1Zatím přidal Elihu, a řekl:
1Še je Elihu nadaljeval, govoreč:
2Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
2Počakaj še malo, in te poučim, kajti še imam besed za Boga.
3Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
3Prinesem znanje svoje iz daljave in pripoznam pravičnost Stvarniku svojemu.
4V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
4Kajti zares, besede moje niso lažnive; popoln v spoznanju je, ki stoji pred teboj!
5Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
5Glej, Bog je mogočen, vendar ne zaničuje nikogar; mogočen je v moči razuma.
6Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
6Brezbožnih ne hrani v življenju, trpinom pa pridobiva pravico.
7Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
7Ne odvrača oči svojih od pravičnih, ampak s kralji na prestolu jim da sedeti za vedno, da so povišani.
8Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
8In ko so zvezani v sponah in ujeti v vezeh revščine,
9Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
9tedaj jim oznani njih dejanje in njih prestopke, da so prevzetovali,
10A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
10in jim odpre uho za svarilo in veli, naj se preobrnejo od krivice.
11Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
11Ako poslušajo in se mu podvržejo, prežive dni svoje v blaginji in leta svoja v prijetnostih.
12Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
12Ako pa ne poslušajo, lete v strelo in mrjo v nerazumu.
13Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
13Kateri pa so bogapozabni v srcu, gojé jezo: ne kličejo za pomoč, kadar jih je zvezal.
14Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
14Njih duša umrje v mladosti in njih življenje pogine med nečistosti prodanimi.
15Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
15A trpina otimlje v trpljenju njegovem in po stiski jim odpira uho.
16A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
16Tudi tebe bi bil iz žrela stiske odpeljal v prostranost, kjer ni tesnobe, in kar se postavi na mizo tvojo, bi bilo polno tolščobe.
17Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
17Ali napolnjen si s sodbo brezbožnikovo: sodba in obsodba te zadeneta.
18Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
18Zato glej, da te togota ne zapelje v zasmehovanje Boga, in obilost podkupnine naj te ne prekani!
19Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
19Pomore ti li tvoje vpitje tja, kjer ni stiske, in vse napenjanje moči tvoje?
20Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
20Ne žéli si noči, v kateri bodo ljudstva iztrebljena z mesta svojega.
21Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
21Varuj se, ne obračaj se h krivici, kajti njo rajši voliš nego trpljenje.
22Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
22Glej, Bog mogočni ravna vzvišeno v moči svoji; kdo je tak učitelj kakor On?
23Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?
23Kdo Mu je predpisal pot Njegovo in kdo sme reči: Nepravo si storil?
24Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
24Pomisli, da ti je poveličevati delo Njegovo, katero opevajo ljudje.
25Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
25Vsi ljudje je z veseljem gledajo, smrtnik je zagleda oddaleč.
26Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
26Glej, Bog mogočni je prevzvišen za naše spoznanje, število let Njegovih je nedoumno.
27On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
27Kajti On dviga gori kapljico vode; od sopare, ki jo napravlja, solzé kot dež,
28Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
28ki ga visoki oblaki izlivajo in kapljajo na človeka v obilosti.
29(Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
29In ume li kdo razprostrtje oblakov, prasketanje šatora Njegovega?
30Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
30Glej, On razširja svetlobo svojo okoli sebe in s koreninami morja se ogrinja;
31Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
31kajti s tem sodi narode, s tem daje jedi v izobilju.
32Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
32Roke svoje odeva z bliskom in ga pošilja, da zadene protivnika.Njegovo grmenje Ga naznanja, celo živina čuti, da prihaja.
33Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje. [ (Job 36:34) Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého. ]
33Njegovo grmenje Ga naznanja, celo živina čuti, da prihaja.