1Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
1Glejte, to vse je videlo moje oko, slišalo je moje uho in je razumelo.
2Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
2Kolikor vi veste, vem tudi jaz, nisem nižji od vas.
3Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
3Toda jaz hočem govoriti k Vsegamogočnemu, želja mi je, predložiti pravdo svojo Bogu mogočnemu.
4Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
4Saj vi ste kovači laži, ničevi zdravniki vi vsi!
5Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
5Da bi vendar docela molčali, ker štelo bi se vam v modrost!
6Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
6Čujte, prosim, pravičenje moje in poslušajte dokaze mojih ustnic!
7Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
7Boste li mogočnemu Bogu v prid govorili krivično, njemu na ljubav govorili prevaro?
8Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
8Boste se li potegovali za Njegovo stran? ali pa hočete biti pravdniki Bogu mogočnemu?
9Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
9Dobro li bo, če vas preišče? ali pa ga morete prekaniti, kakor se človek prekani?
10V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
10Gotovo vas bo kaznoval, ako postopate pristransko na skrivnem!
11Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
11Ne spravi li vas njegova visokost v trepet in strah njegov ne prešine li vas?
12Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
12Vaši modri izreki so prislovice iz pepela, vaši zagovori so okopi iz blata.
13Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
13Molčíte, pustíte mi, da jaz govorim, pridi name karkoli!
14Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
14Čemu naj vzamem meso svoje med zobe in nevarnosti izpostavim življenje svoje?
15By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
15Glej, čeprav me usmrti, čakal Ga bom; samo poti svoje bom zagovarjal Njemu v obraz.
16Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
16Tudi to mi bo služilo v rešenje, da ne sme bogapozabnik stopiti pred Njega.
17Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
17Čujte, čujte govor moj, in moje izrecilo pridi v ušesa vaša!
18Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
18Glejte vendar, pripravil sem pravdo svojo, vem, da se mi prizna pravičnost.
19Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
19Kdo je, ki se more z menoj prepirati? Kajti potem hočem molčati in preminiti.
20Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
20Samo dvojega mi ne stóri, tedaj se ne bom skrival obličju Tvojemu.
21Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
21Odtegni od mene roko svojo, in strah tvoj me ne plaši!
22Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
22Potem kliči, in odgovorim, ali jaz bom govoril, in ti mi odgovarjaj!
23Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
23Koliko je mojih krivic in grehov? pokaži mi prestopek moj in greh moj!
24Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
24Zakaj skrivaš obličje svoje in me šteješ za sovražnika sebi?
25Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
25Hočeš li plašiti list, ki ga že veter odnaša, in preganjati suho strn?
26Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
26Kajti prisojaš mi mnoge bridkosti in v dedino mi daješ grehe moje mladosti.
27A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
27Noge mi devaš v klado in paziš na vse steze moje, zaznamljaš mojih nog stopinje,dasi razpadam kakor črvojedina, kakor obleka, ki jo je razjedel molj.
28Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
28dasi razpadam kakor črvojedina, kakor obleka, ki jo je razjedel molj.