¹Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?

¹Zavezo sem sklenil s svojimi očmi, in kako bi se bil smel ozirati po devici?

²Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?

²A kaj mi je delež Božji odzgoraj in dediščina Vsemogočnega iz visokosti?

³Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?

³Ni li poguba nepravičniku in nesreča njim, ki delajo krivico?

⁴Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?

⁴Ne vidi li On potov mojih in ne šteje li vseh korakov mojih?

⁵Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:

⁵Ako sem se pečal z ničemurnostjo in je noga moja hitela v prevaro

⁶Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.

⁶(naj me pretehta na tehtnici pravičnosti, in spozna Bog brezmadežnost mojo!),

⁷Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:

⁷ako je krenil korak moj s prave poti in mi je srce hodilo za očmi mojimi in se je madež prijel mojih rok:

⁸Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.

⁸sejem naj, a drug uživaj, in kar sem zasadil, naj se s korenino izdere!

⁹Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:

⁹Ako mi je znorelo srce za katero ženo in sem prežal pri vratih bližnjega svojega:

¹⁰Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.

¹⁰naj žena moja melje drugemu in drugi naj se nadnjo sklanjajo!

¹¹Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.

¹¹Kajti to je ostudnost, to je pregreha, ki jo morajo kaznovati sodniki.

¹²Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.

¹²Kajti to je ogenj, ki požira do pogubljenja in ki bi s korenom izdrl vse, kar sem pridelal.

¹³Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?

¹³Ako nisem spoštoval pravice hlapca svojega in dekle svoje, ko sta se prepirala z menoj:

¹⁴Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?

¹⁴kaj si počnem, če vstane Bog mogočni, in ko bo preiskoval, kaj mu odgovorim?

¹⁵Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?

¹⁵Ni li tudi njega Stvarnik moj naredil v materinem telesu, in ni li eden naju pripravil v materini otrobi?

¹⁶Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?

¹⁶Ako sem ubožcem odrekel, kar so želeli, in povzročil, da so vdovine oči medlele,

¹⁷A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?

¹⁷ali če sem jedel grižljaj svoj sam in ni tudi jedla od njega sirota

¹⁸Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.

¹⁸(pač od mladosti moje je rasla pri meni kakor pri očetu in od materinega telesa sem bil vdovi vodnik);

¹⁹Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?

¹⁹ako sem koga videl blizu pogina, ker ni imel oblačila, in potrebnega brez odeje,

²⁰Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?

²⁰in če me ni blagoslavljalo ledje njegovo in če se z volno mojih ovac ni ogreval,

²¹Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:

²¹ako sem vihtel roko proti siroti, ker sem videl, da mi je pomoč med vrati:

²²Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.

²²odpadi mi pleče od lopatice svoje in rama moja se odlomi od njene cevi!

²³Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.

²³Zakaj pogubljenje od Boga mogočnega mi je bilo v strah in vpričo Njegove vzvišenosti nisem mogel ničesar.

²⁴Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?

²⁴Ako sem postavil zlato za nado svojo in čistemu zlatu rekel: Upanje moje!

²⁵Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?

²⁵ako sem se veselil, da mi je bilo imetja veliko ter da je moja roka mnogo pridobila;

²⁶Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,

²⁶ako sem gledal solnce, kako je sijalo, in v diki plavajoči mesec,

²⁷Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?

²⁷in srce mi je bilo skrivaj omamljeno, da sem njima v čast poljubljal roko svojo:

²⁸I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.

²⁸tudi to bi bila pregreha, kazni vredna pred sodniki, ker bi bil zatajil Boga mogočnega, ki je gori!

²⁹Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?

²⁹Ako sem se veselil nesreče sovražilca svojega in se vzradoval, ko ga je zadelo zlo

³⁰Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.

³⁰(a nikoli nisem dopustil grlu svojemu grešiti, da bi bil s kletvijo zahteval smrt njegovo!),

³¹Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?

³¹ako niso rekali šatora mojega ljudje: Kdo bi se ne bil nasitil mesa njegove živine?

³²Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.

³²na ulicah ni bilo treba prenočevati tujcu, duri svoje sem odprl popotniku –

³³Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?

³³ako sem, kakor Adam, prikrival prestopke svoje, skrivaje v nedrijih krivdo svojo,

³⁴A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.

³⁴ker sem se bal velike množice in me je strašilo zaničevanje rodovin, tako da sem molčal in nisem stopil ven iz duri...

³⁵Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.

³⁵O da bi imel koga, ki bi me poslušal! (tu je moj podpis, Vsemogočni naj mi odgovori!) in da bi imel tožbenico, ki jo je pisal nasprotnik moj!

³⁶Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.

³⁶Res, na rami svoji bi jo nosil in si jo navezal kakor venec!

³⁷Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.

³⁷Korakov svojih število bi mu naznanil, pristopil bi k njemu kakor knez.

³⁸Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,

³⁸Ako vpije nad menoj njiva moja in brazde njene vse vkup jokajo;

³⁹Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:

³⁹ako sem užival njen pridelek, ne da bi bil plačal, in sem provzročil, da je njen posestnik izdahnil:tedaj mi rasti osatje namesto pšenice in namesto ječmena grd plevel! Konec je besedam Jobovim.

⁴⁰Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. [ (Job 31:41) Skonávají se slova Jobova. ]

⁴⁰tedaj mi rasti osatje namesto pšenice in namesto ječmena grd plevel! Konec je besedam Jobovim.