¹Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

¹In Job je nadaljeval govor svoj in rekel:

²Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

²O da bi bil še kakor v nekdanjih mesecih, kakor v dneh, ko me je Bog varoval,

³Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

³ko mi je svetilnica njegova sijala nad glavo in ko sem pri njegovi luči hodil po temi;

⁴Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

⁴kakor sem bil v dneh zrelosti svoje, ko je bilo prijateljstvo Božje nad šatorom mojim,

⁵Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

⁵ko je bil še Vsemogočni z menoj, otroci moji okoli mene;

⁶Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

⁶ko sem si umival noge v smetani in je skala poleg mene izlivala potoke olja!

⁷Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

⁷Ko sem šel skozi vrata v mesto, stol svoj si postavil na ulici,

⁸Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

⁸mladeniči so me videli in se skrili, in starci so se vzdignili in stali,

⁹Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

⁹knezi so zadrževali besede, položivši roko na usta svoja,

¹⁰Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

¹⁰plemenitnikov glas je onemel in jezik se jim je k nebesu prilepil.

¹¹Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

¹¹Ker ko je uho slišalo o meni, je blagrovalo mene, in ko me je oko videlo, je pričalo zame.

¹²Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

¹²Zakaj otel sem ubožca, ki je vpil za pomoč, in siroto, ki ji ni bilo pomočnika.

¹³Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

¹³Blagoslov tistega, ki bi bil skoro poginil, je prišel nadme, in srce vdove sem spravil v radostno petje.

¹⁴V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

¹⁴Oblačil sem pravičnost – bila mi je v obleko, in gorečnost za pravico mi je bila kakor plašč in venec.

¹⁵Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

¹⁵Slepcu sem bil oko in noga hromcu.

¹⁶Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

¹⁶Oče sem bil potrebnim in pravdo tistega, ki ga nisem poznal, sem preiskoval.

¹⁷A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

¹⁷Strl sem nepravičniku kočnike in zobom njegovim sem iztrgal plen.

¹⁸A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

¹⁸Zato sem dejal: V gnezdu svojem bom umrl in pomnožim kakor pesek dni svoje.

¹⁹Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

¹⁹Korenina moja se bo raztezala kraj vode in rosa bo nočevala na mojem vejevju;

²⁰Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

²⁰slava moja ostane vedno nova pri meni in lok moj se bo pomlajeval v roki moji.

²¹Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

²¹Mene so poslušali in čakali in molče na uho vlekli moj svet.

²²Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

²²Po mojih besedah ni nihče govoril, in govorjenje moje je nanje kapljalo.

²³Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

²³Čakali so me kakor dežja in odpirali usta svoja kakor zemlja, hrepeneč po poznem dežju.

²⁴Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

²⁴Nasmehljaval sem se jim, kadar so obupavali, in svetlobe obličja mojega niso mogli omračiti.Rad sem krenil na pot k njim in sedel kot glava, in stoloval sem pri njih kakor kralj med vojsko, kot tisti, ki tolaži žalujoče.

²⁵Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

²⁵Rad sem krenil na pot k njim in sedel kot glava, in stoloval sem pri njih kakor kralj med vojsko, kot tisti, ki tolaži žalujoče.