita po dva ali kvečjemu po trije in drug za drugim, in eden naj razklada.

²⁸Pakli by nebylo vykladače, nechať mlčí v shromáždění, než sobě sám nechažť mluví a Bohu.

²⁸Ko bi pa ne bilo razkladalca, naj molči v zboru, a govori naj sebi in Bogu.

²⁹Proroci pak dva nebo tři ať mluví, a jiní nechť rozsuzují.

²⁹Proroki naj pa govore dva ali trije, drugi naj pa razsojajo.

³⁰Pakliť by jinému tu přísedícímu zjeveno bylo, první mlč.

³⁰Ako pa drugi, ki sedi zraven, prejme razodetje, naj molči prvi.

³¹Nebo můžete všickni, jeden po druhém, prorokovati, aby se všickni učili a všickni se potěšovali.

³¹Kajti morete vsi, eden po eden, prorokovati, da prejmo vsi pouk in se vsi potolažijo.

³²Duchovéť pak proroků prorokům poddáni jsou.

³²In duhovi proroški so pokorni prorokom;

³³Nebo neníť Bůh původ různice, ale pokoje, jakož i ve všech shromážděních svatých učím.

³³zakaj Bog ni Bog nereda, ampak miru, kakor po vseh zborih svetniških.

³⁴Ženy vaše v shromážděních ať mlčí, nebo nedopouští se jim mluviti, ale aby poddány byly, jakž i Zákon praví.

³⁴Žene naj v vaših zborih molče; kajti ni jim dopuščeno govoriti, temuč podložne naj bodo, kakor veli tudi postava.

³⁵Pakli se chtí čemu naučiti, doma mužů svých nechať se ptají. Nebo mrzká věc jest ženám mluviti v shromáždění.

³⁵A če se hočejo česa naučiti, doma naj vprašajo svoje može; zakaj nespodobno je ženi govoriti v cerkvenem zboru.

³⁶Zdaliž jest od vás slovo Boží pošlo? Zdali k samým vám přišlo?

³⁶Ali pa je od vas izšla beseda Božja? ali pa je prišla k vam samim?

³⁷Zdá-li se sobě kdo býti prorokem nebo duchovním, nechažť pozná, co vám píši, žeť jsou přikázání Páně.

³⁷Če kdo misli, da je prorok ali z Duhom obdarovan, naj spozna, kar vam pišem, da je Gospodova zapoved.

³⁸Pakli kdo neví, nevěz.

³⁸Če pa kdo noče umeti, naj ne ume.

³⁹A takž, bratří, o to se snažte, abyste prorokovali, a jazyky cizími mluviti nezbraňujte.

³⁹Zatorej, bratje moji, gorite za to, da prorokujete, in nikar ne branite govoriti v jezikih!Vse naj se spodobno in po redu godi.

⁴⁰Všecko slušně a podle řádu ať se děje.

⁴⁰Vse naj se spodobno in po redu godi.