¹Toho času, dí Hospodin, budu Bohem všech čeledí Izraelových, a oni budou mým lidem.

¹V tistem času, govori GOSPOD, bodem Bog vsem rodovinam Izraelovim in oni mi bodo moje ljudstvo.

²Takto praví Hospodin: Lid z těch pozůstalých po meči nalezl milost na poušti, když jsem chodil před ním, abych odpočinutí způsobil Izraelovi.

²Tako pravi GOSPOD: Milost je našlo v puščavi ljudstvo njih, ki so ubežali meču, namreč Izrael, ko sem šel, da ga pripeljem v pokoj.

³Za starodávnať se mi ukazoval Hospodin. I však milováním věčným miluji tě, pročež ustavičně činím tobě milosrdenství.

³„Od daleč se mi je prikazal GOSPOD.“ A on veli: Z večno ljubeznijo te ljubim, zato ti stanovitno izkazujem dobrotljivost.

⁴Ještě vždy vzdělávati tě budu, a vzdělána budeš, panno Izraelská; ještě se obveselovati budeš bubny svými, a vycházeti s houfem plésajících.

⁴Zopet te bom zidal, in bodeš sezidana, o devica Izraelova! Zopet se boš dičila z bobnicami svojimi in hodila z zborom plesočih in se veselečih.

⁵Ještě štěpovati budeš vinice v horách Samařských, štěpovati budou štěpaři i jísti.

⁵Zopet boš sadila vinograde na gorah v Samariji; sadili bodo sadilci in uživali sad.

⁶Nebo nastane den, v němž volati budou strážní na hoře Efraimově: Vstaňte a vstupme na Sion k Hospodinu Bohu svému.

⁶Kajti pride dan, ko bodo vpili čuvaji na Efraimskem gorovju: Vstanite in idimo gori na Sion h GOSPODU, Bogu svojemu!

⁷Takto zajisté praví Hospodin: Prozpěvujte Jákobovi o věcech veselých, prokřikujte zjevně před těmi národy; dejte se slyšeti, chválu vzdávejte, a rcete: Vysvoboď, Hospodine, ostatek lidu svého Izraelského.

⁷Kajti tako pravi GOSPOD: Z veseljem prepevajte zaradi Jakoba in ukajte zaradi glave narodov! Oznanjajte, hvalite in govorite: Reši, o GOSPOD, ljudstvo svoje, ostanek Izraelov!

⁸Aj, já přivedu je z země půlnoční, a shromáždím je ze všech stran země, s nimi spolu slepého i kulhavého, těhotnou i rodící; shromáždění veliké sem se navrátí.

⁸Glej, jaz jih pripeljem iz severne dežele in jih zberem od skrajnih koncev zemlje, med njimi slepega in hromega, nosečo in porodnico skupaj: v velikem zboru se vrnejo sem.

⁹Kteréžto s pláčem jdoucí a s pokornými modlitbami zase přivedu, a povedu je podlé tekutých vod cestou přímou, na níž by se nepoklesli; neboť jsem Izraelův otec, a Efraim jest prvorozený můj.

⁹Z jokom pridejo, in milo proseče jih popeljem; storim, da pojdejo poleg potokov vodá po ravnem potu, na katerem se ne spotaknejo; zakaj oče sem Izraelu in Efraim je moj prvorojenec.

¹⁰Slyšte slovo Hospodinovo, ó národové, a zvěstujte na ostrovích dalekých, a rcete: Ten, kterýž rozptýlil Izraele, shromáždí jej, a ostříhati ho bude jako pastýř stáda svého.

¹⁰Čujte besedo GOSPODOVO, o narodi, in oznanjujte jo po otokih daljnih ter recite: On, ki je razkropil Izraela, ga zbere, in čuval ga bo kakor pastir čredo svojo.

¹¹Neboť vykoupil Hospodin Jákoba, protož vysvobodí jej z ruky toho, kterýž silnější jest nad něj.

¹¹Kajti GOSPOD je odkupil Jakoba in ga oprostil iz roke močnejšega od njega.

¹²I přijdou, a prozpěvovati budou na výsosti Siona, a pohrnou se k dobrotě Hospodinově s obilím, a s vínem, a s olejem, a s plodem skotů a bravů, duše pak jejich bude podobná zahradě svlažené, a nebudouť se rmoutiti více.

¹²In prišli bodo in veselo peli na višavi Sionski, in vreli bodo vkup k dobrotam GOSPODOVIM: k žitu in vinu in olju in k mladi drobnici in govedi; in njih duša bode podobna namočenemu vrtu, in stradali ne bodo nikdar več.

¹³Tehdáž veseliti se bude panna s plésáním, a mládenci i starci spolu; obrátím zajisté kvílení jejich v radost, a potěším jich, a obveselím je po zámutku jejich.

¹³Tedaj se bo radovala devica s plesom, mladeniči in starci skupaj, ker izpremenim njih žalost v veselje ter jih potolažim in razveselim po njih žalosti.

¹⁴Rozvlažím i duši kněží tukem, a lid můj dobroty mé nasytí se, dí Hospodin.

¹⁴In poživim dušo duhovnikov z mastjo in ljudstvo moje se nasiti z dobroto mojo, govori GOSPOD.

¹⁵Takto praví Hospodin: Hlas v Ráma slyšán jest, naříkání a pláč přehořký. Ráchel plačeci synů svých, nedala se potěšiti po synech svých, proto že žádného není.

¹⁵Tako pravi GOSPOD: Glas se sliši v Rami, žalovanje in prebridek jok. Rahel se plače po svojih otrocih, brani se tolažbe za otroke svoje, ker jih ni več.

¹⁶Takto praví Hospodin: Zdrž hlas svůj od pláče, a oči své od slz, nebo budeš míti mzdu za práci svou, praví Hospodin, že se navrátí z země nepřátelské.

¹⁶Tako pravi GOSPOD: Zdržuj glas svoj joka in solzá svoje oči, kajti plačilo je delu tvojemu, govori GOSPOD, ker se povrnejo iz dežele sovražnikove.

¹⁷Jest, pravím, čáka, žeť se potom, dí Hospodin, navrátí synové do svého kraje.

¹⁷In upanje je za tvojo prihodnost, govori GOSPOD, in otroci tvoji se povrnejo v pokrajino svojo.

¹⁸V pravdě slyším Efraima, an sobě stýště, pravě: Trestals mne, abych strestán byl jako telátko neupřáhané; obrať mne, abych obrácen byl, ty jsi zajisté, Hospodine, Bůh můj.

¹⁸Slišal sem, slišal Efraima, da toži: Strahoval si me, da sem bil strahovan kakor ižesu neprivajeno tele; izpreobrni me, da se izpreobrnem, zakaj ti si GOSPOD, Bog moj.

¹⁹Nebo po obrácení svém pokání činiti budu, a když mi k známosti sebe poslouženo bude, udeřím se v bedra. Stydímť se, anobrž i pýřím, že snáším útržku dětinství svého.

¹⁹Kajti ko bodem izpreobrnjen, se bom kesal, in ko pridem k spoznanju, se bom tolkel po stegnih. Sram me je in z rdečico sem oblit, ker nosim sramoto mladosti svoje.

²⁰Zdali Efraim jest mým synem milým, aneb dítě velmi milostné? A však jakž jsem mluvil proti němu, ustavičně se vždy na něj rozpomínám. Pročež pohybují se vnitřnosti mé příčinou jeho; jistě žeť se slituji nad ním, dí Hospodin.

²⁰Ali mi je drag sin Efraim? ali otrok dražesten? Kajti kadarkoli govorim zoper njega, se ga vendar milo spominjam še. Zatorej polje osrčje moje zaradi njega; gotovo se ga usmilim, govori GOSPOD.

²¹Nastavěj sobě pamětných znamení, naklaď sobě hromad kamení, pamatuj na tu silnici a cestu, kterouž jsi šla; navrať se, panno Izraelská, navrať se k městům svým těmto.

²¹Postavi si spomenike ob potu, naredi si kažipote, obrni srce svoje na cesto, na pot, po kateri si hodila! Povrni se, o devica Izraelova, povrni se k tem mestom svojim!

²²Dokudž se toulati budeš, ó dcero zpurná? Neboť učiní Hospodin novou věc na zemi: Žena bude vůkol obcházeti muže.

²²Kako dolgo se boš še obračala semtertja, o hči odpadnica? Kajti GOSPOD je ustvaril kaj novega na zemlji: Žena bo obdajala moža.

²³Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Ještěť říkati budou slovo toto v zemi Judově a v městech jeho, když zase přivedu zajaté jejich: Požehnejž tobě Hospodin, ó příbytku spravedlnosti, horo svatosti.

²³Tako pravi GOSPOD nad vojskami, Bog Izraelov: Še bodo govorili to besedo v deželi Judovi in v mestih njegovih, ko nazaj pripeljem njih ujetnike: Blagoslóvi te GOSPOD, o prebivališče pravičnosti, gora svetosti!

²⁴Nebo osazovati se budou v zemi Judské, ve všech městech jeho spolu oráči, a kteříž zacházejí s stádem.

²⁴In Juda in vsa mesta njegova bodo stanovala v njej skupaj, kmetovalci in kateri hodijo s čredami.

²⁵Rozvlažím zajisté duši ustalou, a všelikou duši truchlou nasytím.

²⁵Zakaj obilo napojim od žeje opešano dušo in vsako dušo, ki medleva, nasitim. –

²⁶V tom jsem procítil, a ohlédl se, a ten můj sen byl mi vděčný.

²⁶Ob tem sem se prebudil in pogledal, in spanje moje mi je bilo sladko.

²⁷Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichžto oseji dům Izraelský a dům Judský semenem lidským a semenem hovad.

²⁷Glej, dnevi pridejo, govori GOSPOD, ko posejem hišo Izraelovo in hišo Judovo s semenom človeškim in s semenom živinskim.

²⁸I stane se, že jakož jsem se snažoval, abych je plénil, a bořil, a kazil a hubil, a trápil, tak se snažím, abych je vzdělal a rozsazoval, dí Hospodin.

²⁸In kakor sem čul nad njimi, da bi roval in razdiral, rušil, končaval in tepel, tako bom čul nad njimi, da zidam in sadim, govori GOSPOD.

²⁹Těch časů nebudou říkati více: Otcové jedli hrozen trpký, pročež zubové synů laskominy mají,

²⁹V tistih dneh ne poreko več: Očetje so jedli kislo grozdje in otrokom so zato zobje skominasti;

³⁰Nýbrž raději: Jeden každý pro nepravost svou umře. Každého člověka, kterýž by jedl hrozen trpký, laskominy míti budou zubové jeho.

³⁰temuč vsak umre zavoljo svoje krivice: vsakemu človeku, ki bo jedel kislo grozdje, bodo zobje skominasti.

³¹Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž učiním s domem Izraelským a s domem Judským smlouvu novou.

³¹Glej, dnevi pridejo, govori GOSPOD, ko sklenem s hišo Izraelovo in s hišo Judovo novo zavezo;

³²Ne takovou smlouvu, jakouž jsem učinil s otci jejich v ten den, v kterýž jsem je ujal za ruku jejich, abych je vyvedl z země Egyptské. Kteroužto smlouvu mou oni zrušili, a já abych zůstati měl manželem jejich? dí Hospodin.

³²ne po zavezi, ki sem jo sklenil ž njih očeti v dan, ko sem prijel njih roko, da jih izpeljem iz dežele Egiptovske, katero mojo zavezo so sami prelomili, dasi sem jaz jim bil soprog, govori GOSPOD.

³³Ale tatoť jest smlouva, kterouž učiním s domem Izraelským po těchto dnech, dí Hospodin: Dám zákon svůj do vnitřnosti jejich, a na srdci jejich napíši jej; i budu Bohem jejich, a oni budou mým lidem.

³³Kajti to je zaveza, ki jo sklenem s hišo Izraelovo po tistih dnevih, govori GOSPOD: postavo svojo dam v njih osrčje in v srce jim jo zapišem, in bodem jim Bog in oni mi bodo ljudstvo.

³⁴A nebudou učiti více jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznejte Hospodina. Všickni zajisté napořád znáti mne budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich, dí Hospodin; milostiv zajisté budu nepravosti jejich, a na hřích jejich nezpomenu více.

³⁴In ne bodo več učili vsak svojega prijatelja in vsak svojega brata, govoreč: Spoznajte GOSPODA! zakaj kolikor jih bode, me bodo spoznali vsi, od najmanjšega do največjega, govori GOSPOD. Kajti odpustim njih krivico in ne bom se več spominjal njih grehov.

³⁵Takto praví Hospodin, kterýž dává slunce za světlo ve dne, zřízení měsíce a hvězd za světlo v noci, kterýž rozděluje moře, a zvučí vlnobití jeho, jehož jméno jest Hospodin zástupů:

³⁵Tako pravi GOSPOD, ki daje solnce za luč po dnevi, mesec in zvezde po njih postavah za luč po noči, ki razburkava morje, da šumé valovi njegovi, GOSPOD nad vojskami je njegovo ime:

³⁶Jestliže se pohnou ta nařízení před oblíčejem mým, dí Hospodin, takéť símě Izraelovo přestane býti národem před oblíčejem mým po všecky dny.

³⁶Če se odpravijo te postave izpred mojega obličja, govori GOSPOD, neha tudi seme Izraelovo biti narod pred mojim obličjem vse dni.

³⁷Takto praví Hospodin: Budou-li moci býti změřena nebesa zhůru, a vyhledáni základové země dolů, takéť já zavrhu docela símě Izraelovo pro všecko to, což činili, dí Hospodin.

³⁷Tako pravi GOSPOD: Če se bodo mogla meriti nebesa gori in preiskati podstave zemlje doli, zavržem tudi jaz vse seme Izraelovo zavoljo vsega, kar so storili, govori GOSPOD.

³⁸Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž vystaveno bude město toto Hospodinu, od věže Chananeel až k bráně úhlu.

³⁸Glej, dnevi pridejo, govori GOSPOD, ko se zgradi to mesto GOSPODU od stolpa Hananelovega do Vogelnih vrat.

³⁹A půjde ještě šňůra měřící naproti ní, ku pahrbku Gareb, a přitočí se k Gou.

³⁹In merska vrvica pojde še dalje proti hribu Garebu in krene proti Goahu.In vsa dolina mrličev in pepela in vse njive do potoka Kidrona, do vogla Konjskih vrat proti jutru, ves ta prostor bode svet GOSPODU; ne pokonča se, ne poruši nikdar več.

⁴⁰A všecko údolí těl mrtvých a popela, i všecko to pole až ku potoku Cedron, až k úhlu brány východní koňské posvěcené bude Hospodinu; nebudeť pléněno, ani kaženo více na věky.

⁴⁰In vsa dolina mrličev in pepela in vse njive do potoka Kidrona, do vogla Konjskih vrat proti jutru, ves ta prostor bode svet GOSPODU; ne pokonča se, ne poruši nikdar več.