¹Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

¹Tedaj odgovori Elifaz Temančan in reče:

²Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,

²Bo li moder mož odgovarjal z vetrovitim znanjem in napihoval notranjščino svojo z vzhodnim vetrom,

³Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?

³prepirajoč se z govori, ki ničesar ne pospešujejo, in z besedami, s katerimi nič ne koristi?

⁴Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.

⁴Res, v nič devaš bogaboječnost in kratiš molitev pred Bogom.

⁵Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.

⁵Kajti krivičnost tvoja ti poučuje usta, in voliš govor prekanjencev.

⁶Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.

⁶Tvoja usta te obsojajo, ne jaz, in ustne tvoje pričajo zoper tebe.

⁷Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?

⁷Si li ti prvi človek, ki se je rodil, ali si bil ustvarjen, preden so bili hribi?

⁸Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?

⁸Si li poslušal v tajnem svetu Božjem in zase pokupil vso modrost?

⁹Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?

⁹Kaj ti veš, česar mi ne vemo, kaj razumeš, in nam ni znano?

¹⁰I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.

¹⁰Med nami so i osiveli i starčki, številnejših dni nego tvoj oče!

¹¹Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?

¹¹Ali so ti malovažne tolažitve Božje in pohlevna beseda do tebe ti je li ničvredna?

¹²Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,

¹²Kaj ti je ujelo srce in zakaj se iskrijo oči tvoje?

¹³Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?

¹³da obračaš zoper Boga mogočnega togoto svojo in take besede bruhaš iz svojih ust?

¹⁴Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?

¹⁴Kaj je smrtnik, da bi bil čist, in rojeni od žene, da bi bil pravičen?

¹⁵An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,

¹⁵Glej, svetnikom svojim ne upa in nebesa niso čista v njegovih očeh!

¹⁶Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.

¹⁶Koliko manj ostudnež in popačenec, mož, ki pije krivico kakor vodo!

¹⁷Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,

¹⁷Naj ti povem, poslušaj me, in kar sem videl, ti bom pripovedoval,

¹⁸Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.

¹⁸kar so modri oznanjali in niso zakrivali, sprejemši to od očetov svojih,

¹⁹Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.

¹⁹ki je njim samim bila izročena dežela in tujec ni prešel sredi njih –:

²⁰Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.

²⁰Vse svoje žive dni se zvija brezbožnik v mukah in majhno število let je prihranjeno silovitežu.

²¹Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.

²¹Groze glas mu doni po ušesih; ko je mir, prihruje naj pogubnik;

²²Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.

²²nima nade, da se vrne iz temine, in namerjen nanj ga čaka meč.

²³Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.

²³Blodi okrog zaradi kruha, govoreč: Kje ga dobim? Ve, da blizu njega je pripravljen dan teme.

²⁴Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.

²⁴Bridkost in stiska ga plašita, premagujeta ga kakor kralj, ki je pripravljen za naskok.

²⁵Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.

²⁵Ker je iztegnil roko zoper Boga mogočnega in je prevzetoval proti Vsegamogočnemu,

²⁶Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.

²⁶zaletaval se je vanj z vzpetim vratom, z debelimi grbami ščitov svojih;

²⁷Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.

²⁷ker se je obraz njegov pokril z mastjo, na ledjih se mu je nabrala tolšča,

²⁸A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.

²⁸in prebival je v porušenih mestih, v hišah, v katerih bi se ne bilo smelo stanovati, ki zanje je določeno, da ostanejo v razvalinah:

²⁹Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.

²⁹zato ne obogati, imetje njegovo ne ostane in posestvo njegovo se ne razširi v deželi.

³⁰Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.

³⁰Ne uteče iz temine, plamen posuši mladike njegove, in on izgine od diha iz ust Njegovih. –

³¹Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.

³¹Naj se ne zanaša na laž, prevaran bo, kajti prevara mu bo v povračilo.

³²Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.

³²Še preden pride dan njegov, se to dopolni, in palmova mladika mu več ne ozeleni;

³³Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.

³³bode kakor trta, ki trebi kislo grozdje svoje, in kakor oljka, ki stresa cvetje svoje.

³⁴Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.

³⁴Kajti družina bogapozabnikova je nerodovitna, in ogenj pokonča podkupljivčev šator.Bogapozabniki nosijo nadlogo, rode krivico, njih srce pripravlja prevaro.

³⁵Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.

³⁵Bogapozabniki nosijo nadlogo, rode krivico, njih srce pripravlja prevaro.