1Ještě mluvil Elihu, a řekl:
1Še izpregovori Elihu in reče:
2Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
2Poslušajte, modrijani, besede moje, in veščaki, naklonite mi posluh!
3Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
3Kajti uho presoja besede kakor grlo okus jedi.
4Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
4Izvolímo zase, kar je prav, spoznajmo med seboj, kar je dobro!
5Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
5Kajti Job je rekel: „Pravičen sem, in Bog mogočni mi je vzel pravico mojo.
6Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
6Vkljub svoji pravici veljam za lažnika; rana moja je nezaceljiva, dasi sem brez prestopka.“
7Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
7Kje je mož kakor Job, ki pije roganje kakor vodo
8A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
8in s hudodelniki hodi v družbi in občuje z brezbožnimi ljudmi?
9Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
9Zakaj dejal je: Nič ne hasni možu, če rad občuje z Bogom!
10A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
10Zato me poslušajte, možje razumni! Daleč bodi krivičnost od Boga silnega in od Vsemogočnega nepravičnost!
11Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
11Toda dejanje človekovo mu povrača in dela, da se mu godi po tem, kakor je živel.
12A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
12Da zares, Bog mogočni ne ravna krivično in Vsemogočni ne skrivi pravice.
13Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
13Kdo mu je poveril zemljo? in kdo je postavil ves zemeljski krog?
14Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
14Ako bi srce obrnil le na sebe, duha svojega in svoj dih potegnil nase,
15Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
15vse meso bi hkratu pomrlo in človek bi se povrnil v prah.
16Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
16Ako si torej pameten, poslušaj to, čuj besed mojih glas!
17Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
17More li tudi vladati, kdor sovraži pravico? ali hočeš obsoditi Njega, ki je pravičen in mogočen?
18Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
18Sme se li reči kralju: Belijal! plemenitnikom: Brezbožniki!?
19Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
19Koliko manj Njemu, ki se ne ozira na veljavo knezov in bogatina ne ceni više nego siromaka! Kajti vsi so rok Njegovih delo.
20V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
20V trenotku umirajo, kar sredi noči se pretrese ljudstvo in premine, in mogočne odpravljajo brez roke človeške.
21Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
21Kajti oči Njegove so obrnjene na poti človekove in vidi vse korake njegove.
22Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
22Ni teme, ni smrtne sence, da bi se v njej skrili, ki delajo krivico.
23Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
23Ker ni Mu treba dolgo opazovati človeka, da bi prišel pred Boga mogočnega na sodbo.
24Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
24On pokončava mogočneže brez preiskovanja in stavi druge na njih mesto.
25Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
25Tako pozna njih dejanja, in podere jih po noči, da so strti.
26Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
26Tepe jih kakor hudodelnike na očitnem mestu,
27Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
27zato ker so vstran stopili, ne hoteč hoditi za Njim, in se niso menili za nobenega potov Njegovih
28Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
28in so storili, da je k Njemu doletelo vpitje ubožcev, da je slišal trpinov krik.
29(Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?)Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
29Ko On dodeli mir, kdo obsodi? in skriva li obličje svoje, kdo Ga more videti? Bodisi narod ali poedinec, vse enako vodi,
30Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
30da ne bi vladal človek bogapozabni, da nihče ne bo v zanko ljudstvu.
31Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
31Kajti rekel li je Job Bogu mogočnemu: „Trpim kazen, ne bom več napačno delal.
32Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
32Česar ne vidim, pokaži mi ti; ako sem krivico storil, ne storim je več“?
33Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
33Mar naj povrača po tvoji misli? Saj si zavrgel plačilo Njegovo; zato moraš voliti ti, in ne jaz. Govóri torej, kar veš!
34Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
34Možje razumni mi poreko in moder mož, ki me čuje:
35Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
35Job ne govori s spoznanjem in besede njegove so brez razsodnosti.
36Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
36Ah, da bi bil Job zopet in zopet izkušan zaradi svojih odgovorov po načinu krivičnikov!Zakaj grehu svojemu še prideva prestopek, ploska med nami zasmehljivo z rokami in množi besede zoper Boga mogočnega.
37Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
37Zakaj grehu svojemu še prideva prestopek, ploska med nami zasmehljivo z rokami in množi besede zoper Boga mogočnega.