¹Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

¹Sedaj pa se mi smejejo mlajši od mene, ki njih očetov nisem maral pridružiti psom črede svoje.

²Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

²Kaj bi mi bila tudi koristila krepkost njih rok? saj jim je izginila mladostna čvrstost.

³Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

³Shujšani od stradanja in lakote, glojejo suho zemljo, ki je od nekdaj pusta in prazna.

⁴Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

⁴Trgajo lobodo ob grmeh, in korenina bodičevja je njih hrana.

⁵Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

⁵Izganjajo jih ljudje izmed sebe, vpijejo za njimi kakor za tatovi.

⁶Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

⁶Po strašnih prepadih morajo bivati, po jamah in skalnih votlinah.

⁷V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

⁷Izza grmovja vreščijo, med koprivami se zbirajo –

⁸Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

⁸otroci bedakov, da, otroci brezčastnežev, z bičem izgnani iz dežele!

⁹Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

⁹In tem sem sedaj v zabavljivo pesem, postal sem jim v prislovico!

¹⁰V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

¹⁰Gnusim se jim, stopajo daleč od mene in ne prizanašajo licu mojemu s pljuvanjem.

¹¹Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

¹¹Kajti Bog mi je razrešil vrv življenja in me ponižal, zato so si popustili uzdo pred menoj.

¹²Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

¹²Na desnici se mi postavlja tista zalega, noge mi odpahujejo stran, zoper mene napravljajo poti svoje, meni v pogubo.

¹³Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

¹³Razdirajo stezo mojo, pospešujejo mi pogubo, oni, ki sami so brez pomočnika.

¹⁴Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

¹⁴Kakor skozi širok predor se rinejo sem, lomasteč se vale nadme.

¹⁵Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

¹⁵Strahote so se obrnile proti meni. Čast moja se je razprhnila kakor v viharju, in sreča moja je minila kakor leteč oblak.

¹⁶A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

¹⁶In sedaj se razliva v meni duša moja; dohiteli so me bede polni dnevi.

¹⁷Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

¹⁷Noč mi vrta po kosteh, da se mi drobé, in glodajoče bolečine mi ne mirujejo.

¹⁸Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

¹⁸Vsled velike sile bolezni se mi grdo prilega obleka, oklepa me kakor telovnika mojega ovratnik.

¹⁹Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

¹⁹Pahnil me je v blato, da sem enak prahu in pepelu.

²⁰Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

²⁰Vpijem k tebi, a mi ne odgovarjaš, stojim proseč, pa me le strmo gledaš.

²¹Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

²¹Izpreobrnil si se v grozovitnega meni, z močjo roke svoje me preganjaš.

²²Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

²²Vzdiguješ me gori na veter, da bi odletel in se razrušil v šumu viharja.

²³Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

²³Kajti vem, da me odpelješ v smrt in v hišo, ki je določena vsem živečim.

²⁴Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

²⁴Toda ne iztegne li kdo roke svoje, ko pada? in če kdo gine, ne vpijejo li za pomoč?

²⁵Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

²⁵Ali nisem jokal nad njim, ki ga je zadela nesreča? ni li mi bilo v duši žal siromaka?

²⁶Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

²⁶Kajti čakal sem dobrega, a prišlo je hudo, nadejal sem se svetlobe, a prišla je tema.

²⁷Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

²⁷Osrčje moje v bridkosti kipi in ne miruje, zadeli so me mučni dnevi.

²⁸Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

²⁸Žalujoč hodim semtertja, brez solnca, stojim v zboru in vpijem za pomoč.

²⁹Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

²⁹Brat sem postal šakalom, nojem pa tovariš.

³⁰Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

³⁰Koža mi je očrnela in se lupi raz mene, kosti moje goré od vročine.In tako se je premenila harfa moja v žalostinko in piščal moja v jokanja glas.

³¹A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.

³¹In tako se je premenila harfa moja v žalostinko in piščal moja v jokanja glas.