¹Tedy odpověděv Job, řekl:

¹A Job odgovori in reče:

²Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?

²Doklej hočete žaliti dušo mojo in me tlačiti z besedami?

³Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.

³Desetkrat ste me že zasramovali, in vas ni sram, da me tolikanj žalite!

⁴Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.

⁴Ako sem pa res kriv, krivda moja ostaja pri meni.

⁵Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:

⁵Če pa se res hočete veličati zoper mene in mi očitati sramoto mojo:

⁶Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.

⁶vedite, da me je Bog okrivičil in me obdal z mrežo svojo.

⁷Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.

⁷Glej, vpijem: Sila se mi godi! a nihče me ne sliši, kličem za pomoč, pa ni sodbe zame.

⁸Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.

⁸Zagradil mi je pot, da ne morem preiti, in steze moje je zavil v temino.

⁹Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.

⁹Slekel me je moje slave in venec mi je snel z glave.

¹⁰Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.

¹⁰Na vseh straneh me je podrl, da ginem, in izruval je kakor drevo upanje moje.

¹¹Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.

¹¹Storil je, da zoper mene plamti srd njegov in šteje me med nasprotnike svoje.

¹²Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.

¹²Čete njegove so hkrati pridrle in napravile svojo pot zoper mene, in raztaborile so se okrog šatora mojega.

¹³Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.

¹³Brate moje je oddalil od mene, in znanci moji so se mi docela odtujili.

¹⁴Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.

¹⁴Odtegujejo se mi bližnji sorodniki moji in zaupniki moji so me pozabili.

¹⁵Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.

¹⁵Gostači hiše moje in dekle moje me štejejo za tujca, inostranec sem postal v njih očeh.

¹⁶Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.

¹⁶Kličem hlapca svojega, a ne da mi odgovora, z usti svojimi ga milo moram prositi.

¹⁷Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.

¹⁷Dih moj se gnusi ženi moji in smrad moj matere moje otrokom.

¹⁸Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.

¹⁸Celo deca me zaničuje; ko hočem vstati, govore zoper mene.

¹⁹V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.

¹⁹Mrzé me vsi, ki sem se ž njimi srčno družil, in katere sem ljubil, so se obrnili zoper mene.

²⁰K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.

²⁰Kosti mi lepé na koži in mesu, komaj zobrnice so mi ostale.

²¹Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.

²¹Usmilite se me, usmilite se me, prijatelji moji, kajti roka Božja me je zadela.

²²Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?

²²Zakaj me preganjate kakor Bog mogočni in se ne morete nasititi mesa mojega?

²³Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,

²³O da bi se zapisale besede moje, o da bi se začrtale v knjigo!

²⁴Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.

²⁴Da bi jih v skalo vsekali z železnim pisalom in s svincem zalili za vekomaj!

²⁵Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.

²⁵A jaz vem, da živi Odrešenik moj, in On, ki je poslednji, se postavi nad prahom;

²⁶A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.

²⁶in ko bo za kožo mojo to telo strto, vendar bom gledal iz svojega mesa Boga,

²⁷Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.

²⁷ki ga jaz sam bom gledal sebi v dobro, in ga bodo videle moje oči, in ne bodem mu tujec. Obisti moje koprne v meni.

²⁸Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.

²⁸Ako govorite, kako ga bomo preganjali! češ, da se je korenina hudobne stvari našla v meni,bojte se meča! kajti meč bo maščeval krivice, da bi vedeli, da je sodba.

²⁹Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.

²⁹bojte se meča! kajti meč bo maščeval krivice, da bi vedeli, da je sodba.