¹Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.

¹Da, ob tem mi srce trepeta in poskakuje s svojega mesta.

²Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.

²Čujte, čujte glasu Njegovega hrum in šumljanje, ki prihaja iz ust Njegovih!

³Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.

³Pod vsa nebesa ga pošilja in blisk svoj do robov zemlje.

⁴Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.

⁴Za bliskom rjove grom; On grmi z veličastnim glasom svojim in ne zadržuje bliskov, ko se čuje glas Njegov.

⁵Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.

⁵Bog mogočni grmi čudovito z glasom svojim, velike dela reči, ki jih ne razumemo.

⁶Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.

⁶Zakaj snegu veli: Padaj na zemljo! enako nalivu in silnim ploham svojim.

⁷Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.

⁷Vsakemu človeku zapečati roko, da bi vsi ljudje spoznali delo Njegovo.

⁸Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.

⁸Tedaj gre zver v svoja skrivališča in ostaja v svojih brlogih.

⁹Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.

⁹Iz hrama na jugu prihaja vihar, od severa pa mraz.

¹⁰Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.

¹⁰Po dihu Boga mogočnega se naredi mraz in široke vode se stisnejo.

¹¹A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.

¹¹Z množino mokrote obtežuje oblake, daleč razprostira oblake strelonosne.

¹²Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.

¹²Pod Njegovim vodstvom se zasukajo, da opravijo, karkoli jim zapove, nad površjem obseljene zemlje,

¹³Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.

¹³bodisi, da jim veli izprazniti se v šibo, če je treba zemlji Njegovi, ali v dokaz Njegove milosti.

¹⁴Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?

¹⁴Čuj to, Job, stoj in opazuj čudovita dela Boga mogočnega!

¹⁵Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?

¹⁵Veš li, kako Bog obtežava oblake svoje in veli sijati njih svetlobi?

¹⁶A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?

¹⁶Umeš li plavanje in valovanje oblakov, čudovita dela tistega, ki je popoln v znanju?

¹⁷Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?

¹⁷Ti, ki ti obleka postane gorka, kadar jug vleče po zemlji,

¹⁸Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.

¹⁸moreš li ti kakor On razpeti nebeški obok, da trdno stoji kakor zlito zrcalo?

¹⁹Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.

¹⁹Poúči nas, kaj naj Mu rečemo? Mi ne moremo urediti besed zaradi tmine.

²⁰Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,

²⁰Ali naj se Mu oznani, da hočem govoriti? Kdo bo li želel, da bo uničen?

²¹Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.

²¹Sedaj sicer ne vidimo luči, ki na oblake svetlo sije, a veter potegne in jih očisti.

²²Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.

²²Od severa prihaja zlat lesk – okoli Boga je strašna veličast;

²³Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.

²³Vsemogočnega ne moremo doseči, prevzvišen je v moči; a v sodbi in v obili pravičnosti nikomur ne dela sile.Zato se ga boje ljudje; on se ne ozira na nikogar, kakorkoli je modrega srca.

²⁴Zato se ga boje ljudje; on se ne ozira na nikogar, kakorkoli je modrega srca.