¹A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,

¹In oni trije možje so nehali odgovarjati Jobu, ker je bil pravičen v svojih očeh.

²Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.

²Tedaj se vname jeza Elihuju, sinu Barakela, Buzovcu, iz rodovine Ramove; zoper Joba se mu vname jeza, ker je sebe bolj opravičeval nego Boga.

³Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.

³Tudi zoper tri prijatelje njegove se je razsrdil, zato ker niso našli odgovora in so vendar obsojali Joba.

⁴Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.

⁴Elihu pa je čakal Joba z besedami, ker oni so bili starejši nego on.

⁵Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.

⁵In ko je videl Elihu, da ni bilo odgovora v ustih tistih treh mož, tedaj se mu razvname jeza.

⁶I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.

⁶In izpregovori Elihu, sin Barakelov, Buzovec, in reče: Mlad sem po letih, vi pa ste starci, zato me je bilo sram in sem se bal vam povedati svoje misli.

⁷Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.

⁷Dejal sem: Naj leta govore in visoka starost naj oznani modrost.

⁸Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.

⁸Toda duh v smrtnikih je in dih Vsemogočnega, ki jih dela razumne.

⁹Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.

⁹Priletni niso vselej modri in starci ne umejo vsekdar, kar je prav.

¹⁰A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.

¹⁰Zato pravim: Poslušaj mene, tudi jaz hočem povedati misli svoje.

¹¹Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,

¹¹Glejte, čakal sem besed od vas, poslušal sem vašo razsodnost, dokler bi bili iznašli, kar je odgovoriti,

¹²A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.

¹²in skrbno sem pazil na vas; a glejte, ni ga med vami, ki je prepričal Joba in odgovoril besedam njegovim.

¹³Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.

¹³Nikar torej ne pravite: Našli smo modrost; Bog mogočni ga premore, ne človek!

¹⁴Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.

¹⁴Kajti proti meni ni nameril besed; in z vašimi govori mu ne bom odgovarjal.

¹⁵Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.

¹⁵Osupnili so, ne odgovarjajo več, pošle so jim besede.

¹⁶Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,

¹⁶In jaz naj čakam, ker oni ne govore, ker tu stoje in ne odgovarjajo več?

¹⁷Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.

¹⁷Odgovoril bom tudi jaz svoj del, tudi jaz povem mnenje svoje.

¹⁸Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.

¹⁸Kajti poln sem besed, pritiska me duh moj v meni.

¹⁹Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.

¹⁹Glej, život mi je kakor vino, ki nima duška, kakor novi sodi hoče počiti.

²⁰Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.

²⁰Moram govoriti, da se oddahnem, odprem torej ustne svoje in odgovorim!

²¹Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.

²¹Da bi le z nikomer pristranski ne potegnil! In nobenemu človeku se nočem prilizovati.Saj tudi ne poznam prilizovanja: sicer bi me v kratkem vzel Stvarnik moj.

²²Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.

²²Saj tudi ne poznam prilizovanja: sicer bi me v kratkem vzel Stvarnik moj.