¹Protož prosímť vás já vězeň v Pánu, abyste hodně chodili, jakž sluší na povolání vaše, kterýmž povoláni jste,

¹Prosim vas torej jaz, jetnik v Gospodu, da živite dostojno poklicu, ki ste ž njim bili poklicani,

²Se vší pokorou, tichostí, i s snášelivostí, snášejíce se vespolek v lásce,

²z vso ponižnostjo in krotkostjo, s potrpežljivostjo, prenašajoč se med seboj v ljubezni,

³Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje.

³skrbno si prizadevajoč, ohraniti edinost Duha v vezi miru.

⁴Jedno jest tělo, a jeden Duch, jakož i povoláni jste v jedné naději povolání vašeho.

⁴Eno je telo in en Duh, kakor ste tudi bili poklicani v enem upanju poklica svojega;

⁵Jeden Pán, jedna víra, jeden křest,

⁵en Gospod, ena vera, en krst;

⁶Jeden Bůh a Otec všech, kterýž jest nade všecko, a skrze všecko, i ve všech vás.

⁶en Bog in Oče vseh, ki je nad vsemi in po vseh in v vseh nas.

⁷Jednomu pak každému z nás dána jest milost podle míry obdarování Kristova.

⁷Vsakemu pa izmed nas je dana milost po meri daru Kristusovega.

⁸Protož dí Písmo: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně, a dal dary lidem.

⁸Zato pravi: „Šel je v višavo, ujete pripeljal jetnike, dal je dari ljudem“.

⁹Ale to, že vstoupil, co jest, jediné že i sstoupil prve do nejnižších stran země?

⁹Tisto pa: Šel je v višavo, kaj je drugega, nego da je tudi šel prej doli v spodnje kraje zemlje?

¹⁰Ten pak, jenž sstoupil, onť jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko.

¹⁰On, ki je šel doli, je tisti, ki je šel tudi gori nad vsa nebesa, da bi vse napolnil.

¹¹A onť jest dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné evangelisty, jiné pastýře a učitele,

¹¹In on je dal nekatere za apostole, nekatere za proroke, nekatere za evangeliste, nekatere za pastirje in učenike,

¹²Pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, k vzdělání těla Kristova,

¹²v pripravo svetih, za delo službe, za zdelovanje telesa Kristusovega,

¹³Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova,

¹³dokler ne dospemo vsi do edinosti vere in spoznanja Sinu Božjega, do moža doraslega, do mere dovršene rasti polnosti Kristusove,

¹⁴Abychom již více nebyli děti, zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému;

¹⁴da ne bodemo več deca in nas ne bo semtertja metala in gonila vsaka sapa nauka, ki prihaja po zvijačnosti ljudi, po prekanjenosti za zvito zapeljevanje;

¹⁵Ale pravdu činíce v lásce, rosťme v něj všelikterak, v toho, kterýž jest hlava, totiž Kristus,

¹⁵temuč da rastemo, držeč se resnice v ljubezni, v vsem do njega, ki je glava, Kristus;

¹⁶Z kteréhožto všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podle vnitřní moci v míru jednoho každého údu, zrůst těla činí, k vzdělání svému v lásce.

¹⁶iz katerega vse telo, združeno in zedinjeno po pripomoči slehernega člena, po delovanju v meri vsakega uda rast telesa vrši v napredek svoj, v ljubezni.

¹⁷A protož totoť pravím a osvědčuji v Pánu, abyste již více nechodili, jako i jiní pohané chodí, v marnosti mysli své,

¹⁷To torej pravim in pričam v Gospodu, da ne živite več tako, kakor žive tudi pogani v ničemurnosti srca svojega,

¹⁸Zatemnění v rozumu, odcizeni jsouce od života Božího, pro neznámost, kteráž jest v nich z zatvrzení srdce jejich.

¹⁸otemnjeni v razumu, odtujeni življenju Božjemu zaradi nevednosti, ki je v njih, vsled otrplosti njih srca,

¹⁹Kteřížto zoufavše sobě, vydali se v nestydatost, aby všelikou nečistotu páchali s chtivostí.

¹⁹ki so se, ko so postali brezčutni, vdali razuzdanosti, da strežejo sleherni nečistosti z lakomnostjo.

²⁰Ale vy ne tak jste se vyučili následovati Krista,

²⁰Vi pa se niste tako naučili Kristusa,

²¹Ač jestliže jste ho slyšeli a o něm byli vyučeni, jakž ta jest pravda v Ježíšovi,

²¹ako ste ga slišali in ste bili poučeni v njem, kakor je resnica v Jezusu:

²²Totiž, složiti ono první obcování podle starého člověka, rušícího se, podle žádostí oklamávajících,

²²da ste slekli z ozirom na prejšnje življenje starega človeka, ki gine po slah prevare,

²³Obnoviti se pak duchem mysli vaší,

²³a da se obnavljate v duhu uma svojega,

²⁴A obléci nového člověka, podle Boha stvořeného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy.

²⁴in ste oblekli novega človeka, ustvarjenega po Bogu v pravičnosti in svetosti resnice.

²⁵Protož složíce lež, mluvtež pravdu jeden každý s bližním svým; nebo jsme vespolek údové.

²⁵Zato, iznebivši se laži, govorite resnico vsak z bližnjim svojim, ker smo udje med seboj.

²⁶Hněvejte se, a nehřešte; slunce nezapadej na hněvivost vaši.

²⁶Jezite se, a ne grešite! Solnce naj ne zaide nad jezo vašo,

²⁷Nedávejte místa ďáblu.

²⁷in ne dajte prostora hudiču.

²⁸Kdo kradl, již více nekraď, ale raději pracuj, dělaje rukama svýma, což dobrého jest, aby měl z čeho uděliti nuznému.

²⁸Kdor je kradel, ne kradi več, temuč trudi se, delajoč dobro z lastnimi rokami, da ima kaj podeliti potrebnemu.

²⁹Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich, ale ať jest každé promluvení dobré k vzdělání užitečnému, aby dalo milost posluchačům.

²⁹Nobena gnila beseda ne izidi iz vaših ust, ampak če je katera dobra za napredek, kjer je treba, da dá milost poslušalcem.

³⁰A nezarmucujte Ducha svatého Božího, kterýmžto znamenáni jste ke dni vykoupení.

³⁰In ne žalite svetega Duha Božjega, ki ste ž njim zapečateni za odrešenja dan.

³¹Všeliká hořkost, a rozzlobení se, i hněv, i křik, i rouhání buď odjato od vás, se vší zlostí,

³¹Vsaka bridkost in srd in jeza in vpitje in preklinjanje izgini od vas z vso hudobnostjo vred.Bodite pa med seboj blagi, milosrčni, odpuščajte drug drugemu, kakor je tudi Bog v Kristusu vam odpustil.

³²Ale buďte k sobě vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštějíce sobě vespolek, jakož i Bůh v Kristu odpustil vám.

³²Bodite pa med seboj blagi, milosrčni, odpuščajte drug drugemu, kakor je tudi Bog v Kristusu vam odpustil.