1Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.
1Kajti srebro ima svoje žile in zlato kraj, kjer se čisti.
2Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.
2Železo se dobiva iz zemlje in iz kamenja izpuščajo s topljenjem bron.
3Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.
3Temi napravljajo konec in preiskujejo do najskrajnejših mej kamene, skrite v temini in v smrtni senci.
4Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.
4Navpik izkopljejo predor, koder popotnik ne hodi, po stezah, ki nanje noga ne stopi, se spuščajo doli in zibljejo semtertja daleč od ljudi.
5Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.
5Iz zemlje raste kruh, a pod njo rijejo kakor ogenj.
6V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,
6Med njenimi kameni se nahaja safir in gruče zlata so v njej.
7K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,
7Te steze ropna ptica ni poznala in kraguljevo oko je ni videlo;
8Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.
8ni po njej stopala ponosna zver in lev rjoveči ni po njej hodil.
9K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.
9Trdega kamena se loti človek z roko svojo, izpodkopava gore od dna;
10Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.
10prekope izsekava skozi skalovje in raznotere dragocenosti ugleda oko njegovo.
11Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.
11Zajezuje struge, da ne solzé, in kar je skrito, prinaša na luč.
12Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?
12Ali modrost, kje se nahaja? in kje je kraj razumnosti?
13Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.
13Smrtni človek ne pozna njene cene, in v deželi živečih je ni najti.
14Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.
14Brezno pravi: Ni je v meni, in morje govori: Ni je pri meni.
15Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.
15Prečiščenega zlata ne moreš zanjo dati, ne dosti srebra odtehtati, da bi jo plačal.
16Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.
16Ne more se ceniti s čistim zlatom ofirskim, z dragocenim oniksom ali safirjem.
17Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.
17Zlato in steklo se ji ne moreta primerjati, ne posoda iz prečiščenega zlata zanjo zamenjati.
18Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.
18Koraljev in kristala ni poleg nje omenjati, in pridobiti modrost je veliko dražje nego bisere.
19Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.
19Ne more se ji enačiti topas iz Etiopije, ne da se oceniti s čistim zlatom.
20Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?
20Odkod torej prihaja modrost, in kje je kraj razumnosti?
21Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.
21Prikrita je očem vseh živih bitij in skrita pticam pod nebom.
22Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.
22Pogubljenje in smrt pravita: Glas o njej smo čuli z ušesi svojimi.
23Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.
23Bog ve pot do nje, in on pozna njen kraj.
24Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,
24Zakaj on gleda do koncev zemlje in vidi vse, kar je pod nebom.
25Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.
25Ko je vetru določal težo in vode tehtal in meril,
26On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.
26ko je ustanavljal postavo dežju in pot blisku in gromu:
27Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji,připravil ji, a vystihl ji.
27tedaj jo je videl in jo naznanil, jo postavil, pa tudi preizkusil.In človeku je dejal: Glej, strah Gospodov je modrost, in ogibati se hudega je razumnost.
28Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.
28In človeku je dejal: Glej, strah Gospodov je modrost, in ogibati se hudega je razumnost.