¹Odpověděl pak Mojžíš, a řekl: Aj, neuvěří mi, ani uposlechnou hlasu mého; nebo řeknou: Neukázalť se tobě Hospodin.

¹Mojzes pa odgovori in reče: Glej, pa oni mi ne bodo verovali in ne bodo poslušali glasu mojega, ampak porečejo: Ni se ti prikazal GOSPOD.

²Tedy řekl jemu Hospodin: Co jest to v ruce tvé? Odpověděl: Hůl.

²In GOSPOD mu reče: Kaj je to v tvoji roki? Odgovori: Palica.

³I řekl: Vrz ji na zem. I povrhl ji na zem, a obrácena jest v hada; a utíkal Mojžíš před ním.

³In veli: Vrzi jo na tla! In vrže jo na tla, in postala je kača, in Mojzes zbeži pred njo.

⁴Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou, a chyť ho za ocas. Kterýžto vztáh ruku svou, chytil jej, a obrácen jest v hůl v rukou jeho.

⁴In GOSPOD reče Mojzesu: Iztegni roko in primi jo za rep. In iztegne roko in jo zgrabi, in bila je palica v roki njegovi –:

⁵Aby věřili, že se ukázal tobě Hospodin, Bůh otců jejich, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.

⁵da bi verovali, da se ti je prikazal GOSPOD, Bog njih očetov, Bog Abrahamov, Bog Izakov in Bog Jakobov.

⁶Potom zase řekl jemu Hospodin: Vlož nyní ruku svou za ňadra svá. I vložil ruku svou za ňadra svá; a vyňal ji, a aj, ruka jeho byla malomocná, bílá jako sníh.

⁶Še mu veli GOSPOD: Vtakni roko v nedrije svoje! In vtakne roko v nedrije svoje, in ko jo iztegne, glej, roka njegova je gobava in bela kakor sneg.

⁷Řekl opět: Vlož ruku svou zase v ňadra svá. Kterýž vložil ruku svou zase v ňadra svá; a vyňal ji z ňader svých, a aj, učiněna jest zase jako jiné tělo jeho.

⁷In veli: Vtakni zopet roko v nedrije svoje! In vtakne zopet roko v nedrije, in ko jo iztegne izza nedrija, glej, je zopet kakor vse meso njegovo.

⁸I budeť, jestliže neuvěří tobě, a neposlechnou hlasu a znamení prvního, uvěří hlasu a znamení druhému.

⁸In zgodi se, če ti ne bodo verovali ter ne poslušali glasu prvega znamenja, bodo pa verovali v glas drugega znamenja.

⁹A pakli neuvěří ani těm dvěma znamením, a neuposlechnou hlasu tvého, tedy nabereš vody z řeky, a vyliješ ji na zem; a promění se vody, kteréž vezmeš z řeky, a obrátí se v krev na zemi.

⁹In če ne bodo verovali tudi tema dvema znamenjema in ne bodo poslušali glasu tvojega, tedaj vzameš vode iz reke in jo izliješ na suho; in izpremeni se voda, ki jo vzameš iz reke, v kri na suhem.

¹⁰I řekl Mojžíš Hospodinu: Prosím, Pane, nejsem muž výmluvný, aniž prvé, ani jakž jsi mluvil s služebníkem svým; nebo zpozdilých úst a neohbitého jazyku jsem.

¹⁰In Mojzes reče GOSPODU: Prosim, Gospod, jaz nisem zgovoren mož, niti nisem bil kdaj poprej, niti odkar si izpregovoril s hlapcem svojim; kajti imam okorna usta in težek jezik.

¹¹Jemuž odpověděl Hospodin: Kdo dal ústa člověku? Aneb kdo může učiniti němého, neb hluchého, vidoucího, neb slepého? Zdali ne já Hospodin?

¹¹In GOSPOD mu reče: Kdo je naredil usta človeku? in kdo stori koga nemega ali gluhega ali videčega ali slepega? ali ne jaz, GOSPOD?

¹²Nyní tedy jdi, a já budu v ústech tvých, a naučím tě, co bys mluviti měl.

¹²In sedaj pojdi, in jaz bodem pri tvojih ustih in te naučim, kaj naj govoriš.

¹³I řekl: Slyš mne, Pane, pošli, prosím, toho, kteréhož poslati máš.

¹³On pa reče: Prosim, Gospod, pošlji vendar onega, ki ga hočeš poslati.

¹⁴A rozhněvav se velmi Hospodin na Mojžíše, řekl: Zdaliž nemáš Arona bratra svého z pokolení Léví? Vím, že on výmluvný jest; ano aj, sám vyjde v cestu tobě, a vida tebe, radovati se bude v srdci svém.

¹⁴In vname se srd GOSPODOV zoper Mojzesa, in reče: Ali nimaš brata Arona, ki je levit? Vem, da je on jako zgovoren. Pa glej, gre ti tudi že naproti, in ko te zagleda, se razveseli v srcu svojem.

¹⁵Ty mluviti budeš k němu, a vložíš slova v ústa jeho; a já budu v ústech tvých a v ústech jeho, a naučím vás, co byste měli činiti.

¹⁵Ti pa govóri k njemu in položi besede moje v usta njegova, in jaz bodem pri ustih tvojih in pri ustih njegovih, in učil vaju bom, kaj naj storita.

¹⁶A on mluviti bude za tebe k lidu; a bude tobě on za ústa, a ty budeš jemu za Boha.

¹⁶On naj govori ljudstvu namesto tebe; in zgodi se, da bode on tebi za usta in ti bodeš njemu kakor Bog.

¹⁷Hůl pak tuto vezmeš v ruku svou, kterouž činiti budeš ta znamení.

¹⁷In v roko svojo vzemi to palico, ki boš ž njo storil ona znamenja.

¹⁸Tedy odšed Mojžíš, navrátil se k Jetrovi tchánu svému, a řekl jemu: Nechť jdu nyní, a navrátím se k bratřím svým, kteříž jsou v Egyptě, a pohledím, jsou-li ještě živi. I řekl Jetro Mojžíšovi: Jdi v pokoji.

¹⁸In Mojzes odide in se vrne k Jetru, svojemu tastu, in mu reče: Daj, da grem in se povrnem k bratom svojim, ki so v Egiptu, in pogledam, če so še živi. In Jetro reče Mojzesu: Pojdi v miru!

¹⁹Nebo řekl byl Hospodin Mojžíšovi v zemi Madianské: Jdi, navrať se do Egypta; nebo zemřeli jsou všickni muži, kteříž hledali bezživotí tvého.

¹⁹In rekel je GOSPOD Mojzesu v Madianu: Pojdi, povrni se v Egipt, kajti pomrli so vsi ljudje, ki so ti stregli po življenju.

²⁰A vzav Mojžíš ženu svou, a syny své, vsadil je na osla, aby se navrátil do země Egyptské; vzal také Mojžíš hůl Boží v ruku svou.

²⁰Mojzes vzame torej ženo svojo in sinova svoja in jih posadi na osla in se napoti nazaj v deželo Egiptovsko. Vzame tudi palico Božjo v roko svojo.

²¹I řekl Hospodin Mojžíšovi: Když půjdeš a navrátíš se do Egypta, hleď, abys všecky zázraky, kteréž jsem složil v ruce tvé, činil před Faraonem. Jáť pak zatvrdím srdce jeho, aby nepropustil lidu.

²¹In GOSPOD je govoril Mojzesu: Ker torej greš, da se povrneš v Egipt, pazi, da storiš pred Faraonom vse čudeže, ki sem jih položil v roko tvojo. Jaz pa otrdim srce njegovo, da ne bo hotel odpustiti ljudstva.

²²Protož díš Faraonovi: Toto praví Hospodin: Syn můj, prvorozený můj jest Izrael.

²²In govoril boš Faraonu: Tako pravi GOSPOD: Izrael je sin moj, prvenec moj.

²³I řekl jsem tobě: Propusť syna mého, ať slouží mi; a nechtěl jsi ho propustiti. Aj, já zabiji syna tvého, prvorozeného tvého.

²³In velel sem ti, da odpustiš sina mojega, da mi služi; a ker si se branil ga pustiti, glej, umorim sina tvojega, prvenca tvojega.

²⁴I stalo se, když byl Mojžíš na cestě v hospodě, že se obořil na něj Hospodin, a hledal ho usmrtiti.

²⁴In zgodi se na potu, v prenočišču, da mu pride GOSPOD naproti, in hotel ga je usmrtiti.

²⁵Tedy vzala Zefora nůž ostrý, a obřezala neobřízku syna svého, kteroužto vrhla k nohám jeho, řkuci: Zajisté ženich krví jsi mi.

²⁵In vzame Zifora oster kamen in obreže kožico sinu svojemu in jo vrže Mojzesu k nogam, rekoč: Ker si mi ženin krvi.

²⁶I nechal ho. Ona pak nazvala ho tehdáž ženichem krví pro obřezání.

²⁶In prizanesel mu je Gospod. Tedaj reče ona: Ženin krvi si, zaradi obreze.

²⁷Řekl také Hospodin Aronovi: Jdi vstříc Mojžíšovi na poušť. I šel a potkal se s ním na hoře Boží, a políbil ho.

²⁷In rekel je bil GOSPOD Aronu: Pojdi v puščavo Mojzesu naproti! In on odide, in sreča ga na gori Božji in ga poljubi.

²⁸A vypravoval Mojžíš Aronovi všecka slova Hospodinova, kterýž ho poslal, i o všech znameních, kteráž přikázal jemu.

²⁸In Mojzes sporoči Aronu vse besede GOSPODOVE, s katerimi ga je poslal, in vsa znamenja, ki mu jih je ukazal.

²⁹Tedy šel Mojžíš s Aronem, a shromáždili všecky starší synů Izraelských.

²⁹Prideta torej Mojzes in Aron ter skličeta vse starejšine sinov Izraelovih.

³⁰I mluvil Aron všecka slova, kteráž byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi, a činil znamení před očima lidu.

³⁰In pripovedoval je Aron vse besede, ki jih je bil GOSPOD govoril Mojzesu, in delal je znamenja vpričo ljudstva.In ljudstvo je verovalo. In ko so slišali, da je GOSPOD obiskal sinove Izraelove in da se je ozrl na njih bedo, so se priklonili in molili Gospoda.

³¹A uvěřil lid, když uslyšeli, že navštívil Hospodin syny Izraelské, a že viděl ssoužení jejich. A sklonivše se, poklonu učinili.

³¹In ljudstvo je verovalo. In ko so slišali, da je GOSPOD obiskal sinove Izraelove in da se je ozrl na njih bedo, so se priklonili in molili Gospoda.