¹I řekl mi Hospodin: Vezmi sobě knihu velikou, a napiš na ní písmem lidským: K rychlé kořisti pospíchá loupežník.

¹In GOSPOD mi je rekel: Vzemi si veliko ploščo in nanjo napiši z razločnimi črkami: Maher-šalal-haš-baz [T. j. Plen hiti, rop pride v kratkem.].

²I vzal jsem sobě za svědky věrné Uriáše kněze, a Zachariáše syna Jeberechiášova.

²In vzel sem si zvesti priči: Urija, duhovnika, in Zeharija, sina Jeberekijevega.

³V tom přistoupil jsem k prorokyni, kteráž počala, a porodila syna. I řekl mi Hospodin: Dej mu jméno: K rychlé kořisti pospíchá loupežník.

³In približal sem se prorokinji, in je spočela in rodila sina. Tedaj mi je rekel GOSPOD: Imenuj ga Maher-šalal-haš-baz.

⁴Nebo prvé než bude uměti dítě to volati: Otče můj, matko má, odejme zboží Damašské a loupeže Samařské lid krále Assyrského.

⁴Zakaj preden bo deček znal klicati ‚Oče moj‘ in ‚Mati moja‘, bodo nesli bogastvo iz Damaska in plen iz Samarije v Asirijo pred kraljem asirskim.

⁵I to ještě mluvil Hospodin ke mně, řka:

⁵In GOSPOD je zopet govoril k meni, rekoč:

⁶Poněvadž pohrdl lid ten vodami Siloe tiše tekoucími, raduje se z Rezina a syna Romeliášova,

⁶Zato ker je to ljudstvo zaničevalo vodo v Siloahu, lahno tekočo, in mu je veselje pri Rezinu in Remalijevem sinu,

⁷Protož aj, Pán uvede na ně vody, řeky násilné a mnohé, totiž krále Assyrského, a všecku slávu jeho, tak že vystoupí ze všech toků svých, a půjde nad všecky břehy své.

⁷zato, glej, stori GOSPOD, da pridere nadnje voda velereke, presilna in preobilna, namreč kralj asirski in vsa slava njegova; in prestopi vse svoje struge in se prevali čez vse bregove svoje

⁸Půjde i přes Judu, rozleje se a rozejde, až k hrdlu dosáhne, a roztažená křídla jeho naplní širokost země tvé, ó Immanueli.

⁸in pridere na Judovo, ga preplavi in se razlije, da mu bo do grla segalo; in razpete peruti njegove napolnijo širokost dežele tvoje, Imanuel!

⁹Puntujtež se lidé, však potříni budete, (nýbrž pozorujte všickni v daleké zemi), přepašte se, však potříni budete, přepašte se, však potříni budete.

⁹Združite se na upor, o ljudstva, a bodite potrti! In ušesa nagnite, kolikorkoli vas je po daljnih deželah! Opasujte se na boj in bodite potrti, opasujte se in bodite potrti!

¹⁰Vejděte v radu, a zrušena bude, mluvte slovo, a neostojíť; nebo s námi jest Bůh silný.

¹⁰Storite sklep, in uničen bo; govorite besedo, a ne obvelja; zakaj Bog je z nami!

¹¹Tak zajisté mluvil Hospodin ke mně, ujav mne za ruku, a dav mi výstrahu, abych nechodil cestou lidu tohoto, řka:

¹¹Kajti tako mi je govoril GOSPOD, ko me je roka njegova močno prijela in ko me je učil, da mi ni hoditi po tega ljudstva potu, rekoč:

¹²Neříkejte: Spuntování, když lid ten praví: Spuntování; aniž se jako oni strachujte, nerci-li, abyste se děsiti měli.

¹²Ne imenujte zarotbe vsega, kar to ljudstvo imenuje zarotbo, in ne bojte se tega, česar se oni boje, in ne plašite se!

¹³Hospodina zástupů samého posvěcujte; on budiž bázeň vaše i strach váš.

¹³GOSPODA nad vojskami samega posvečujte, in on vam bodi strah, on vam bodi groza.

¹⁴A budeť vám i svatyní, kamenem pak urážky a skalou pádu oběma domům Izraelským, osídlem a léčkou i obyvatelům Jeruzalémským.

¹⁴In on vam bode v zavetno svetišče, toda za kamen spotike in skalo pohujšanja obema hišama Izraelovima, za zanko in za zadrgo prebivalcem jeruzalemskim.

¹⁵I urazí se o to mnozí, a padnou, a potříni budou, aneb zapletouce se, popadeni budou.

¹⁵In mnogo izmed njih se jih spotakne in padejo in bodo strti, se zapleto v mrežo in ujamejo.

¹⁶Zavaž osvědčení, zapečeť zákon mezi učedlníky mými.

¹⁶Zaveži to pričevanje, zapečati postavo med mojimi učenci! –

¹⁷Pročež očekávati budu na Hospodina, kterýž skryl tvář svou od domu Jákobova; na něj, pravím, čekati budu.

¹⁷In jaz bom čakal GOSPODA, ki skriva obličje svoje pred hišo Jakobovo, in upal bom vanj.

¹⁸Aj, já a dítky, kteréž mi dal Hospodin, na znamení a zázraky v Izraeli od Hospodina zástupů, kterýž přebývá na hoře Sion.

¹⁸Glej, jaz in otroci, ki mi jih je dal GOSPOD, smo za znamenja in predpodobe v Izraelu od GOSPODA nad vojskami, ki prebiva na gori Sionski.

¹⁹Jestliže by vám pak řekli: Dotazujte se na hadačích a věšťcích, kteříž šepcí a šveholí, rcete: Nemá-liž se lid na Bohu svém dotazovati? K mrtvým-liž místo živých má se utíkati?

¹⁹In ko vam poreko: Povprašajte rotilce mrtvih in vedeže, ki čivkajo in ki šepetajo, recite: Ali naj ne povprašuje ljudstvo Boga svojega? Za žive naj vpraša mrtve?

²⁰K zákonu a svědectví! Pakli nechtí, nechať mluví vedlé slova toho, v němž není žádné záře,

²⁰Postave in pričevanja naj se oklepajo! Ako ne govore po tej besedi, ni zanje jutranje zarje;

²¹Až by každý toulati se musil, zbědovaný jsa a hladovitý. I stane se, že se bude, hladovitý jsa, sám v sobě zlobiti, a zlořečiti králi svému a Bohu svému, buď že zhůru pohledí,

²¹in bode se jim klatiti po deželi hudo pobitim in gladnim, in zgodi se, ko bodo stradali, da se bodo srdili in kleli s kraljem svojim in z Bogom svojim; in če se ozro kviškuin če bodo gledali v tla: glej, povsod le nadloga in tema, tesnoben mrak; in bodo zagnani v gosto temo.

²²Buď že na zemi popatří, a aj, všudy ssoužení a tma, mrákota, bída i nátisk v temnostech.

²²in če bodo gledali v tla: glej, povsod le nadloga in tema, tesnoben mrak; in bodo zagnani v gosto temo.