¹A odpovídaje Job, řekl:

¹In Job odgovori in reče:

²Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.

²Enakih reči sem že slišal veliko; sitni ste vi tolažniki vsi!

³Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?

³Je li že konec vetrovitim besedam? ali kaj te draži, da odgovarjaš?

⁴Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?

⁴Lahko bi tudi jaz govoril kakor vi! Ako bi duša vaša bila na mojem mestu, lahko bi spletal besede zoper vas in zmajeval z glavo nad vami;

⁵Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.

⁵rad bi vas krepčal z usti svojimi in usten mojih tolažba naj bi vam lajšala bol.

⁶Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.

⁶Ako govorim, se ne ustavi bolečina moja, ako pa molčim, koliko pojemlje?

⁷Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.

⁷Res me je že Bog trudnega storil; – opustošil si vso družino mojo.

⁸A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.

⁸Trdo si me zgrabil, za pričo zoper mene; in postavila se je proti meni moja shiranost, pričujoč zoper mene.

⁹Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.

⁹Raztrgal me je v jezi svoji in preganjal, škripal je z zobmi nad menoj; kot nasprotnik moj me ostro gleda z očmi svojimi.

¹⁰Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.

¹⁰Razdrli so usta svoja zoper mene, zasramujoč so me bili v lice, v trumo se zbirajo zoper mene.

¹¹Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.

¹¹Bog mogočni me je izročil malopridnežem, pahnil me je v roke brezbožnežem.

¹²Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.

¹²Užival sem mir, pa me je strl, zgrabil me je za tilnik in me raztrupal, postavil me je za cilj svojim pšicam.

¹³Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.

¹³Obkolili so me strelci njegovi, razklal mi je obisti nemilo, na tla je cedil žolč mojo.

¹⁴Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.

¹⁴Vsekava mi rano za rano, zaganja se vame kakor vojni junak.

¹⁵Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.

¹⁵Raševino sem sešil vrh kože svoje, onečedil sem v prahu rog svoj.

¹⁶Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.

¹⁶Moj obraz gori od jokanja in na trepalnicah mi je senca smrti –

¹⁷Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.

¹⁷dasi ni nasilstva na rokah mojih in je čista molitev moja.

¹⁸Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.

¹⁸O zemlja, ne zakrij moje krvi, in vpitju mojemu ne bodi počivališča!

¹⁹Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.

¹⁹Ali že sedaj, glej, v nebesih je priča moja in ta, ki zame pričuje, je na višavah.

²⁰Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.

²⁰Moji prijatelji so mi zasmehovalci: moje oko se solzi k Bogu,

²¹Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.

²¹da izvrši pravico za moža proti Bogu in razsodi med sinom človeškim in prijateljem njegovim!Kajti ko mine malo let, odidem po poti, po kateri se ne vrnem več.

²²Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.

²²Kajti ko mine malo let, odidem po poti, po kateri se ne vrnem več.