¹Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:

¹Tedaj odgovori Zofar Naamatec in reče:

²Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,

²Zato mi odgovarjajo misli moje in zaradi tega sem znotraj razburjen.

³Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.

³Svarilo, sebi v sramoto, mi je poslušati! A duh moj po razsodnosti svoji mi odgovarja.

⁴Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,

⁴Ne veš li tega, kar je od vekomaj, odkar je bil človek postavljen na zemljo:

⁵Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?

⁵da je zmagoslavje brezbožnih kratko in radost bogapozabnika le za trenotek?

⁶Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,

⁶Najsi celó do neba stopa visokost njegova in glava njegova se dotika oblakov:

⁷Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?

⁷kakor blato njegovo pogine za vselej; kateri so ga videli, poreko: Kje je?

⁸Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.

⁸Kakor sen odleti, in ne bodo ga našli, izgubi se kakor ponočna prikazen.

⁹Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.

⁹Oko ga je ugledalo, a ne bo ga videlo več, in nikdar več ga ne bo gledalo mesto njegovo.

¹⁰Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.

¹⁰Njegovi otroci bodo iskali prijaznosti ubogih in njih roke bodo povračale oškodovancem imetje njegovo.

¹¹Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.

¹¹Kosti so mu bile polne mladostne moči, ta pa zdaj leži ž njim v prahu.

¹²A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;

¹²Čeprav mu je hudoba sladka v ustih in jo skriva pod jezikom svojim,

¹³Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:

¹³jo slastno goji in je noče pustiti, ampak jo zadržuje v grlu svojem:

¹⁴Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.

¹⁴vendar se izpremeni hrana v životu njegovem, kačji strup bode v notranjščini njegovi.

¹⁵Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.

¹⁵Bogastvo je požrl, pa ga bo izbljuval, iz trebuha mu ga potegne Bog mogočni.

¹⁶Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.

¹⁶Sesal je kačji strup: gadji jezik ga usmrti.

¹⁷Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.

¹⁷Ne bo gledal veselja svojega v potokih, v tekočih rekah medu in smetane.

¹⁸Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.

¹⁸Povrniti mora, kar je pridelal, ne sme tega uživati; primerno imetju, ki ga je pridobil, se ne more veseliti.

¹⁹Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.

¹⁹Kajti potrl je in zapustil ubožce, hiše si je siloma vzel, a ne bo jih dozidal.

²⁰Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.

²⁰Kajti pokoja ni poznal v osrčju svojem, zato ne ohrani ničesar, kar mu je drago.

²¹Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.

²¹Nič ni ušlo njegovi požrešnosti, zato ne bode trpežno blagostanje njegovo.

²²Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.

²²Ko bode v obilni obilosti, ga zadene stiska, roka vsakega trpina pride nanj.

²³By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.

²³Ko si bo hotel napolniti trebuh, Bog spusti nanj jeze svoje togoto, in deževala bo nanj, njemu v jed.

²⁴Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.

²⁴Bežal bo pred železnim orožjem, a prestreli ga bronasti lok.

²⁵Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.

²⁵Izdere pšico, in pride ven iz telesa njegovega, svetlo jeklo iz žolči njegove, strahote ga objamejo.

²⁶Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.

²⁶Zgolj nesreča je prihranjena za vse zaklade njegove, požre ga ogenj, ki ga človek ne podpihava, požge, kar je preostalo v šatoru njegovem.

²⁷Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.

²⁷Nebesa razkrijejo njegovo krivico, in zemlja se vzdigne zoper njega.

²⁸Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.

²⁸Dobiček hiše njegove se spravi vstran, povodenj ga odplavi v dan jeze Božje.To je človeku brezbožnemu delež od Boga in dediščina, prisojena mu od Boga mogočnega.

²⁹Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.

²⁹To je človeku brezbožnemu delež od Boga in dediščina, prisojena mu od Boga mogočnega.