¹Takto praví Hospodin: Aj, já vzbudím proti Babylonu a proti těm, kteříž bydlejí u prostřed povstávajících proti mně, vítr hubící.

¹Tako pravi GOSPOD: Glej, obudim podirajoč veter zoper Babilon in zoper nje, ki prebivajo v njem, srcu meni se upirajočih.

²A pošli na Babylon ty, jenž vějí, kteřížto převívati budou jej, a vyprázdní zemi jeho, když budou proti němu vůkol v den bídy.

²In pošljem v Babilon tujce, ki ga bodo vejali in izpraznili deželo njegovo; kajti oblegali ga bodo v dan nesreče.

³Natahujícímu, kterýž silně natahuje lučiště své, a kráčí v pancíři svém, dím: Neslitovávejtež se nad mládenci jeho, zahlaďte jako proklaté všecko vojsko jeho.

³Zoper njega, ki napenja, napenjaj strelec svoj lok in zoper njega, ki se vzdiguje v oklepu svojem; in ne imejte milosti do mladeničev njegovih, docela pokončajte vso vojsko njegovo!

⁴Ať padnou zbití v zemi Kaldejské, a probodnutí na ulicích jeho.

⁴In prebodeni bodo padali v deželi Kaldejski in presunjeni po ulicah njegovih.

⁵Nebo není opuštěn Izrael a Juda od Boha svého, od Hospodina zástupů, ačkoli země jejich plná jest provinění proti Svatému Izraelskému.

⁵Kajti Izrael in Juda nista kot vdova, zapuščena od Boga svojega, od GOSPODA nad vojskami; ker je njih dežela polna krivice proti Svetemu Izraelovemu.

⁶Utecte z prostředku Babylona, a zachovejte jeden každý život svůj, abyste nebyli vypléněni v nepravosti jeho. Nebo čas bude pomsty Hospodinovy, sám odplatu dá jemu.

⁶Bežite iz sredi Babilona in rešite vsak življenje svoje, ne bodite pokončani zavoljo krivice njegove; zakaj to je čas maščevanja GOSPODOVEGA: kar je zaslužil, mu povrača.

⁷Byltě koflíkem zlatým Babylon v ruce Hospodinově, opojujícím všecku zemi; víno jeho pili národové, protož se zbláznili národové.

⁷Zlata čaša je bil Babilon v roki GOSPODOVI, ki je upijanila vso zemljo; od vina njegovega so pili narodi, zato so zbesneli narodi.

⁸Ale v náhle padne Babylon, a potřín bude. Kvělte nad ním, nabeřte masti pro bolesti jeho, snad bude moci zhojen býti.

⁸Mahoma pade Babilon in bo potrt. Tulite nad njim, oskrbite mazilo za bolečino njegovo, če morebiti ozdravi!

⁹Hojili jsme Babylon, ale není zhojen, opusťme jej, a poďme jeden každý do země své; nebo až k nebi dosahá soud jeho, a vznesen jest až k nejvyšším oblakům.

⁹„Hoteli smo ozdraviti Babilon, a ni bil ozdravljen. Zapustite ga in pojdimo vsak v svojo deželo; kajti do nebes sega sodba njegova in vzdiguje se do najvišjih oblakov.“

¹⁰Vyvedl Hospodin při naši; poďte, a vypravujme na Sionu dílo Hospodina Boha našeho.

¹⁰Na dan je spravil GOSPOD pravičnost našo; pridite in pripovedujmo na Sionu delo GOSPODA, Boga našega.

¹¹Vytřete střely, shledejte, což nejvíc můžete, pavéz, Hospodin vzbudil ducha králů Médských, proto že proti Babylonu usouzení jeho jest, aby jej zkazil; pomsta zajisté jest Hospodinova, pomštění chrámu jeho.

¹¹Le ostrite pšice, primite za ščite! GOSPOD je zbudil duha kraljev medskih, ker je zoper Babilon namera njegova, da ga pogubi: zakaj to je maščevanje GOSPODOVO, svetišča njegovega maščevanje.

¹²Na zdech Babylonských zdvihněte korouhev, osaďte stráž, postavte strážné, připravte zálohy; nebo i myslil Hospodin, i učiní, což řekl proti obyvatelům Babylonským.

¹²Na zidovju babilonskem dvignite prapor, pomnožite stražo, postavite čuvaje, pripravite zasede! Kajti kakor se je namenil GOSPOD, tako izvrši, kar je rekel zoper prebivalce v Babilonu.

¹³Ó ty, kterýž bydlíš při vodách velikých, ó kterýž máš množství pokladů, přišloť skončení tvé, cíl lakomství tvého.

¹³O ti, ki prebivaš poleg mnogih vodá, bogat zakladov, prišel je konec tvoj, po meri dobičkaželjnosti tvoje.

¹⁴Přisáhlť jest Hospodin zástupů skrze samého sebe: Jistotně naplním tě lidmi jako brouky, kteříž by prokřikovali nad tebou radostně:

¹⁴GOSPOD nad vojskami je prisegel sam pri sebi: Čeprav sem te napolnil z ljudmi kakor s kobilicami, vendar zaženo zmagoslavno vpitje nad teboj!

¹⁵Ten, kterýž učinil zemi mocí svou, kterýž utvrdil okršlek světa moudrostí svou, a opatrností svou roztáhl nebesa,

¹⁵On je ustvaril zemljo s krepostjo svojo, ustanovil vesoljni svet z modrostjo svojo in z razumnostjo svojo razpel nebesa.

¹⁶Kterýžto, když vydává hlas, ječí vody na nebi, a kterýž působí to, aby vystupovaly páry od kraje země, blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých.

¹⁶Ko se on oglaša, šum vodá na nebu vrši; on pripeljava sopare od kraja zemlje, dela bliske za dež in izpušča veter iz zakladov svojih.

¹⁷Tak zhlupěl každý člověk, že nezná toho, že zahanben bývá každý zlatník od rytiny; nebo faleš jest slitina jeho, a není ducha v nich.

¹⁷Nespameten je postal vsak, brez spoznanja; vsak zlatar se osramočuje s podobo; kajti lažniva je ulita podoba njegova in sape ni v njih nobeni.

¹⁸Marnost jsou a dílo podvodů; v čas, v němž navštíveni budou, zahynou.

¹⁸Ničemurnost so, delo, smeha vredno; tisti čas, ko bodo obiskani, poginejo.

¹⁹Neníť jim podobný díl Jákobův; nebo on jest stvořitelem všeho, a částka dědictví jeho, Hospodin zástupů jest jméno jeho.

¹⁹Njim ni podoben on, ki je Jakobov delež, kajti on je upodobil vse; in Izrael je rod posesti njegove: GOSPOD nad vojskami je ime njegovo.

²⁰Ty jsi mým kladivem rozrážejícím, nástroji válečnými, abych rozrážel skrze tebe národy, a kazil skrze tebe království,

²⁰Kladivo si mi, bojno orožje; in s teboj razbijem narode in s teboj pogubim kraljestva

²¹Abych rozrážel skrze tebe koně s jezdcem jeho, abych rozrážel skrze tebe vůz s tím, kdož jezdí na něm.

²¹in s teboj zdrobim konja z jezdecem njegovim in s teboj raztrupam voz in njega, ki sedi na njem,

²²Abych rozrážel skrze tebe muže i ženu, abych rozrážel skrze tebe starého i dítě, abych rozrážel skrze tebe mládence i pannu,

²²in s teboj raztrupam moža in ženo in raztrupam s teboj starčka in dečka ter raztrupam s teboj mladeniča in devico

²³Abych rozrážel skrze tebe pastýře s stádem jeho, abych rozrážel skrze tebe oráče s spřežením jeho, abych rozrážel skrze tebe vývody a knížata.

²³in s teboj razkropim pastirja in čredo njegovo in s teboj raztrupam kmetovalca z volmi njegovimi v jarmu ter razbijem s teboj deželne poglavarje in namestnike.

²⁴Ale jižť odplatím Babylonu i všechněm obyvatelům Kaldejským za všecko bezpráví jejich, kteréž činili Sionu před očima vašima, dí Hospodin.

²⁴In povrnem Babilonu in vsem prebivalcem v Kaldeji vsa njih huda dela, ki so jih storili na Sionu, pred očmi vašimi, govori GOSPOD.

²⁵Aj, já jsem proti tobě, ó horo, kteráž hubíš, dí Hospodin, kteráž hubíš všecku zemi; a vztáhna ruku svou na tebe, svalím tě z těch skal, a obrátím tě v horu spálenou.

²⁵Glej, jaz sem zoper tebe, o gora pogubnica, ki pogubljaš vso zemljo, govori GOSPOD; in iztegnem roko zoper tebe in te zvalim s skalovja in te izpremenim v goro pogorišča,

²⁶A nevezmou z tebe kamene k úhlu, ani kamene k základům; nebo pustinou věčnou budeš, praví Hospodin.

²⁶da ne dobé iz tebe kamena za vogel ali kamena za podzidje, kajti puščava bodeš vekomaj, govori GOSPOD.

²⁷Vyzdvihněte korouhev v zemi, trubte trubou mezi národy, připravte proti němu národy, svolejte proti němu království Ararat, Minni, Ascenez, ustanovte hejtmana proti němu, přiveďte koní jako brouků počet nesčíslný.

²⁷Dvignite prapor v deželi, trobite na trobento med narodi, pripravite zoper njega narode, skličite proti njemu kraljestva Ararat, Mini in Askenaz! postavite zoper njega vojskovodjo, pripeljite konj gori kakor grozovitih kobilic!

²⁸Připravte proti Babylonu národy, krále země Médské, vývody její a všecka knížata její, i všecku zemi panování jejich.

²⁸Pripravite zoper njega narode, kralje iz Medije, njene deželne poglavarje in namestnike in vso deželo njih gospostva!

²⁹I bude se třásti země a bolestiti, když vykonáváno bude usouzení Hospodinovo proti Babylonu, aby obrátil zemi Babylonskou v pustinu, v níž by se žádný neosazoval.

²⁹In potrese se zemlja in začuti bolečine; kajti izpolnijo se misli GOSPODOVE, da se opustoši dežela Babilonska, da nihče ne bo prebival v njej.

³⁰Přestanou silní Babylonští bojovati, seděti budou v ohradách, zhyne síla jejich, budou jako ženy, zapálí příbytky jejich, polámány budou závory jejich.

³⁰Nehajo se bojevati korenjaki v Babilonu, sedeli bodo v trdnjavah, opeša jim moč, kakor ženske bodo; sovražniki zažgo prebivališča njegova, starejo zapahe njegove.

³¹Pošta jedna druhou potká, a posel posla, aby oznámeno bylo králi Babylonskému, že vzato jest město jeho na kraji,

³¹Tekač bo tekel tekaču naproti in oznanjevalec srečaval oznanjevalca, naznanit kralju babilonskemu, da je mesto njegovo vzeto od kraja do konca

³²A že brodové vzati, i jezera vypálena ohněm, a muži bojovní předěšeni.

³²in da so celo tesni vhodi zasedeni; tudi luže so izsušili z ognjem, in vojščaki so izbegani.

³³Nebo takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Dcera Babylonská jest jako humno, jehož nabíjení čas; ještě maličko, a přijde čas žně její.

³³Kajti tako pravi GOSPOD nad vojskami, Bog Izraelov: Hči babilonska je kakor gumno ob času, ko se s topotanjem utrjuje; še malo, potem ji pride žetve čas.

³⁴Vyjídá mne, potírá mne Nabuchodonozor král Babylonský, vystavuje mne nádobu prázdnou, požírá mne jako drak, naplňuje břich svůj rozkošemi mými, vyhání mne.

³⁴Žrl me je, zatiral me je Nebukadnezar, kralj babilonski, naredil me je kakor prazno posodo, požiral me je kakor zmaj, napolnil si je trebuh z mojimi slaščicami, odpahnil me je.

³⁵Násilé, kteréž se mně a mému tělu děje, přijdiž na Babylon, praví obyvatelkyně Sionská, a krev má na obyvatele země Kaldejské, praví Jeruzalém.

³⁵Krivica, ki se je godila meni in mesu mojemu, pridi nad Babilon, govori naj prebivalka sionska; in kri moja pridi nad prebivalce kaldejske, govori naj Jeruzalem.

³⁶Protož takto praví Hospodin: Aj, já vyvedu při tvou, a pomstím tě; nebo vysuším moře jeho, vysuším i vrchoviště jeho.

³⁶Zatorej pravi tako GOSPOD: Glej, jaz se potegnem za pravdo tvojo in izvršim maščevanje zate; in posušim morje njegovo in storim, da usahnejo studenci njegovi.

³⁷I bude Babylon v hromady, v příbytek draků, v užasnutí a ckání, tak že nebude v něm žádného obyvatele.

³⁷In Babilon bode v kupe kamenja, prebivališče šakalov, v grozo in žvižganje brez prebivalca.

³⁸Jako lvové spolu řváti budou, skučeti budou jako lvíčata.

³⁸Enako kakor mladi levi rjovejo, kriče kakor levov mladiči.

³⁹Když se rozpálí, učiním jim hody, a tak je opojím, že zkřiknouti a snem věčným zesnouti musejí, tak aby neprocítili, dí Hospodin.

³⁹Ko se ugrejejo, jim napravim pitje in jih upijanim, da se bodo razveseljevali in potem zaspali večno spanje, in ne zbude se, govori GOSPOD.

⁴⁰Povedu je jako berany k zabití, jako skopce s kozly.

⁴⁰Popeljem jih kakor jagnjeta v klanje, kakor ovne s kozliči. –

⁴¹Jakž by dobyt býti mohl Sesák? Jakž by vzata býti mohla chvála vší země? Jakž by přijíti mohl na spuštění Babylon mezi národy?

⁴¹Kako je vzet Šešak in zasedena vse zemlje hvala! Kako je postal Babilon predmet strmenju med narodi.

⁴²Vystoupí proti Babylonu moře, množstvím vlnobití jeho přikryt bude.

⁴²Zoper Babilon je prišlo morje, bučeči valovi njegovi so ga pokrili.

⁴³Města jeho budou pustinou, zemí vyprahlou a pustou, zemí, v jejíchž městech neosadí se žádný, aniž projde skrze ně syn člověka.

⁴³Mesta njegova so izpremenjena v puščavo, v suho deželo in samoto, v deželo, kjer ne prebiva nihče in preko nje ne hodi sin človekov.

⁴⁴Navštívím také Béle v Babyloně, a vytrhnu, což sehltil, z úst jeho, i nepohrnou se k němu více národové; také i zdi Babylonské padnou.

⁴⁴In kaznoval bom Bela v Babilonu, in kar je požrl, potegnem iz ust njegovih; in ne bodo se več k njemu stekali narodi; tudi zid babilonski se zruši.

⁴⁵Vyjděte z prostředku jeho, lide můj, a vysvoboďte jeden každý duši svou od prchlivosti hněvu Hospodinova.

⁴⁵Pojdite ven iz njega, ljudstvo moje, in rešite vsak dušo svojo izpred goreče jeze GOSPODOVE!

⁴⁶A nebuďtež choulostivého srdce, aniž se bojte pověsti, kteráž slyšána bude v té zemi, když přijde tohoto roku pověst, a potom druhého roku pověst, i ukrutenství v zemi, a pán na pána.

⁴⁶In ne oméči se srce vaše in ne bojte se zavoljo govorice, ki se bo slišala v deželi! kajti v tem letu pride ta govorica in potem drugo leto ona govorica, in silovitost bode v deželi, vladar zoper vladarja.

⁴⁷Protož aj, dnové přijdou, že navštívím rytiny Babylonské, a všecka země jeho zahanbena bude, i všickni zbití jeho padnou u prostřed něho.

⁴⁷Zato glej, pridejo dnevi, ko bom strahoval izrezane podobe babilonske, in vsa dežela njegova bo osramočena in vsi prebodeni njegovi padejo sredi njega.

⁴⁸I budou prozpěvovati nad Babylonem nebesa i země, a cožkoli v nich jest, když na něj od půlnoci přitáhnou ti zhoubcové, dí Hospodin.

⁴⁸Tedaj bodo veselo pela nad Babilonom nebesa in zemlja in kar je na njih; kajti od severa pridejo k njemu razdejalci, govori GOSPOD.

⁴⁹Ano i Babylon padnouti musí, ó zbití Izraelovi, i s Babylonem padnou zbití vší země jeho.

⁴⁹Kakor je Babilon povzročil, da so padli prebodeni Izraelovi, tako padejo ob Babilonu prebodeni vse zemlje. –

⁵⁰Ó kdož jste znikli meče, jděte, nezastavujte se; zpomínejte, daleko jsouce, na Hospodina, a Jeruzalém nechť vstupuje na srdce vaše.

⁵⁰O vi, ki ste ubežali meču, umeknite se, ne stojte! spominjajte se iz daljave GOSPODA in Jeruzalem vam pridi na misel! –

⁵¹Rcete: Stydímeť se, že slýcháme útržku, hanbí se tváře naše, že cizozemci chodí do svatyní domu Hospodinova.

⁵¹Sram nas je, ker slišimo očitanje; nečast pokriva obličje naše, ker tujci so vdrli v svetinje hiše GOSPODOVE. –

⁵²Protož aj, dnové přijdou, dí Hospodin, že navštívím rytiny jeho, a po vší zemi jeho stonati bude zraněný.

⁵²Zato glej, pridejo dnevi, ko bom strahoval izrezane podobe njegove, in po vsej deželi njegovi bodo vpili prebodeni.

⁵³Byť pak vstoupil Babylon na nebe, a byť pak ohradil velmi vysokou pevnost svou, přitáhnou ode mne na něj zhoubcové, praví Hospodin.

⁵³Tudi ko bi se Babilon vzdignil do neba, tudi ko bi nedostopno storil višino trdnjave svoje, od mene pridejo razdejalci zoper njega, pravi GOSPOD.

⁵⁴Zvuk křiku z Babylona, a potření veliké z země Kaldejské.

⁵⁴Čuj! vpitje od Babilona in velik poboj se sliši od dežele Kaldejcev sem!

⁵⁵Nebo Hospodin popléní Babylon, a vyhladí z něho hřmot veliký, byť pak zvučela vlnobití jejich jako vody mnohé, vydáván byl hluk hlasu jejich,

⁵⁵zakaj GOSPOD razdeva Babilon in preganja iz njega velike množice hrum; in bobne njih valovi kakor mnoge vode, razlega se šum njih glasú.

⁵⁶Když přitáhne na něj, na Babylon zhoubce. I budou jati silní jeho, potříno bude lučiště jejich; nebo Bůh silný odplatí, Hospodin vrchovatě odplatí.

⁵⁶Kajti pride zoper njega, zoper Babilon, razdejalec, ujeti bodo junaki njegovi, zdrobljeni vsi loki njegovi, zakaj Bog mogočni, ki obilo povrača, je GOSPOD, on gotovo povrne.

⁵⁷Opojím knížata jeho i moudré jeho, vývody jeho i znamenitější jeho i silné jeho, aby zesnuli snem věčným, a neprocítili, dí král, jehož jméno jest Hospodin zástupů.

⁵⁷In upijanim kneze njegove in modrijane njegove, deželne poglavarje in namestnike in junake njegove; in spali bodo večno spanje in se ne prebude, govori Kralj, ki mu je ime GOSPOD nad vojskami.

⁵⁸Takto praví Hospodin zástupů: Oboje zed Babylonská velmi široká do gruntu zbořena bude, a brány jeho vysoké ohněm spáleny budou, a tak nadarmo pracovati budou lidé a národové při ohni, až ustanou.

⁵⁸Tako pravi GOSPOD nad vojskami: Zidovje Babilona preširoko bo docela razrušeno in visoka vrata njegova se požgo z ognjem. In tako se trudijo ljudstva za nič in narodi za ogenj, in pešajo.

⁵⁹Slovo, kteréž přikázal Jeremiáš prorok Saraiášovi synu Neriášovu, synu Maaseiášovu, když se vypravil od Sedechiáše krále Judského do Babylona, léta čtvtého kralování jeho, (byl pak Saraiáš kníže Menuchské),

⁵⁹Beseda, ki jo je ukazal prorok Jeremija Seraju, sinu Nerija, sina Mahsejevega, ko je šel z Zedekijem, kraljem Judovim, v Babilon v četrtem letu njegovega kraljevanja; bil je pa Seraja knez posteljnik.

⁶⁰Když sepsal Jeremiáš všecko zlé, kteréž přijíti mělo na Babylon, do knihy jedné, všecka ta slova, kteráž jsou psána proti Babylonu.

⁶⁰In Jeremija je zapisal vse gorje, ki pride nad Babilon, v eno knjigo, vse te besede, ki so pisane zoper Babilon.

⁶¹I řekl Jeremiáš Saraiášovi: Když přijdeš do Babylona, a uzříš jej, tedy čti všecka ta slova.

⁶¹In Jeremija je velel Seraju: Ko prideš v Babilon, pazi, da prečitaš vse te besede

⁶²A rci: Ó Hospodine, ty jsi mluvil o místě tomto, že je zkazíš, tak že nebude v něm obyvatele, od člověka až do hovada, ale že hrozně zpuštěno na věky bude.

⁶²in porečeš: O GOSPOD, ti si govoril zoper ta kraj, da ga pokončaš, tako da ne bode v njem prebivalca niti izmed ljudi niti izmed živali, temuč da bode puščava vekomaj.

⁶³Když pak do konce přečteš knihu tuto, přivaž k ní kámen, a hoď ji do prostřed Eufrates,

⁶³Nato ko prečitaš to knjigo, ji priveži kamen in jo vrzi sredi Evfratain reci: Tako se pogrezne Babilon in se ne vzdigne spričo nesreče, ki jo pripeljem zoper njega; in opešajo. Dotlej besede Jeremijeve.

⁶⁴A rci: Tak potopen bude Babylon, a nepovstane z toho zlého, kteréž já uvedu na něj, ačkoli ustávati budou. Až potud slova Jeremiášova.

⁶⁴in reci: Tako se pogrezne Babilon in se ne vzdigne spričo nesreče, ki jo pripeljem zoper njega; in opešajo. Dotlej besede Jeremijeve.