¹V tom král Šalomoun zamiloval ženy cizozemky mnohé, i dceru Faraonovu, i Moábské, Ammonitské, Idumejské, Sidonské a Hetejské,

¹A kralj Salomon je ljubil mnogo inostranskih žen poleg hčere Faraonove: Moabke, Amonke, Edomke, Sidonke in Hetejke;

²Z národů těch, kteréž zapověděl Hospodin synům Izraelským, řka: Nebudete se směšovati s nimi, aniž se oni budou směšovati s vámi, neboť by naklonili srdce vaše k bohům svým. K těm přilnul Šalomoun milostí,

²iz narodov, o katerih je GOSPOD rekel sinovom Izraelovim: Ne hodite mednje, tudi oni naj ne hodijo med vas, kajti gotovo vam naklonijo srce, da pojdete za njih bogovi. Na te se je navezal Salomon v ljubezni.

³Tak že měl žen královen sedm set a ženin tři sta. I odvrátily ženy jeho srdce jeho.

³In imel je sedemsto žen kneginj in tristo priležnic; in žene so odvrnile srce njegovo.

⁴Stalo se tedy, že když se zstaral Šalomoun, ženy jeho naklonily srdce jeho k bohům cizím, tak že nebylo srdce jeho celé při Hospodinu Bohu jeho, jako bylo srdce Davida otce jeho.

⁴In ko je bil Salomon star, so mu njegove žene naklonile srce, da je šel za drugimi bogovi; in ni bilo srce njegovo popolnoma vdano GOSPODU, Bogu njegovemu, kakor je bilo srce njegovega očeta Davida.

⁵Ale obrátil se Šalomoun k Astarot, bohyni Sidonské, a k Moloch, ohavnosti Ammonské.

⁵In Salomon je hodil za Astoreto, boginjo Sidoncev, in za Milkomom, gnusobo Amoncev.

⁶I činil Šalomoun to, což se nelíbilo Hospodinu, a nenásledoval cele Hospodina, jako David otec jeho.

⁶In Salomon je počenjal, kar je bilo hudo v očeh GOSPODOVIH, ter ni hodil popolnoma za GOSPODOM kakor njegov oče David.

⁷Tedy vystavěl Šalomoun výsost Chámosovi, ohavnosti Moábské, na hoře, kteráž jest naproti Jeruzalému, a Molochovi, ohavnosti synů Ammon.

⁷Takrat je sezidal Salomon višavo Kamosu, gnusobi Moabcev, na gori, ki je pred Jeruzalemom, in Molohu, gnusobi sinov Amonovih.

⁸A tak vzdělal všechněm ženám svým z cizího národu, kteréž kadily a obětovaly bohům svým.

⁸In tako je storil za vse svoje žene tujke, ki so žgale kadilo in darovale svojim bogovom.

⁹I rozhněval se Hospodin na Šalamouna, proto že se uchýlilo srdce jeho od Hospodina Boha Izraelského, kterýž se jemu byl ukázal po dvakrát,

⁹In GOSPOD se je razsrdil nad Salomonom, ker je odvrnil srce svoje od GOSPODA, Boga Izraelovega, ki se mu je bil prikazal dvakrat

¹⁰A zapověděl jemu tu věc, aby nechodil po bozích cizích. Ale neostříhal toho, což byl přikázal Hospodin.

¹⁰in mu je prav o tem zapovedal, naj ne hodi za drugimi bogovi; a on ni izpolnil, kar mu je bil GOSPOD zapovedal.

¹¹Protož řekl Hospodin Šalomounovi:Poněvadž se to nalezlo při tobě, a neostříhal jsi smlouvy mé ani ustanovení mých, kterážť jsem přikázal, věz, že odtrhnu království toto od tebe, a dám je služebníku tvému.

¹¹Zato je dejal GOSPOD Salomonu: Ker je bilo to pri tebi ter nisi ohranil zaveze moje in postav mojih, ki sem ti jih zapovedal, gotovo ti odtrgam kraljestvo in ga dam hlapcu tvojemu.

¹²A však za dnů tvých neučiním toho pro Davida otce tvého, než z ruky syna tvého odtrhnu je.

¹²Ali v tvojih dneh ne storim tega zaradi Davida, očeta tvojega; sinu tvojemu ga odtrgam iz roke.

¹³Všeho pak království neodtrhnu, ale pokolení jednoho zanechám synu tvému pro Davida služebníka svého a pro Jeruzalém, kterýž jsem vyvolil.

¹³Vendar pa nočem vsega kraljestva odtrgati, ali en rod dam tvojemu sinu, zaradi Davida, služabnika svojega, in zaradi Jeruzalema, ki sem ga izvolil.

¹⁴A tak vzbudil Hospodin protivníka Šalomounovi, Adada Idumejského z semene královského, kterýž byl v zemi Idumejské.

¹⁴Obudil pa je GOSPOD nasprotnika Salomonu, Hadada Edomca; on je bil iz kraljevega rodu v Edomu:

¹⁵Nebo stalo se, když bojoval David proti Idumejským, a Joáb kníže vojska vytáhl, aby pochoval zmordované, a pobil všecky pohlaví mužského v zemi Idumejské,

¹⁵Takrat namreč, ko je bil David v Edomu in je Joab, poveljnik vojske, šel gori pokopat pobite, in ko je bil pomoril vse moštvo v Edomu

¹⁶(Za šest zajisté měsíců byl tam Joáb se vším lidem Izraelským, dokudž nevyplénil všech pohlaví mužského v zemi Idumejské),

¹⁶(kajti Joab in ves Izrael je ostal šest mesecev ondi, dokler ni pokončal vsakega moškega v Edomu),

¹⁷Že tehdáž utekl Adad sám, a někteří muži Idumejští z služebníků otce jeho s ním, aby šli do Egypta. Adad pak byl pachole neveliké.

¹⁷je zbežal Hadad, on in nekateri Edomci iz hlapcev očeta njegovega ž njim, da pojdejo v Egipt. Hadad pa je bil še majhen deček.

¹⁸Kteříž jdouce z Madian, přišli do Fáran, a vzavše s sebou některé muže z Fáran, přišli do Egypta k Faraonovi, králi Egyptskému, kterýž dal jemu dům, i stravou opatřil ho, dal jemu také i zemi.

¹⁸In vstali so iz Madianske in prišli v Paran, in vzeli so s seboj može iz Parana in so prišli v Egipt k Faraonu, kralju egiptovskemu. Ta je dal Hadadu hišo in mu določil živež ter mu odkazal zemljo.

¹⁹A tak nalezl Adad milost velikou před Faraonem, tak že jemu dal za manželku sestru ženy své, sestru Tafnes královny.

¹⁹In Hadad je našel veliko milost v očeh Faraonovih, tako da mu je dal za ženo sestro žene svoje, kraljice Tahpenese sestro.

²⁰I porodila jemu sestra Tafnes syna Genubata, a odchovala ho Tafnes v domu Faraonovu. I byl Genubat v domě Faraonově mezi syny Faraonovými.

²⁰In sestra Tahpenesina mu je rodila sina Genubata, in Tahpenes ga je vzgajala v hiši Faraonovi; Genubat je torej bil v Faraonovi hiši med sinovi Faraonovimi.

²¹Když pak uslyšel Adad v Egyptě, že by usnul David s otci svými, a že umřel i Joáb kníže vojska, tedy řekl Adad Faraonovi: Propusť mne, ať jdu do země své.

²¹In ko je slišal Hadad v Egiptu, da je David zaspal z očeti svojimi ter da je Joab, poveljnik vojske, mrtev, reče Faraonu: Odpusti me, da grem v svojo deželo.

²²Jemuž řekl Farao: Čehožť se nedostává u mne, že chceš odjíti do země své? I řekl: Ničeho, a však vždy mne propusť.

²²Tedaj ga vpraša Faraon: Česa ti manjka pri meni, da hočeš iti v deželo svojo? Odgovori: Ničesar, pa me vsekakor pusti!

²³Vzbudil ještě Bůh proti němu protivníka, Rázona syna Eliadova, kterýž byl utekl od Hadarezera krále Soby, pána svého,

²³In Bog mu je obudil drugega nasprotnika, Rezona, sina Eljadovega, ki je bil pobegnil gospodarju svojemu Hadadezerju, kralju v Zobi.

²⁴A shromáždiv k sobě muže, byl knížetem roty, když je David hubil. Protož odšedše do Damašku, bydlili v něm a kralovali v Damašku.

²⁴In zbral je k sebi mož in je postal načelnik trume, ko je David udaril Zobljane; in šli so v Damask in v njem prebivali in je zakraljeval v Damasku.

²⁵I byl protivníkem Izraelovým po všecky dny Šalomounovy; a to bylo nad to zlé, kteréž mu činil Adad. I měl v ošklivosti Izraele, když kraloval v Syrii.

²⁵In bil je nasprotnik Izraelu vse dni Salomonove; in to je bilo nad zlo, ki mu ga je napravljal Hadad; in gnusilo se mu je do Izraela, in zakraljeval je v Siriji.

²⁶Jeroboám také syn Nebatův Efratejský z Sareda, (a jméno matky jeho ženy vdovy bylo Serua), služebník Šalomounův, pozdvihl ruky proti králi.

²⁶Tudi Jeroboam, sin Nebatov, Efraimec iz Zerede, hlapec Salomonov, (čigar mati se je imenovala Zerua, in bila je vdova), je vzdignil roko zoper kralja.

²⁷A tato byla příčina, pro kterouž pozdvihl ruky proti králi Šalomounovi: Že vystavěv Šalomoun Mello, zavřel mezeru města Davidova otce svého.

²⁷In to je vzrok, zakaj je vzdignil roko zoper kralja: Salomon je zidal Milo in je zadelal razpoklino mesta Davida, očeta svojega.

²⁸Jeroboám pak byl muž silný a udatný. Protož vida Šalomoun mládence, že by pracovitý byl, ustanovil ho nade všemi platy z domu Jozefa.

²⁸Tisti mož pa, Jeroboam, je bil vrl junak, in ko je Salomon videl mladeniča, da je marljiv, ga je postavil nad vso tlako Jožefove hiše.

²⁹I stalo se téhož času, že když vyšel Jeroboám z Jeruzaléma, našel jej prorok Achiáš Silonský na cestě, jsa odín rouchem novým. A byli sami dva na poli.

²⁹Zgodi se pa v tistem času, ko je Jeroboam šel iz Jeruzalema, da ga zaloti na potu prorok Ahija Silonski; ogrnil se je pa bil z novim oblačilom, in bila sta sama na polju.

³⁰Tedy ujav Achiáš roucho nové, kteréž měl na sobě, roztrhal je na dvanácte kusů.

³⁰In prime Ahija novo oblačilo, ki ga je imel na sebi, ter ga raztrga na dvanajst kosov

³¹A řekl Jeroboámovi: Vezmi sobě deset kusů; nebo takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Aj, já roztrhnu království z ruky Šalomounovy, a dám tobě desatero pokolení.

³¹in veli Jeroboamu: Vzemi si deset kosov! kajti tako pravi GOSPOD, Bog Izraelov: Glej, hočem odtrgati kraljestvo iz roke Salomonove in tebi dati deset rodov:

³²Jedno toliko pokolení zůstane jemu pro služebníka mého Davida, a pro město Jeruzalém, kteréž jsem vyvolil ze všech pokolení Izraelských,

³²(en rod pa naj mu ostane zaradi hlapca mojega Davida in zaradi Jeruzalema, mesta, ki sem ga izvolil izmed vseh rodov Izraelovih)

³³Proto že opustili mne, a klaněli se Astarot bohyni Sidonské, a Chámos bohu Moábskému, i Moloch bohu Ammonskému, a nechodili po cestách mých, aby činili to, což mi se líbí, totiž ustanovení má a soudy mé, jako David otec jeho.

³³zato, ker so me zapustili ter se priklanjali Astoreti, boginji Sidoncev, Kamosu, bogu Moabcev, in Milkomu, bogu sinov Amonovih, in niso hodili po mojih potih, da se ravnajo po tem, kar je prav v mojih očeh, in po mojih postavah in sodbah kakor David, oče njegov.

³⁴A však neodejmu ničeho z království z rukou jemu; nebo vůdcím zanechám ho po všecky dny života jeho pro Davida služebníka svého, kteréhož jsem vyvolil, kterýž ostříhal přikázaní mých a ustanovení mých.

³⁴Nočem mu pa vzeti vsega kraljestva iz roke, ampak postavim ga za kneza vse dni življenja njegovega zaradi Davida, hlapca svojega, ki sem ga izvolil, ki se je ravnal po zapovedih in postavah mojih.

³⁵Ale potom vezma království z ruky syna jeho, dám tobě z něho desatero pokolení,

³⁵Vzamem pa kraljestvo iz roke sinu njegovega ter ga dam tebi, namreč desetero rodov.

³⁶Synu pak jeho dám jedno pokolení, aby zůstala svíce Davidovi služebníku mému po všecky dny přede mnou v městě Jeruzalémě, kteréž jsem sobě vyvolil, aby tam jméno mé přebývalo.

³⁶A sinu njegovemu dam en rod, da bo imel David, hlapec moj, svetilo vselej pred obličjem mojim v Jeruzalemu, v mestu, ki sem si ga izvolil, da ondi postavim ime svoje.

³⁷A tak tebe vezmu, abys kraloval ve všech věcech, kterýchž by žádala duše tvá, a budeš králem nad Izraelem.

³⁷Tebe torej vzamem, in gospodoval boš vsemu, kakor želi duša tvoja, in bodeš kralj nad Izraelom.

³⁸Protož jestliže uposlechneš všeho toho, což přikáži tobě, a choditi budeš po cestách mých, a činiti to, což mi se líbí, ostříhaje ustanovení mých a přikázaní mých, jako činil David služebník můj: budu s tebou a vzdělám tobě dům stálý, jako jsem vzdělal Davidovi, a dám tobě lid Izraelský.

³⁸In ako boš poslušal vse, kar ti zapovedujem, in hodil po mojih potih in delal, kar je prav v mojih očeh, izpolnjujoč moje postave in zapovedi, kakor je delal hlapec moj David: hočem biti s teboj in ti postaviti hišo stanovitno, kakor sem jo postavil Davidu, in ti dati Izraela.

³⁹Potrápímť zajisté semene Davidova pro tu věc, a však ne po všecky dny.

³⁹In zaradi tega bom poniževal seme Davidovo, a ne vse dni.

⁴⁰Pro tu příčinu chtěl Šalomoun zabiti Jeroboáma. Kterýž vstav, utekl do Egypta k Sesákovi králi Egyptskému, a byl v Egyptě, dokudž neumřel Šalomoun.

⁴⁰Salomon pa je gledal, kako bi usmrtil Jeroboama, ali Jeroboam vstane in zbeži v Egipt k Sisaku, kralju egiptovskemu, in bil je v Egiptu do smrti Salomonove.

⁴¹Jiné pak věci Šalomounovy, kteréž činil, i moudrost jeho vypsány jsou v knize činů Šalomounových.

⁴¹O drugih pa rečeh Salomonovih in o vsem, kar je storil, in o modrosti njegovi, ni li zapisano v knjigi dejanj Salomonovih?

⁴²Dnů pak, v nichž kraloval Šalomoun v Jeruzalémě nade vším Izraelem, bylo čtyřidceti let.

⁴²Časa pa, ki je v njem Salomon kraljeval v Jeruzalemu vsemu Izraelu, je bilo štirideset let.In legel je Salomon k očetom svojim in bil je pokopan v mestu Davida, očeta svojega; in Roboam, sin njegov, je zakraljeval na mestu njegovem.

⁴³I usnul Šalomoun s otci svými, a pochován jest v městě Davida otce svého. Kraloval pak Roboám syn jeho místo něho.

⁴³In legel je Salomon k očetom svojim in bil je pokopan v mestu Davida, očeta svojega; in Roboam, sin njegov, je zakraljeval na mestu njegovem.