¹Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

¹Duh moj je raztresen, dnevi mi dotekajo, grobovi me čakajo.

²Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

²Res zasmehljivci so pri meni, in oko moje mora gledati njih bridko žaljenje.

³Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

³Zastavi se, prosim, jamči zame pri sebi! kdo mi sicer v roko udari za poroštvo?

⁴Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

⁴Kajti njih srca si zaprl razumu, zato jim ne daš prevladovati.

⁵Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

⁵Če kdo ponuja prijatelje v plen, otrokom njegovim morajo oči shirati.

⁶Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

⁶On me je tudi postavil v prislovico ljudem, in obraz moj jim je v pljuvanje.

⁷Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

⁷In oko moje je potemnelo od nevolje, in kakor senca je slednji moj ud.

⁸Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

⁸Pošteni ostrme ob tem, in nedolžni se ujezi nad bogapozabnikom.

⁹Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

⁹A pravični bo vztrajal na poti svoji, in kdor je čistih rok, bo dobival vedno več moči.

¹⁰Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

¹⁰Ali vi vsi, le prihajajte zopet sem! modrega vendar ne najdem med vami.

¹¹Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

¹¹Dnevi moji so minili, načrti so se mi izjalovili, kar sem jih gojil v srcu svojem.

¹²Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

¹²Noč mi izpreminjajo v dan, svetloba, pravijo, je blizu tam, kjer je tema.

¹³Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.

¹³Ako čakam, da dobim v šeolu dom, ako sem si v temoti postlal ležišče,

¹⁴Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

¹⁴ako sem dejal grobu: Oče moj si! in črvadi: Mati si moja in sestra moja!

¹⁵Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

¹⁵kje je potem nada moja? da, nada moja, kdo jo bo gledal?Zaide doli do zapahov šeola, ko bomo vsi vkup počivali v prahu.

¹⁶Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.

¹⁶Zaide doli do zapahov šeola, ko bomo vsi vkup počivali v prahu.