¹A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:

¹Tedaj odgovori Zofar Naamatec in reče:

²Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?

²Mnogobesedje ali naj ostane brez odgovora, in jezičnik bo li opravičen?

³Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.

³Govoričenje tvoje naj sapo zapre ljudem, da bi se posmehoval, ne da te kdo osramoti,

⁴Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.

⁴in da bi dejal: „Čist je moj nauk in čist sem pred Tvojim obličjem“?!

⁵Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,

⁵O da bi pa Bog govoril in usta svoja odprl zoper tebe!

⁶Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.

⁶Da ti naznani skrivnosti prave modrosti, da je mnogotera v znanju; potem bi spoznal, da Bog tebi v prid mnogo pozablja iz krivde tvoje.

⁷Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?

⁷Moreš li globokost Božjo z umom doseči, ali popolnosti Vsegamogočnega do dna priti?

⁸Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?

⁸Višave so to nebeške – kaj hočeš početi? globočja je nego šeol – kaj moreš vedeti?

⁹Delší jest míra její než země, a širší než moře.

⁹daljša nego zemlja je mera njena in širša nego morje.

¹⁰Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?

¹⁰Če gre On poleg koga in ga dene v zapor in skliče sodni zbor, kdo mu zabrani?

¹¹Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?

¹¹Kajti On pozna ničemurne ljudi in vidi krivico, ne da bi mu bilo treba paziti.

¹²Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.

¹²A puhloglavec dobi šele razum, kadar se divjega osla žrebe prerodi v človeka.

¹³Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;

¹³Ako obrneš v pravo smer srce svoje in boš k Njemu razprostiral roke –

¹⁴Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:

¹⁴če je krivica na roki tvoji, odpravi jo in nepravičnosti ne daj prebivati v šatorih svojih –

¹⁵Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.

¹⁵res, tedaj boš smel vzdigniti obličje brez madeža in bodeš nepremakljiv in se ne boš bal.

¹⁶Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.

¹⁶Kajti tedaj pozabiš nadlogo, spominjal se je boš kot vodá, ki so potekle mimo;

¹⁷K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.

¹⁷in življenje ti zasije jasneje nego poldnevna svetloba, in zmrači li se kdaj, mine mrak kakor ob jutru.

¹⁸Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.

¹⁸In boš upal, ker je nada zate, in ogledoval boš svoje, spaval brez skrbi.

¹⁹A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.

¹⁹Počival boš in nihče te ne bo plašil, mnogi bodo pa prosili blagovoljnosti tvoje.Brezbožnikom pa bodo oči od koprnenja hirale, in pribežališče jim izgine in njih upanje bo, da izdahnejo dušo.

²⁰Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.

²⁰Brezbožnikom pa bodo oči od koprnenja hirale, in pribežališče jim izgine in njih upanje bo, da izdahnejo dušo.