¹Pravímť pak, že pokudž dědic maličký jest, nic není rozdílný od služebníka, jsa pánem všeho,

¹Pravim pa, dokler je dedič nedoleten, se nič ne razločuje od sužnja, čeprav je vsega gospodar;

²Ale pod ochráncemi a správcemi jest až do času uloženého od otce.

²marveč je pod varuhi in oskrbniki do dne, postavljenega po očetu.

³Tak i my, když jsme byli maličcí, pod živly světa byli jsme v službu podrobeni.

³Tako smo bili tudi mi, dokler smo bili nedoletni, pod prvim ukom sveta zasužnjeni;

⁴Ale když přišla plnost času, poslal Bůh Syna svého učiněného z ženy, učiněného pod Zákonem,

⁴ko pa je bil dopolnjen čas, je odposlal Bog Sina svojega, rojenega iz žene, podvrženega postavi,

⁵Aby ty, kteříž pod Zákonem byli, vykoupil, abychom právo synů přijali.

⁵da odkupi tiste, ki so bili pod postavo, da prejmemo sinovstvo.

⁶A že jste synové, protož poslal Bůh Ducha Syna svého v srdce vaše, volajícího: Abba, totiž Otče.

⁶Ker ste pa sinovi, je odposlal Bog Duha Sina svojega v vaša srca, ki kliče: Abá, Oče!

⁷A tak již nejsi slouha, ale syn, a poněvadž syn, tedy i dědic Boží skrze Krista.

⁷Tako nisi več suženj, ampak sin; ako pa si sin, si tudi dedič po Bogu.

⁸Ale tehdáž, neměvše známosti Boha, sloužili jste těm, kteříž z přirození nejsou bohové.

⁸Ali takrat ste, seveda ne poznavajoč Boga, sužnjevali tistim, ki po naravi niso bogovi;

⁹Nyní pak, znajíce Boha, nýbrž poznáni jsouce od Boha, kterakž se zpátkem zase obracíte k mdlým a bídným živlům, jimž opět znovu chcete sloužiti?

⁹a sedaj, spoznavši Boga, še bolj pa spoznani od Boga, kako da se zopet vračate k prvim naukom, medlim in ubornim, ki jim hočete vnovič sužnjevati?

¹⁰Dnů šetříte, a měsíců, a časů, i let.

¹⁰Dneve obhajate in mesece in čase in leta!

¹¹Bojím se za vás, abych snad nadarmo nepracoval mezi vámi.

¹¹Bojim se za vas, da bi se ne bil morda zastonj trudil za vas.

¹²Buďte jako já, neb i já jsem jako vy, bratří, prosím vás. Nic jste mi neublížili.

¹²Bodite kakor sem jaz, ker sem tudi jaz kakor vi, bratje, prosim vas.

¹³Neb víte, že s mdlobou těla kázal jsem vám evangelium ponejprve.

¹³Nobene krivice mi niste storili; veste pa, da sem vam v slabosti mesa [Ali: spričo telesne slabosti.] najprvo oznanjeval evangelij,

¹⁴A pokušení mé, přišlé na tělo mé, nebylo u vás málo váženo, aniž jste pohrdli, ale jako anděla Božího přijali jste mne, jako Krista Ježíše.

¹⁴in me niste vzlic svoji izkušnjavi na mesu mojem zaničevali, ne zavrgli, marveč kakor angela Božjega ste me sprejeli, kakor Kristusa Jezusa.

¹⁵Jaké tehdy bylo blahoslavenství vaše? Svědectvíť vám zajisté dávám, že, kdyby to možné bylo, oči vaše vyloupíce, byli byste mi dali.

¹⁵Kje je torej vaše tedanje blaženstvo? kajti pričam vam, da bi bili, ko bi bilo mogoče, oči svoje izdrli in jih meni dali.

¹⁶Což tedy učiněn jsem vaším nepřítelem, pravdu vám pravě?

¹⁶Tako sem torej postal vaš sovražnik, govoreč vam resnico?

¹⁷Milujíť vás někteří nedobře, nýbrž odstrčiti vás chtějí, abyste vy je milovali.

¹⁷Vnemajo se za vas, pa ne kakor je prav, temuč izkleniti vas hočejo od mene, da bi se vi zanje vnemali.

¹⁸Slušnéť jest pak horlivě milovati v dobrém vždycky, a ne jen toliko tehdáž, když jsem přítomen vám.

¹⁸Dobro pa je, vnemati se v dobrem vsekdar, in ne samo, kadar sem jaz pri vas.

¹⁹Synáčkové moji, (kteréž opět rodím, až by Kristus zformován byl v vás),

¹⁹Otroci moji, ki jih zopet z bolečinami porajam, dokler se ne upodobi Kristus v vas –

²⁰Chtěl bych pak přítomen vám býti nyní a proměniti hlas svůj; nebo v pochybnosti jsem o vás.

²⁰želel bi pa biti sedaj pri vas in premeniti glas svoj, ker sem v zadregi zastran vas.

²¹Povězte mi, kteříž pod Zákonem chcete býti, nepozorujete-liž Zákona?

²¹Recite mi, kateri hočete biti pod postavo, ne slišite li postave?

²²Nebo psáno jest: Že Abraham měl dva syny, jednoho z služebnice, a druhého z svobodné.

²²Kajti pisano je, da je imel Abraham dva sina, enega od dekle in enega od svobodnice.

²³Ale ten z služebnice podle těla se narodil, tento pak z svobodné podle zaslíbení.

²³Toda kateri je bil od sužnje, se je narodil po mesu, a kateri od svobodne, po obljubi.

²⁴Kteréžto věci u figuře se staly. Nebo toť jsou ti dva Zákonové, jeden s hory Sinai, k manství zplozující, a tenť jest jako Agar.

²⁴To pa je v prispodobi govorjeno: ti dve ženi sta namreč dve zavezi, ena z gore Sinajske, ki rodi za sužnost, in ta je Agara.

²⁵Agar zajisté jest hora Sinai v Arabii. Dobřeť se pak k ní trefuje nynější Jeruzalém, nebo v službu podroben jest s syny svými.

²⁵Agara pa pomeni goro Sinaj v Arabiji in stoji v eni vrsti s sedanjim Jeruzalemom, ki sužnjuje z otroki svojimi.

²⁶Ale ten svrchní Jeruzalém svobodný jest, kterýž jest matka všech nás.

²⁶A gornji Jeruzalem je svobodnica, in ta je naša mati.

²⁷Nebo psáno jest: Vesel se neplodná, kteráž nerodíš, vykřikni a zvolej, kteráž nepracuješ ku porodu; nebo ta opuštěná mnoho má synů, více nežli ta, kteráž má muže.

²⁷Kajti pisano je: „Razveseli se, nerodovitna, ki ne porajaš; zaukaj in kliči, ki nisi v porodnih bolečinah; zakaj mnogo več je otrok te, ki je osamljena, nego one, ki ima moža“.

²⁸Myť jsme tedy, ó bratří, tak jako Izák, synové zaslíbení.

²⁸Mi pa smo, bratje, kakor Izak, otroci obljube.

²⁹Ale jakož tehdáž ten podle těla zplozený protivil se tomu, kterýž byl zplozen podle Ducha, tak se děje i nyní.

²⁹Ali kakor je takrat tisti, ki se je po mesu narodil, preganjal tega, ki je bil po Duhu rojen, tako tudi sedaj.

³⁰Než co praví Písmo? Vyvrz služebnici i syna jejího; nebo nebudeť dědicem syn služebnice s synem svobodné.

³⁰Toda kaj pravi pismo? „Spodi deklo in nje sina; zakaj ne bo dedoval sin sužnje s sinom svobodnice“.Zato, bratje, nismo otroci sužnje, ampak svobodne.

³¹A tak, bratří, nejsmeť synové služebnice, ale svobodné.

³¹Zato, bratje, nismo otroci sužnje, ampak svobodne.