¹A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

¹Tedaj odgovori Elifaz Temančan in reče:

²Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?

²More li mož koristiti Bogu mogočnemu? Marveč sebi koristi razumnik.

³Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?

³Hasni li Vsegamogočnemu, da si pravičen, ali pa ima kaj dobička, ko brezmadežne hraniš poti svoje?

⁴Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?

⁴Je li zaradi tvoje bogaboječnosti, da te svari, s teboj hodi v pravdo?

⁵Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.

⁵Ali ni velika tvoja hudobnost in krivic tvojih ni li brez konca?

⁶Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.

⁶Brate svoje si rubil brez vzroka in polunagim si slekel obleko.

⁷Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.

⁷Utrujenega nisi napojil z vodo in lačnemu si odrekel kruh.

⁸Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.

⁸A siloviti mož si je lastil deželo, in imenitnik je prebival v njej.

⁹Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.

⁹Vdove si pošiljal prazne od sebe, in rame sirot so bile strte.

¹⁰A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,

¹⁰Zato je okrog tebe zadrga za zadrgo in plaši te nagel strah.

¹¹Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.

¹¹Ali pa ne vidiš temine in povodnji, ki te zagrinja?

¹²Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.

¹²Ni li Bog visok kakor nebesa? Poglej le najvišje zvezde, kako so vzvišene!

¹³Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?

¹³A ti praviš: Kaj bi vedel Bog mogočni? more li skozi oblačno temino soditi?

¹⁴Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.

¹⁴Oblačje Mu je ovoj, da ne vidi, in po okrožju nebes se izprehaja.

¹⁵Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?

¹⁵Hočeš se li držati davnega veka steze, po kateri so hodili hudobni,

¹⁶Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.

¹⁶ki so bili odpravljeni pred svojim časom? njih trdna tla so se razlila kakor reka –

¹⁷Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?

¹⁷ki so rekali Bogu mogočnemu: Pojdi od nas! in: Kaj more pač Vsemogočni storiti za nas?

¹⁸On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).

¹⁸In vendar je On napolnil njih hiše z blaginjo! – Toda svetovanje brezbožnih bodi daleč od mene!

¹⁹Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,

¹⁹Pravični to vidijo in se vesele, in nedolžni jih zasmehuje,

²⁰Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.

²⁰govoreč: Res, iztrebljeni so, ki so se vzpenjali zoper nas, in ogenj je požrl, kar je ostalo za njimi.

²¹Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.

²¹Sprijazni se, pravim, ž Njim in imej mir, in blagostanje ti s tem pride.

²²Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.

²²Sprejmi vendar pouk iz ust Njegovih in vtisni si besede Njegove v srce!

²³Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,

²³Ako se obrneš k Vsemogočnemu, te zopet ustanovi, če odpraviš nepravičnost iz šatorov svojih.

²⁴Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.

²⁴In vrzi v prah drago kovino in med kamenčke v potoku ofirsko zlato:

²⁵Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.

²⁵potem bode Vsemogočni zaklad tvoj in drago srebro tebi.

²⁶A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,

²⁶Kajti tedaj se boš razveseljeval Vsemogočnega in k Bogu povzdigneš obličje svoje.

²⁷Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.

²⁷Molil boš k njemu, in te usliši, in obljube svoje boš opravljal.

²⁸Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.

²⁸Ko ukreneš kako stvar, se ti uresniči, in luč ti bo sijala nad poti tvojimi.

²⁹Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.

²⁹Ko bodo vodile doli, boš velel: Navzgor! in ponižanemu daje Bog pomoč.Rešil bo tudi njega, ki ni brez krivde, da, rešen bo po čistosti tvojih rok.

³⁰Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.

³⁰Rešil bo tudi njega, ki ni brez krivde, da, rešen bo po čistosti tvojih rok.